Milan Chovanec je vážný kandidát na předsedu strany, kterou provizorně vede jako krizový manažer. Pár dní před sjezdem se obrátil na spolustraníky dopisem, který je na první pohled rázný a jasný, nicméně obsahuje mnoho neurčitého. 

Nevylučuje účast sociální demokracie na vládě, ovšem za podmínek důstojného programu a prezentace. Co to je důstojná prezentace a podmínky? Jasnější by byl požadavek, že chtějí vnitro, spravedlnost a finance. To by dávalo smysl, protože by vstoupili do vlády vedené vyšetřovaným člověkem. Pokud by měl Babiš tyto rezorty mít na povel, nikdo nikdy neuvěří v nestrannost soudů. Z tohoto hlediska je to tedy požadavek rozumný, jak ale realita ukazuje, neuskutečnitelný.

Ne moc jasné jsou Chovancovy výzvy, aby sociální demokracie přestala ideově bloudit. To ideové bloudění si lze představit: za Sobotky se pokusila přilákat mladé vzdělané lidi s přirozeným sociálním cítěním a skončilo to fiaskem. Skončilo to námluvami u pobíračů dávek a ani to nezabralo. Chovanec by rád vrátil stranu zpátky doleva. V roce 2018 však není moc jasné, co to je, pokud nevnímáme „levo“ jako slib, že všichni dostanou přidáno a že každý má nárok na všechno zadarmo. Jediné zřetelné je Chovancovo tíhnutí k Miloši Zemanovi. To není překvapující, protože Chovanec byl členem proslulého lánského spiknutí těsně po předchozích parlamentních volbách. A to, že Zeman je jediný pevný bod v Chovancově konceptu, je smutné zjištění.

Olympiáda v Pchjongčchangu

Severokorejští sportovci na olympiádě, Kimova sestra si podává ruku s jihokorejským prezidentem… Pamětník mimoděk prožívá ty chvíle, kdy se na okamžik pootevíraly dveře a do tupé atmosféry komunistického bezčasí zavanul proužíček svěžího vzduchu. Každá maličkost pro nás tehdy znamenala hrozně moc. A cítili jsme, že to režim oslabuje, to pootevření dveří byť na škvírku. Však je taky vždycky zase přibouchl.

Je na místě připomenout, že to byli takzvaní pokrokoví činitelé západního světa, kteří přispěli pod heslem Ruce pryč od Koreje k tomu, že nebylo politicky možné válku s dědem současného vražedného diktátora dovést do konce a nesou vinu na tom, že půlka toho statečného, pracovitého a tvořivého národa zůstala v bídě a otroctví.