29.3.2024 | Svátek má Taťána


RADAR: Vox populi vox dei, volá Paroubek

9.5.2008

Jedním z nejznámějších mýtů moderní české historie je mýtus o tzv. Mnichovské zradě. Mnichovská dohoda byla výsledkem britsko-francouzské politiky ppeasementu nebo jinými slovy “mírové politiky“ těchto zemi. V Británii politiku apeeasementu prosazoval před válkou hlavně konzervativec Chamberlain, protože si byl vědom slabin britského obranného systému. Nepřipravenost na válku byla výsledem britské politiky ve třicátých létech. Když Adolf Hitler zahájil tajné vyzbrojování, prohlásil ve sněmovně ministr zahraničí sir Simon: “Není dnes větší nebezpečí, jež by mohlo vyvolat válku, než dobře vyzbrojená Francie. “

V letech 1933-34 mohli ještě Francouzi s Brity zvládnout Hitlera, kdyby jednali rozhodně a svorně. Také labouristé se ve 30. letech stavěli za „mírovou politiku“. Hlasovali, řečnili a vedli propagandu proti zbrojení až do začátku války, zatímco gestapo zatýkalo německé socialisty. Churchill se marně snažil upozornit na to, že Adolf Hitler v Mein Kampfu píše, že zničí Francii tak, že si zajistí britskou neutralitu. Když Churchill navrhoval zahájit zbrojení neuspěl. „Mírová politika“ britské vlády byla podporována masovým mírovým hnutím.

Když jsme v roce 1948 ztratili svobodu, nebylo již možno vymlouvat se na spojence, do KSČ vstoupil každy pátý Čech a hlas lidu rozhodl již v roce 1946, kdy komunisté ve volbách obdrželi 40%. Doba nesvobody trvala 41 let. Vojenská a ekonomicka síla USA nemalým dílem přispěla k zániku komunistických režimů a pak příšla, aniž jsme se o to jakkoliv zasloužili, kýžená svoboda. Vstoupili jsme do NATO mimo jiné také proto, aby se už neopakoval ani Mnichov, ani únor 1948. A už se opět objevili „mírotvorci“, kteří chtějí zabránit naší spolupráci s USA pod záminkou, že radar ohrožuje naši bezpečnost.

Jsou mezi nimi komunističtí kolaboranti z Podbrdí, z nichž mnozí spolupracovali s okupační sovětskou mocí a dnes nostalgicky vzpomínají, jak se jim v době okupace a nesvobody dobře žilo. Také Greenpeace bivakují v Brdech a jako vždy stojí na správné straně proti americkým imperialistům. Když byly v Brdech sovětské jaderné hlavice, ani nepípli a dnes jim vadí radar.

Přidali se k nim i sociální demokraté odvolávající se na hlas lidu a žádající referendum. Když davy vítaly Chamberliana v Londýně a Daladiera v Paříži po Mnichově jako zachránce míru, souhlasilo s jejich politikou 90% lidí. Politika současné ČSSD je podobná politice architektů Mnichova. Populisté Paroubek a Zaorálek naštěstí nejsou celá ČSSD. Existují snad i poslancí, kteří se řídí zdravým rozumem a poučeni z historie pochopí, že hlas lidu nemusí být vždy tím nejlepším rádcem při přijímání důležitých politických rozhodnutí týkajících se obrany státu.

Nebyla to snad právě ČSSD, která jednání o umístění radaru na našem území zahájila?