Spolek Ne základnám se v každém e-mailu vytahuje, že jej podporuje na šest desítek organizací. Organizátoři jsou zřejmě přesvědčeni, že občané České republiky jsou stádo tupců, kteří neumějí číst. Jinak by totiž seznam, hrdě vyvěšený na webu, raději skryli, aby lidem zabránili přesvědčit se, jak pofiderní organizace jim svou podporu poskytují či vyslovují. Jde totiž vesměs o ultralevicové, resp. islamistické organizace žijící ze svého antiamerikanismu a z peněz poskytovaných jim ruskou tajnou službou nebo jejími islamistickými protějšky. Totéž lze říct o spolku Ne základnám, který na svém takzvaně otevřeném účtu ukazuje jen symbolické částky, které nemohou uhradit náklady na jeho provoz ani z části. Na tyto skutečnosti bylo již na stránkách deníku Neviditelný pes mnohokrát poukázáno, proto není třeba se jimi dále zabývat (viz odkazy níže).

Zaujal ale další kamínek do mozaiky, ze které skládáme obraz spolku a pozadí jeho aktivit. Účastníci demonstrací nad svými hlavami mávají kromě íránských i vlajkami s barvami duhy. Někdo by si mohl klást otázku, co mají protiradaroví aktivisté společného s homosexuály, při bližším zkoumání ale zjistíme, že vlajka má barvy v opačném pořadí než zástavy gay a lesbických hnutí. O co jde, odhalilo minulý týden Právo. Deník přinesl snímek interiéru místnosti, v níž soudruzi Tamáš a Bednář drží svou údajnou hladovku a kde na stěně visí ona vlajka. Zde se ale jedná o její původní verzi, tedy s rukama svírajícíma přelomenou pušku a s nápisem Nonviolenza. Nyní již bylo možno zkonstatovat, že spolek Ne základnám nijak nevybočil ze svých zvyklostí, protože organizace, s níž se kamarádí, je jen další z řady ultralevicových, trockistických, protiamericky zaměřených společenství.

Asi největší šok ale vyvolal u pamětníků minulý týden velký příznivec spolku Ne základnám a místopředseda Republikové rady Strany zelených Matěj Stropnický. Ten na stránkách Práva uveřejnil srdceryvný článek o svém obdivu k odvaze dvou hladovkářů a měl navíc tu nebetyčnou drzost, že jejich hladovění přirovnal k činům Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří se na protest proti okupaci naší země armádou Sovětského svazu upálili! Tatínek tohoto matěje by měl svého synka dovést za ucho před Národní muzeum a ukázat mu stopy po kulkách ruských kulometů, které jsou dodnes patrné na fasádě, a pak jej přinutit sklonit hlavu, aby si lépe prohlédl pomník Jana Palacha. Nato by mu měl vysvětlilt, k jakým událostem u nás v letech 1968 a 1969 došlo, a doprovodit svůj výklad pořádným výpraskem, protože jinak by si výklad hloupé děcko zřejmě nezapamatovalo.

Nicméně nad spolkem Ne základnám se stahují mraky i ze strany, z které by to čekal málokdo – z deníku Právo. Už minulé pondělí se o spolek otřel komentátor Jiří Hanák, když označil soudruhy Tamáše s Bednářem za prosťáčky, jejichž počínání je kombinací pýchy a dětinskosti, a vyzval spolek Ne základnám k ozřejmění finančních toků. Včera na stránkách téhož deníku upozornil Pavel Verner na Tamášův výrok, že u nás není demokracie. Odpověděl mu těmito slovy: „Tomu mladému muži, po třináctidenní hladovce překvapivě plnému energie, asi nedošlo, že bez demokracie (tedy v režimu totalitním) by se nejen nemohla konat taková televizí přenášená beseda s občany. I jeho aktivity by stěží přežily jednu hodinu. To by dnes večeřel vězeňské menu na Pankráci. Demokracie ale určitě chybí v některých zemích, jejichž režimy mohou mít z jeho aktivit radost.“

Panu Vernerovi to ale nestačilo, pokračoval agitací za radar, kdy rozebíral špatně kladenou otázku pro výzkum veřejného mínění: „Otázka pro výzkum veřejného mínění nemůže znít Chcete, či nechcete mít v Česku radar. Měla by znít: Chcete, či nechcete, aby budoucí zárukou bezpečnosti země před útokem odkudkoli byla přítomnost nejsilnější vojenské velmoci světa na našem území? Taková otázka má teprve smysl. Napadnout území, kde jsou vojáci a zařízení USA (za peníze amerických poplatníků) není to samé jako napadnout ryze českou, sice suverénní, ale bezbrannou zemičku (pokud si neděláme iluze o bojeschopnosti NATO bez USA) vprostřed Evropy.“

Na stránkách Práva jde vskutku o nevídaný obrat, jeho komentátoři spíš dosud vyslovovali spolku Ne základnám podporu, možná se tedy přístup redakce mění. Ona ovšem celá mediální podpora antiradaristů nějak polevuje. Mladá fronta Dnes se nedávno podrobně rozepsala o podivnostech provázejících financování spolku Ne základnám a o protiamericky zaměřené politické organizaci Greenpeace bychom neslyšeli nebýt Dany Kuchtové, která se chystá potřást aktivistům rukou.

Nicméně vzpomínka Matěje Stopnického na srpnovou okupaci vzbuzuje jinou analogii a ta dovádí myšlenky dál do historie. Mezi výsadkáři, kteří provedli atentát na Heydricha, byl i Karel Čurda. Tento muž přivedl gestapo na stopu parašutistů a ti pak v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje podlehli stonásobné přesile hitlerovců. Čurda sice dostal za svou zradu peníze, ale nakonec skončil jako jiní zrádci – po osvobození byl zadržen na útěku a posléze popraven. Jméno Čurda pak dostalo natolik pejorativní nádech, že je ještě v šedesátých létech používali lidé jako nadávku a říkali: „Ty čurdo!“

Aby se tedy Janu Tamášovi nakonec nedostalo stejné „pocty“ jako Čurdovi a za pár let si ho lidé pamatovali jen proto, že by opovržlivě říkali: „Ty tamáši!“

Související články:
A je vymalováno!
Za koho bojují antirakeťáci?
Starosta Trokavce se zbláznil
Platí Rusové akci Ne základnám? To těžko zjistíme
Kdo financuje iniciativu Ne základnám? První přiznání!
Levicoví extrémisté proti radaru
Hoši, dávejte si s tím Chomskym bacha
Ne základnám spolupracuje s antisemitským islámským a komunistickým hnutím