Schismatrix, výsledek fůze vesmírného lidstva dojícího zdroje ze všech možných částí Sluneční soustavy a tajemné cizí civilizace vesmírných hokynářů – Investorů a zároveň nejpopulárnější román otce zakladatele kyberpunku Bruce Sterling.

Moderní veřejný telefon je stejně unikátním výsledkem evoluce jako třeba kaktus. Tento citát ze Zátahu na hackery dává tušit, že Sterling není jen tak obyčejným spisovatelem, který by se spokojil s napsáním pár výstředních povídek či románů a potom už jen objížděl knihkupectví a cony rozdávaje podpisy. Sterling je nejenom spisovatel, ale též vizionář a aktivista. Ostatně, mnohem snáze se to dá odvodit z toho, že tento americký autor žije v Bělehradě (pokud už nechcete listovat jeho blogem nebo sebranými odkazy na webu).

Schismatrix jako vize světa odpovídající Sterlingově kyberpunkové, takřka postideologické době se patrně rodil dlouho. V letech 1982 až 1984 vycházely povídky, které uzavřel a ohraničil v roce 1985 román. Proto plus: Schismatrix plus znamená román Schismatrix plus povídky ze světa Schismatrixu. Poněkud nelogicky seřazeny: román a pak povídky chronologicky od nejstarší.

Schismatrix je svět lidstva oproštěného od planety. Země je zřídlem života, ale též zapomenutou žumpou degenerace, na níž se život vrátil snad až kamsi k předtechnické civilizaci. Tak hluboko, že astrální část lidstva na svou kolébku uvalila uzávěru, aby těm primitivům někdo nenutil korálky za jejich genetické bohatství.

Život ve vesmíru se potýká s mnoha problémy. Nízká gravitace a nutnost recyklovat vše je nová, ale třeba touha po nesmrtelnosti a moci rozhodně nepřekvapí. Právě ty jsou i hybateli děje. Lidstvo se rozdělilo na Tvárné vydavší se cestou genetické modifikace a psychologie a Mechanisty řešící tytéž problémy implantáty a protézami. (Překvapivě jsou právě Tvární septicky čistí a trpící zamořením mikroorganismy Mechanistů, zatímco oprotézovaní dráťáci jsou prolezlí breberkami skrznaskrz.) Tvární, jakkoli to vypadá, že mají navrch, jsou obklíčeni ve své Prstencové radě kolem Saturnu, odkud vysílají malé podvratné jednotky, zatímco Mechanisté podepření svým těžebním komplexem v Pásu asteroidů kontrolují vše ostatní. Avšak, blahobytu není dost pro všechny, a tak i mnohé mechanistické habitaty, jako Pospolitá republika Mare Serenitatis obíhající Měsíc, pošilhávají po nových technologiích Tvárných.

Ne vždy se převrácení kabátu povede, a to je i případ Abelarda Lindsaye, jenž byl spolu s Konstantinem vyslán k Tvárným „na vyučení“. Abelard se stal diplomatem, Konstantin biologem a oba pak nepohodlnými relikty nedávného politického dobrodružství. Aristokratického Abelarda uklidila rodina, prostý Konstantin byl díky svým znalostem a hroutícímu se ekosystému nepostradatelný. Pak ta věc se sebevraždou Věry. Mare Serenitatis už sice není jako dřív, ale z největších kamarádů jsou nepřátelé na život a na smrt. Abelard je vyhoštěn na Lidové zaibatsu Mare tranquillitatis, útvar mnohem ubožejší, než bylo jeho rodiště. Zaibatsu je takové vesmírné hnojiště plné těch, které už nikdo nechtěl; pirátů, zkrachovalců a astrohnid – těch kteří toho hodně umí, ale mají vroubek.

Abelard se stává astrohnidou. Musí opustit své ideály, zásady, jméno a podřídit se darwinistické zásadě přežít. Přežívá a mění svět a mění ho několikrát, povstává z prachu do nějž upadá. Svět se mění, ideály dneška se stávají nepotřebnými pseudoproblémy včerejška. Nepřetrvává nic kromě již biologickou realitou dané nevraživosti mezi Mechanisty a Tvárnými. Tu ovšem snadno přebijí nové zdroje bohatství. Není zřejmé, zda větší změny způsobují opravdu převratné vnější události nebo interní inscenovaná mocenská představení, která budí děs v řadám nepoučených.

Převrat, odcestování, vybudování, převrat. A pořád stejní lidé. Po jisté době to začíná být nudné. Poznamenal jsem si: Čtěte od povídek! Jsou novátorské, překvapivé, něco co jinde nenajdete. Gejzír myšlenek od technických drobností až k koncepcím fungování společnosti (těch zejména). Román je trochu jejich odvarem. Příkladem autorovy zamilovanosti do námětu a snahy vycizelovat své dítě, dát mu výchovu, tj. detailní dějiny od Spojených světů Lunárního zřetězení až po pád Carevnina komplexu a celého Schismatrixu, (čemuž napovídá tabulka význačných dat). Román vlastně postrádá všechny briskní nápady povídek a je jen onanií: Předkožka nahoře – převrat Tvárných; předkožka dole – převrat Mechanistů.

Ale není tomu tak, celý román je kaleidoskopem desítek příběhů z nichž každý by vydal na knihu. Přesto anebo právě proto je zároveň i důkazem neplatnosti marxistické přeměny kvantity v kvalitu. Podobně jako se v jihoamerických banánistánech nedostaneme dalším převratem blíže k demokracii, ani svět Tvárných/Mechanistů se převraty nikam nevyvíjí. (Povídka Zapuštěné zahrady dokonce dorazí ty zbytky víry v radostný pokrok pod příkrov kvasící špíny.)

Schismatrix je mementem evolučního antipokroku; pokrok je v něm skloňován v nejevolučnějším smyslu slova jako pokrok, který je jen řešením okamžitých problémů pomocí okamžitě dostupných prostředků; nejlepší důkaz ne-záměrnosti světa. Boj Tvárných/Mechanistů a jejich klik je realistický svou podlostí a špinavostí připomínající etnickou válku na kosovské vsi. Sterling je prorokem reality, pochopení, že žádné duc-hovno nikdy nepřemůže ekonomické danosti a že tajná policie nepodepřená opravdovým bohatstvím nikdy neubrání moc ekonomicky bezmocných. Proto se zhroutí Goldreich-Tremeine, Dembrowska i Carevnin komplex, podobně jako v našem světě kecy nestvořily ani neporazily SSSR, ačkoliv by si to mnozí přáli.

Román nemá tradiční příběh, jako jej nemá Sága rodu Forsythů, jeho četba je občas utrpením. Podobně jako v Oceánu prachu, i zde přicházejí zásadní obraty nepozorovaně v pauzách mezi kapitolami. Sterling se bezpochyby stal slavným právě proto, že nikdy nepochopil, jak funguje čtenář. Schismatrix není prvoplánovou zábavou, ale studií spolupráce mezi jednotlivci, skupinami a klady (ve smyslu biologickém) i boje ve smyslu evolučním a ekonomickém. Vždy v něm dojde na velké věci, ale jaksi mimoděk, ve skutečnosti jsou to naschvály dvou kamarádů z mateřské školky, kteří se jeden druhému mstí za to, jaké měli rodiče. Anebo to tak alespoň vypadá, protože oběma hošíkům se daří sedět na hřbetu pádícího mamuta a předstírat, že jej řídí.

Vydal Laser-books v roce 2006. O významu tohoto textu i autorově lásce k němu svědčí Sterlingova předmluva k českému vydání z roku 2006, předmluva k anglickému vydání z roku 1995 a Sterlingův medailon od Martina Šusta. Legenda, prostě legenda.

Bruce Sterling: Schismatrix Plus (Schismatrix Plus)
překlad: Radim Rouče, Petr Kotrle, Josef Dušek
obálka: Jan Patrik Krásný
medailon autora: Martin Šust
Laser-books, 2006
538 stran, 269 Kč, brožované
ISBN 80-7193-213-2