Hvězda Andrease Eschbacha jasně neplaje jenom na německé obloze, ale díky několika nakladatelstvím si získal srdce čtenářů také v České republice. Zaujmout dokázal nejenom díky textům na pomezí technothrillerů a čiré fantastiky, ale zejména díky skvěle zpracovaným podkladům pro dané romány, aktuální společenské tématice a silným hrdinům. Širokou čtenářskou obec u nás zaujal už výtečným debutem Tkalci gobelínů. O tom, že i román Poslední svého druhu je fajnovou mírně nadprůměrnou zábavou vás snad přesvědčím níže, pokud tak neučiní informace, že kniha získala cenu Kurda Lasswitze 2004.

Brilantní úvod nás vtáhne do děje, aniž bychom z prvních řádků věděli, co můžeme očekávat. Samotář Fitzgerald žije v irském rybářském městečku a seznamuje nás deníkovou formou se svými problémy a životem. Ke změně dochází v okamžiku, kdy ho kontaktuje jeden návštěvník městečka asijského vzhledu a začne vytahovat informace, které měly zůstat navěky utajené. V této fázi příběhu již víme, že Fitzgerald je výsledkem tajného vládního projektu USA s názvem Steel Man - náš hrdina je kyborg.

S příchodem cizince se uvádí do běhu kolotoč událostí, které naprosto změní hrdinův usedlý běh života a začíná se jeho marný souboj s neznámými lidmi, kteří chtějí jeho a v něm skryté vyspělé technologie získat. Začíná se boj o přežití a konečné bilancování jednoho zajímavého života a téměř splněného snu, který se kdysi zvrtnul a nechal za sebou několik zhrzených mužů.

Andreas Eschbach by nebyl jedním z nejoblíbenějších a nejčtenějších autorů, kdyby nedokázal vystavět příběh s přesahem a prvnímu pohledu skrytými plány. Přesah od ničím neobvyklého thrilleru o tajném armádním projektu vytvořil osobním pojetím jednoho z pokusných králíků a jeho zálibou v Senekovi, kde hrdina často listuje a pomáhá si najít cestu svým životem skrze filozofovy texty a citáty (tyto pak uvozují jednotlivé kapitoly a románu dodávají tísnivější rozměr). Skryté významy a varování můžeme vidět v hrdinově snaze dělat "správná" rozhodnutí a volit svoji svobodnou cestu ke smrti, přestože nic takového nemusí existovat, pokud mohou být lidské životy předurčeny už od svého počátku - geneticky, společenským postavením, dobou, ...

Na první pohled akční kousek se tak během čtení dostane do pozice psychologicko-filozofického díla o smyslu a údělu lidského bytí, čemuž vydatně pomáhají právě vybrané citace Lucia Annea Seneky. Podobný příběh by slušel hrdinům velké literatury, ale s přídechem fantastiky se snáze dostaneme ke konspiracím a spiknutím vlád - získáme ještě větší pocit beznaděje. Kromě jiného je poznat, že autor se nenechal unášet bezbřehou fantazií a snažil se pro nadlidské schopnosti vylepšeného člověka najít co nejlepší vysvětlení, případně používat popisy těžící z nejnovějších technologií a objevů.

Chtělo by se říci, že se jedná o lepší vlakové čtivo, pokud bych použil Pagiho oblíbené srovnání a škatulkování. Toto označení však právě díky filozofickému podtextu není naprosto výstižným, neboť se občas musíme zastavit a potrápit svoje mozkové závity. Román bych osobně doporučil spíše lidem, kterým není po chuti bezduchá akční zábava a přesto neinklinují svým vkusem k technické hard SF nebo nepochopitelným vizím new weirdu. Osobní a lidský příběh se špetkou napětí a odhadnutelným završením se dobře čte a nepatří k těm, na které bychom jen tak zapomenuli.

Hodnocení: 55%.

Poslední svého druhu
/Der letzte seiner Art/
Eschbach, Andreas
Nakladatel: Albatros
Překladatel: Michaela Štulkéty
Obálka: -
Redakce: Pavla Skálová, Ivana Mergerová, Milada Hrachová
Rok vydání: 2004
Počet stran: 268
Rozměr: 130 x 205
Provedení: hardback
Cena: 199 Kč