24.4.2024 | Svátek má Jiří


RADAR: Paroubkova cesta

27.10.2007

Vadí české opozici více radar, Rusové, nebo Američané?

Sociální demokracie je v opozici. A co dělá každá opozice? Oponuje vždy a všude. Až potud je vše v pořádku. Jenže teď, když jde o americký radar, o další posun v jednání, konkrétně o možnou účast Rusů, jako by ČSSD oponovala do zrcadla, jako by se probrala až po odjezdu Roberta Gatese. Topolánkova vláda na tiskovce s americkým ministrem obrany prý mlčela, tvrdí Lubomír Zaorálek. Tvrdí to však na tiskovce svolané až den poté. Nesetkal se snad Paroubek s Gatesem sám hned v úterý? Neprobrali to spolu? Samozřejmě, že ano. Takhle to však vypadá, jako by mu družka Kováčová špatně tlumočila nebo jako by se tu novinu, „ruskou“ nabídku, dozvěděl až ze středečních médií.

Co vůbec vadí české opozici? Ani radar, ani samotná přítomnost Rusů v Brdech, ale jiná věc - to, že radar a jeho případná ruská kontrola nevzniká pod patronací NATO (a nejlépe EU), nýbrž v dohodě s USA. Tak to formuluje Zaorálek. Jenže. Rusko není členem ani americké, ani evropské, ani severoatlantické unie. Tak jaký je tu posun? Jistě, existuje Rada NATO-Rusko, ale mnohem účinněji může s Moskvou jednat přímo Washington. Nejenom může, ale i jedná, koneckonců pro případ potřeby má na to už 45 let „červený telefon“.

Už v červnu to řekl pro Právo vicepremiér Vondra: „My jsme pro, nabídnout Rusku nějakou formu spoluúčasti na tom systému nebo kontroly nad ním.“ Proč tedy ČSSD nevyrukovala se svými námitkami a představami už tehdy? Možná proto, že zrovna tehdy podobná slova hnala vodu na její mlýn - jednat o radaru s Rusy. Teď vidíme paroubkovskou realitu v plné šíři: Jednat s Rusy ano, ale po svém, nenechat to na Washingtonu. Jaký by byl výsledek? Nejspíše zablokování. Zkušební otázka: Jaká cesta vede spíše k cíli? Dojednáme li s Američany plán A, s Rusy plán B a necháme na Washingtonu a Moskvě, aby to společně přijaly jako hotovou věc? Nebo dohoda Washingtonu s Moskvou, kterou česká vláda může, ale nemusí přijmout?

Ti, kteří se snaží držet Ameriku co možná nejdál od těla, preferují první, komplikovanou variantu. Přítel Schröder tomu říkal „německá cesta“. My tomu můžeme říkat Paroubkova cesta.

LN, 21.10.2007