Povídky:

• Edita Dufková: Džungle zlého kontinua
  Stroj času - nebo alespoň něco, co se mu díky omezením daným fyzikálními zákony hodně blíží - je hlavní osou, okolo které se točí tato časovková detektivka.
• Jiří Hons: Horizont nenávisti
  Důlní koncern na Měsíci je státem mimo všechny státy. Právo a lidský život tam mají stejnou cenu - totiž nulovou. Ale zažeň dost ovcí do kouta a promění se ve stádo vlků...
• Daniel Klimek: Pes
  Věznice - a v ní oběti i vrahové, vše pohromadě, promícháni v hororovém příběhu, jehož hlavním prvkem je Pes, stvoření, které byste normálně ve věznici hledali marně. Tady ale je a je klíčem k řešení celé záhady.
• Jan Kovanic: Všechno nejlepší k narozeninám
  Asteroid míří přímo na Zemi - a skupinka lidí se snaží zjistit, proč ten kousek kamene dovedně manévruje Vesmírem, aby upravil svoji dráhu do kolizního kurzu. Moc času na to nemají.
• Jana Rečková: Země brouků II
  Lidé a brouci spolu bojují na život a na smrt. To ale nebrání některým lidem přemýšlet o tom, proč dokáží s brouky komunikovat a jestli mezi těmito dvěma rasami neexistuje nějaké osudové spojení.

Krátké povídky:

• Edita Dufková: Soliton
  Lidé prohrávají svoji válku s mimozemšťany. Na jedné planetě objevili základnu zmizelé rasy - a u této základny vodní vlnu, jakýsi kapalný monolit, který ční do výše a nepodřizuje se gravitaci. Je to hříčka, poselství, zbraň nebo něco úplně jiného?
• Martin Gilar: Setkání ticha
  Lidé objeví planetu, vhodnou pro kolonizaci. Na ní ale existuje velmi nestandardní inteligence. Pochopí lidé, že mají nalézt cestu, jak s ní žít, nebo se ji pokusí vyhubit?
• Jan Kovanic: Bludička
  Na trampu se může přihodit leccos záhadného. Třeba můžete potkat záhadnou krásku. Třeba se tam můžete naučit něco nového z matematiky. Třeba...
• Zuzana Minichová: Lucka
  Lucka je dívka bez minulosti - a možná také bez budoucnosti. Hledá odpověď na otázku kým je, jaký smysl má její život, proč jí probleskují zvláštní vzpomínky.
• Ivan Mls: Bramboračka
  Bramboračka bez hub je - vlastně není - bramboračkou. Ale houby v tomhle světě rostou jen za přísně střeženým plotem v rezervaci - a za plot se nesmí. Jenže bramboračka je bramboračka, a kdo ji někdy jedl, touží po další porci.

Mikropovídky:

• Miloš Ferko: Lístok na cestu niekam
  Pokud jedete vlakem do Mangazey, jsou vaším lístkem vaše nápady, vaše příběhy. dokud je dokážete vyprávět, průvodčí vás nechá na pokoji. Jinak si musíte vystoupit na nejbližší stanici.
• Jan Kovanic: Odlesk léta
  Vidět na lidech to, co jiní nevidí, se zdá být velmi užitečné. Jenže to nemusí být vždycky pravda. Učitel Standa to zažije na vlastní kůži.
• Zuzana Minichová: Kúzla krátkého trvania
  Deštivý den, deštivá noc - a setkání, ke kterému může dojít jen v takovou chvíli.

Novela:

• Anna Šochová: Zeóla
  Dva králové, dvě princezny, dva principy. Příběh o hledání, ve kterém těch hledajících je víc než prstů na ruce. Ostatně i těch králů a princezen je mnohem víc, než jen ti, kteří nás uvádějí do děje.

Tradiční antologie nominovaných prací tohoto ročníku soutěže o Cenu Karla Čapka je přece ale jenom trochu netradiční. Přibyla totiž nově ustavená kategorie mikropovídek, reagující na vývoj struktury příspěvků a obohacující repertoár antologie o novou dimenzi. V královské kategorii povídek excelovala Edita Dufková se SF detektivkou Džungle zlého kontinua. Edita tu využívá své znalosti fyziky, její zařízení je tak blízko stroji času, jak jen současná fyzika dovoluje, a příběh sám je plný napětí a postupných odhalení. Po právu za něj získala Mloka a stala se tak absolutní vítězkou tohoto ročníku. I její krátká povídka Soliton (opět prvenství v kategorii) je působivá. Záhadný artefakt připomíná clarkeovský monolit, důvod jeho existence ale je mnohem složitější a skoro bych řekl, že je existenciální záhadou příbuznou nesvadbovskému pohledu na svět.

Dvakrát se tu také objevuje Jan Kovanic. Technicky erudovaný podobně jako Edita Dufková, na rozdíl od ní ale striktně zůstává na poli SF. Jeho příběhy se příjemně čtou, jejich nevýhodou je však idealizovaný přístup ke světu, jaký jsme poznali například u Ivana Jefremova. Že porotci nejsou ale výhradními fanoušky SF, je poznat na volbě nejlepšího románu. Zéola Anny Šochové je složitý příběh z blíže neurčené doby, seznam použité literatury i příběh sám napovídají, že autorka se hodně inspirovala starým Sumerem. Dějové zvraty, věštby a jejich naplňování, odhalená tajemství, která neznají ani jejich nositelé - to vše vyváří komplikovaný barvitý děj se zvláštní poetikou, kterou však při zemi drží krátké až úsečné věty, v nichž není prostor pro rozvíjení obrazů.

Zvláštní skupinu tvoří povídky, které jsou postaveny výhradně na atmosféře. Nejkratší z nich, Kúzla krátkého trvania, mezi nimi v tomto ohledu vede. Ale i další povídka Zusky Minichové, Lucka, je více postavena na atmosféře než na ději. Najdete tu také čistokrevný horor - povídku Pes. A především se tu setkáte s mnoha osvědčenými autory, kteří do CKČ pravidelně přispívají a kteří patří ke špičce naší amatérské tvorby v SFFH. Martn Koutný se rozhodl do sborníku zařadit jen trojici nejlepších mikropovídek - a bylo to rozhodnutí více než správné. Bude trvat několik let, než se tato kategorie usadí, navíc minimální délka textu klade vysoké nároky na zručnost autora. Však také trojice autorů z této kategorie patří ke zkušeným spisovatelům.

Samostatný odstavec v recenzi si zaslouží doslov. Leonard Medek se vymyká veškerému zařazování a škatulkování - ledaže byste kvůli němu vytvořili samostatnou škatulku s kaligrafickou popiskou Medek, Leonard. Text, kterým uzavírá letošní svazek Mloka, je stejně kvalitní, jako veškerá jeho literární tvorba - beletristická i publicistická. Intenzivní pohled pod povrch, schopnost vnímat mnohem více, než běžný čtenář zvládne, košaté popisy přenášející čtenářovi Leonardovo vnímání jednotlivých prací ve sborníku - to všechno a také svoji reflexi CKČ dokázal vestavět do pouhých čtyř tiskových stran.

Antologie Mlok je každý rok jiná - i když se v ní mnohdy opakují známá jména. Přestože povídky v ní jsou čtenářům představeny v té podobě, v jaké je hodnotili porotci, díky vysoké úrovni soutěže poskytuje čtenářský zážitek nejenom publikovaným autorům a jejich početnému příbuzenstvo, ale každému, kdo má zájem o původní českou a slovenskou tvorbu.

Mlok - cena Karla Čapka za rok 2006
editor: Martin Koutný
obálka: Peter Gric
úvod: Martin Koutný
doslov: Leonard Medek
Cena Karla Čapka ve spolupráci s nakladatelstvím Nová vlna, 2006
457 stran, 219 Kč, brožované
ISBN 80-239-7369-X