Kniha obsahuje tři prózy, které spojuje jednak to, že byly zveřejněny pod pseudonymy, jednak jejich „ďábelský“ motiv.

• Ďábel mezi lidmi
  Kim Vološin, válečný sirotek, měl tragické dětství a dospělost - dospělost měl také, z jistého úhlu pohledu, tragickou. Neboť v jeho okolí neustále umírali lidé...
• Hledání úradku
  Stanislav si uvědomuje, že v jeho okolí se dějí divné věci. Čas od času někdo z lidí, kteří se snaží ovlivnit jeho život, zemře. A tak se Stanislav snaží najít úradek - motiv, důvod, ale také způsob.
• Detaily ze života Nikity Voroncova
  Střípky, posbírané o člověku, který předpověděl svoji smrt stejně, jako svatbu svého kamaráda. Je věštcem nebo někým jiným?

Stostránková novela Ďábel mezi lidmi, téměř třistapadesátistránkový román Hledání úradku a pětačtyřicetistránková povídka Detaily ze života Nikity Voroncova se tu objevují u nás poprvé a doplňují složitý obraz tvorby Arkadije a Borise Strugackých. První dvě práce mají podobný motiv - hlavní postavou v nich je člověk, který vládne podivnou mocí zabíjet na dálku. Nikita Voroncov - to je trochu jiný případ. Nikdo v jeho okolí nezemřel, a o tom, kdo je a co je příčinou jeho zvláštního chování, se může kriminalista, vyšetřující jeho smrt, a jeho přítel spisovatel jen dohadovat.

Na rozdíl od názvu (i názoru na záložce) si nemyslím, že Kim či Stanislav jsou (nebo byli) ďáblové. Oba v dětství prožili trauma války, Kim na vesnici a Stanislav v obleženém Leningradu - v tom jsou stejní, jako byla celá jedna generace dětí ve Velké zemi. Dostali se mezi kladivo a kovadlinu (nikoliv srp), mezi rudé komisaře a árijské nadlidi, z nich ti druzí byli, ač se to zpočátku nezdálo, o poznání horší a krutější, než ti první. Děti vnímaly celé to dění s naivitou, která se velmi rychle proměňovala v stigma předčasné dospělosti. Neboť se železnou jistotou na ně jako na nejstarší členy rodiny připadla starost o ještě mladší sourozence - pokud nějací mladší sourozenci ještě zůstali naživu.

Přestože Kim i Stanislav mají schopnosti zpravidla přičítané vyšší moci, nijak ji nereprezentují, vystupují vždy za sebe. Nehájí nějakou abstraktní morálku a etiku (ať zápornou nebo kladnou), mnohdy jen zachraňují vlastní život. Ovšem je v tom jeden háček, pro který mohou - chce-li tomu (ne)laskavý čtenář - být vnímáni v poloze ďábla. Protože následky toho, jak se snaží uchovat si svůj malý a tak zoufale křehký svět neporušený, jsou často intuitivní a nekontrolovatelné, a oni sami jsou pak zdrceni, když zjistí, co se přihodilo. Nikita Voroncov z této „ďábelské společnosti“ vybočuje - ale možná jen proto, že jeho chování a život interpretuje člověk, který je jakžtakž ochoten smířit se s vysvětlením fantastickým, ale mnohem méně s vysvětlením ďábelsky fantastickým.

První a třetí práce vyšly s podpisem S. Jaroslavcev. Tento pseudonym používali bratři Strugačtí pro své práce v sedmdesátých a osmdesátých letech, když jejich vlastní jména účinkovala na funkcionáře stejně spolehlivě, jako červený hadr na býka. A také ho použili pro svoje práce určené pro dětského čtenáře, práce výrazně vybočující z myšlenkového proudu jejich hlavní tvorby (Výprava do pekel). Pseudonym S. Vitickij, se kterým je spojen román Hledání úradku, začal používat Boris Natanovič po smrti Arkadije (1991). Oba bratři se na tom dohodli už dříve, a je to i zvýraznění toho, že byli skutečnou autorskou dvojicí, že jejich práce vznikaly ve vzájemném a výrazně obohacujícím dialogu. Do románu Hledání úradku vložil Boris Natanovič hodně ze svých osobních zkušeností a dětských vzpomínek - blokádu Leningradu zažil na vlastní kůži, výrazně ovlivnila jak rodinný život, tak i jeho vztah s bratrem, který byl evakuován a s nímž se setkal až po mnohaletém odloučení.

Všechny tři prózy spojuje navíc i jejich myšlenkový náboj. Dokonce ještě ve větší míře, než v hlavním proudu jejich tvorby, tu vnímám jejich schopnost nabídnout čtenáři řadu výrazných faktů - a s nimi i svobodu nechat čtenáře nad těmito fakty přemýšlet, konfrontovat náznaky uložené v příběhu s jejich závěry vycházející z jejich osobních zkušeností. (Tento prvek, v jejich tvorbě častý, můžeme označit jako nesvadbovský.) Kniha obsahuje příběhy, které sice nedosahují kvalit nejlepších prací bratří Strugackých, ale stále mají sílu vzbudit závist u naprosté většiny autorů v žánru.

Hodnocení: 85%.

Arkadij a Boris Strugačtí: Ďábel mezi lidmi
překlad: Libor Dvořák
obálka: Marek Hlavatý
medailon autorů: Vlado Ríša
Triton, edice Trifid, 2008
498 stran, 349 Kč (členové klubu Trifid 279 Kč), vázané
ISBN 80-7387-026-3