Islámský stát zařadil Českou republiku mezi své úhlavní nepřátele z koalice ďáblů. To není nic dobrého, horší by bylo jenom to, kdyby nás na ten seznam nezařadil. Nejhorší ovšem je, že něco takového jako Islámský stát může vzniknout, a vůbec nejhorší je, že islámský svět strpí, aby vznikl a dělá to, co dělá. Spíš by se dalo čekat, že právě islámský vět se spojí a spláchne ho z povrchu světa. Jenže se to neděje, IS se dokonce z mnoha stran těší podpoře, takže věci se mají tak, jak se mají.

Na propagační video IS reagovali naši předáci. Premiér Sobotka ujistil obyvatelstvo, že si je vláda vědoma vážnosti situace, rozhodně ji nepodceňuje a na sobotním zasedání vláda situaci projedná. Lidovec Pavel Bělobrádek konstatoval, že nepřítelem IS je svoboda a demokracie, a tudíž že není překvapivé naše zařazení na seznam. Navrhl, aby se sešla Bezpečnostní rada státu, a s ním se ztotožnil Andrej Babiš. Lubomír Zaorálek coby ministr zahraničí ale má opačnou pozici, myslí si, že se na velkohubá prohlášení IS reagovat nemá.

Takže jak, reagovat nebo nereagovat?

Samozřejmě, že jde o mediální válku. Ale už vietnamská válka byla ve své velké části mediální válkou. Přímo na bojišti měli komunisté jen skromné výsledky a nezvítězili v žádné velké pozemní operaci. Vyhráli ale v amerických médiích, jež si přitáhli na svoji stranu. Dnešní situace se liší v tom, že na území Sýrie a Iráku, a tedy i na území ovládaném IS, neoperují žádné velké západoevropské jednotky, takže se zde vietnamský propagační scénář nedá uplatnit. IS může jen vyvolávat nervozitu, v krajním případě strach.

Věcná, důstojná reakce je tedy to nejlepší, co se v dané chvíli má udělat. Bez paniky a v klidu – tím spíš, že bezprostřední nebezpečí je minimální. IS nemá v Česku tak bohaté zázemí, jaké má ve Francii, Německu a dalších státech, které si postupem času vybudovaly celou společenskou vrstvu neintegrovaných, tudíž frustrovaných a nenávistných přistěhovalců. Což je přesně to, co nesmíme připustit, aby vzniklo u nás – to je to podstatné bezpečnostní opatření.