Americkému radaru se v Čechách nezadařilo. Není až tak divu. Americký prezident Obama se obklopuje komunisty jako Van Jones a myslí si divné věci. Třeba že se dohodne s Íránem, když mu nabídne vstřícnou ruku. Kteroužto mluvčí Nejfousatějšího vůdce Chameneího ohodnotil jako Satanovu ruku v jiném rukávu. A lstivý Ahmedínežád i nadále přemýšlí, kudy do toho nyní nebushovsky láskyplného rukávu strčit atomovku s kouřícím doutnákem. Dalším podivínským opěrným sloupem americké zahraniční politiky bude v příštích letech názor, že historicky nejosvědčenější metodou jak se dohodnout s Ruskem bylo lehnout si na záda a nechat se drbat na břiše. Nicméně Obama má na zmatečnost nárok, jelikož mládí strávil v blahobytu Havaje hlavně strkáním nosu do kokainu a učebnice evropských dějin mu poskytlly tak akorát papír na násoskové ruličky. Méně pochopitelné je odmínutí radaru českou veřejností. Ta bohužel ví, že americký voják je stejná pakáž jako ruský, a toho sme si tyvole užili ažaž, a vůbec, lepší je nikoho neprovokovat a z díry nevyčuhovat. Ale úplně nejhorší je, že proradarovou elitu, která mohla nepříznivý názor veřejnosti obrátit, reprezentuje pan Pehe.

Pehe tvrdí, že radar měl rád. To je dobré mít na paměti, z jeho článků by si jeden totiž mohl myslet opak. Zahuštěným příkladem je komentář Nekrolog za radar aneb česká politická tragikomedie z 19. září. Pehe v článku popisuje, proč události provázející umístění radaru byly fraškou. Jeho pohádková sedmička důvodů je zvýrazněně uvedena níže, společně s mými komentáři. Ač Peheho články často dávají smysl, zde se mu podařilo uplést bič na vládní radarové úsilí i z úplně neutrálních okolností. Kromě úvodu, kde téměř kritizuje populistický obrat ČSSD, nesouhlasím téměř s ničím.

1. Z celé záležitosti se v médiích i politice téměř okamžitě stalo téma, které svým významem na české scéně zdaleka přesahovalo význam tohoto tématu v USA.

PR: Co je to za řeči? Samozřejmě, že otázka radaru a amerických vojáků měla pro Česko zásadní význam, také proto, že možná určí směr, nakolik se necháme ovlivňovat KGBáky u ruského kormidla. USA naproti tomu mají hory vojáků, radarů a základen po celém světě. Co tedy plyne z toho, že projednávání další základny nerozvášní veřejnost a média v USA? Měli snad lidé a média v Česku ignorovat pohřeb Floriďana Waldemara Matušky, protože v Americe ho znalo jen pár krokodýlů?

Už kvůli této asymetrii bylo od začátku jasné, že existuje velký potenciál, že Češi budou na mezinárodním poli zase jednou za šašky, pokud Američani pragmaticky usoudí, že budování protiraketové obrany se má zastavit nebo přesunout jinam.

PR: Proč bychom měli být za šašky, když spolupracujeme na tak významné záležitosti, která, jako cokoli, může a nemusí vyjít? USA mají svoje plány a my bychom měli mít svoje. Rusové útočí na Gruzii a vyhrožují Ukrajině, a u nás je silný proruský polo/plno-komunistický blok. Co je tedy šaškovského na budování silnějších pout s normálnem? Navíc, jak můžeme být před světem za šašky, když to údajně kromě nás nikoho nezajímá a je to pouze česká mediální bouře ve sklenici vody?

Zatímco na české politické scéně i v médiích bylo naprosto přeradarováno, v USA o radaru vědělo několik odborníků a politiků.

PR: Znovu, co je na tom zvláštního? Ale tento dodatek je nejen zbytečný, ale i silně zavádějící. Asi lze americké veřejnosti odpustit, že neví, kam při hlasování o radaru přeběhne poslanec Melčák. Když ale Obama rozhodl, že radar v Česku a Polsku nebude, bylo to hlavním americkým tématem. Například na americkém politickém serveru RealClearPolitics, který sbírá nejvýznamnější komentáře dne, analýzy o našem radaru zalepily 20. září celou čtvrtinu prostoru. A k tématu se vyjádřila i největší esa jako Fareed Zakaria z Newsweeku. Takže vysvětlivka ke zdařilé manipulaci pana Pehe - ano, o radaru vědělo jen pár lidí, o neradaru ale věděli všichni. Ale vůbec, od kdy je kritériem pro utváření české obranné strategie hloubka povědomí americké veřejnosti?

2. Naše ochota umístit na českém území radar měla být údajně testem síly našeho spojenectví s USA. Američani to tak ovšem nikdy neviděli, byl to jen typický český politický mýtus.

PR: Jaký mýtus? Pro nás je spojenectví s USA naprosto zásadní a Američané nás v oblasti vojenství o něco moc často nežádají. A pro Američany? Českou, poměrně silnou podporu americkému vojenskému úsilí v Iráku Američané hluboce ocenili; stačí zavzpomínat na Starou a Novou Evropu. Ale i kdyby ne, také tento komentář má navodit nádech českého hujerství. Jestli radar bude zrovna v Česku, bylo jistě o něco méně důležité pro USA než pro Česko. Ale kdybychom jim řekli, ať si svoje imperialistické štváčství strčí za Wall Street, nepochybně by to Američanům vyslalo signál o vzájemném spojenectví. Takže - ne, USA by nás za odmítnutí nezbombardovali. Nicméně nás jistě nežádali jen proto, aby rodačka Albrightová při návštěvě pražských hospod neměla daleko k nejbližšímu Cadillacu.

3. Ve spojení s radarem politici, kteří ho prosazovali, silně mlžili. Opakovali oficiální americké zdůvodnění (obrana proti Iránu a Severní Koreji), ač jim šlo v první řadě o vybudování jakési pojistky proti Rusku.

PR: A co asi měli naši vládní úředníci říkat, aniž by znemožnili USA? Že USA tvrdí cosi o Íránu, ale my filutové dobře víme, že nám chtějí pomoci udržet na uzdě Rusa? Důvody pro radar jsou přemnohé a veřejnosti se jistě musí leccos zjednodušovat, ale partnera přitom neshodit. Jak účinné asi bude vysvětlovaní této složité mezinárodní vojensko-strategicko-technické otázky ve vší komplexnosti, když i taková mentální kapacita jako Pehe skoro všechno pomotá a překroutí? A vůbec, proč Pehe mlží zjednodušováním na Rusko? V této záležitosti jde o náš příspěvěk k omezení nebezpečí z Íránu a Koreje, šanci ukázat se jako jeden z mála spojenců, kteří si uvědomují globálnost vojenských hrozeb a kteří oceňují světovou roli USA za posledních sto let, v podstatě zadarmo zaplatit za naše trojí osvobození ve světových válkách a od komunismu, ukázat polospojencům jako Francie či Německo, že to při troše snahy jde, přispět k přežití státu Izrael, zamezit šíření jaderných zbraní na Blízkém východě, a, samozřejmě, také vyslat signál Rusům, že se teda fakticky doopravdy tulíme k Západu a jsme pro to ochotni něco udělat. Naše zájmy jsou prostě jednou z částí celé problematiky. Proč ale mlžím a o co mi jde?

4. Podivná byla i snaha využít radar k vytvoření nadstandardních vztahů s USA. Dělo se tak totiž na úkor dobrých vztahů s ostatními členy NATO, neboť Češi přistupovali k vyjednávání s USA převážně bilaterálně.

PR: Jak přesně nebilaterálně měli Češi postupovat? Když je požádají USA, které tvoří tak 99% síly a vůle NATO? Měli jsme USA poskytnout školení o správném chování v záležitostech koordinace NATO? A navíc, radar neměl nadstandardní vztahy vytvořit. Ty totiž byly vytvořeny už v době, kdy USA stály o opravdovou podporu, tedy ve válce s Irákem. A ohledně zhoršení vztahů s NATO a bilaterálnosti - proč tak znalý analytik jako Pehe nezmíní sjezd NATO v Bukurešti v dubnu 2008, kde si český radar vysloužil jednoznačnou podporu všech členských zemí?

Nebylo také jasné, jak si česká vláda výhody této nadstandardnosti představuje. Opravdu si někteří politici mysleli, že v případě konfliktu, například s Ruskem, budou USA ignorovat své závazky v rámci NATO, ale půjdou do rizika jaderného konfliktu kvůli radaru v České republice?

PR: Nevím, jak si nadstandardnost představovali politici, ale je jasné co si onehdá myslel např. Pehe, tedy "...Češi tím sice ve Washingtonu získali jakýsi speciální status, který hrál jistou roli i při vyjednáváních o zrušení víz pro české občany cestující do USA..." Nicméně nadstandardnost a solidnost se vyplatí hlavně dlouhodobě, i bez nutnosti vydírat či očekávat okamžité výhody za něco, co je užitečné pro nás i ostatní normální sousedy. A po veselých zážitcích z dob, kdy jsme byli sovětskou republikou, se cokoliv, co není podstandardnost, může jen vyplatit.

5. Češi zase jednou silně přecenili svůj význam v mezinárodním společenství. Nakonec nemají ani radar (a s ním prý související nadstandardní vztahy s USA), ale nemají ani dobré vztahy se svými spojenci v NATO a EU, protože ochotně hráli roli jakéhosi trojského koně Bushovy vlády v Evropě. Místo poctivé, konstruktivní politiky v rámci NATO a EU, si čeští politici usmysleli, že na zbytek EU a NATO zase jednou vyzrají.

PR: Jestli nepřecenit svůj význam spočívá v tom, že budem říkat "braňte nás, ale nic po nás nechtějte", tak vždy budu radši přeceňovat. Dále, trojský kůň posloužil lstivému zakuklenému nepříteli. Že toto pořekadlo ve spojení s USA už nepřekvapí, jen vykresluje bláznovství Evropanů. Vidí Pehe USA jako nepřítele? Samozřejmě, že ne, napsal přece alibisticky "jakéhosi". Chirac a Schroeder ale kdysi ano, ale ti si to mohli dovolit už jen proto, že na jejich země si Rusko netroufne. A dále, na EU bychom možná vyzrávali, kdyby USA chtělo stavět v rámci NATO radar ve Francii a my to v bilaterálních piklích s USA Francouzům vyfoukli. A k otázce žárlivosti v NATO ostatně i normálnější Pehe popřel nyní spravedlivě rozhořčeného Peheho takto:"Dohoda s USA by ani nijak neoslabila NATO, které je koneckonců bez USA jen prázdnou skořápkou."

6. Bilaterální vyjednávání s USA nejen o radaru, ale i o zrušení víz, popudila některé členské země EU. Když pak Rusko zastavilo na čas dodávky zemního plynu do zemí EU, obraceli se čeští politici s prosbami o pomoc na Brusel. Ukázalo se totiž, že v případě této momentálně jediné skutečné hrozby ze strany Ruska nám USA nepomohou. Nebudou ani budovat ropovod či plynovod z Texasu do Kralup, ani nevyšlou tankery.

PR: Na to se můžu ptát stejně rádobysofistikovaně a vykukovsky, tedy že až budeme drkotat zuby v zimě bez ruského plynu, opravdu nám řekne Brusel, že nám nijak nepomůže, protože stavíme americké radary? Peheho poznámka je ale stejně milá. Když nic jiného, aspoň si z ní odnesu, že krkounským USA jsme ukradení a že se plynem radši udáví, než by se podělily s námi. Co jsou ty USA za spojence?

7. Bylo s podivem, že ministryně zahraničí USA Riceová byla vůbec ochotna podepsat smlouvy o radaru s Topolánkovou vládou, protože Topolánkova vláda neměla pro schválení těchto smluv vyjednánu v parlamentu potřebnou podporu. Američani svým zrušením plánů na vybudování radaru možná předešli další naší ostudě, až by s pompou podepsané smlouvy odmítnula Poslanecká sněmovna.

PR: Když se to vezme takto, tak Topolánkova vláda vskutku mohla prosedět celý mandát nemandát v Toskánsku, protože neměla podporu vůbec pro nic. Riceová zase mohla předvídat výsledky příštích amerických voleb a další vývoj v otázce radaru. Nejvíce ironické však je, že když paní Riceová je ochotna smlouvy podepsat, přispěchá podpůrce radaru Pehe s varováním, ať si paní tajemnice podpis dobře rozmyslí, jinak se vystavuje "velkému riziku". A ve stejném komentáři chtěl Pehe po Riceové věštecké záruky, že systém "...bude akceptován i nástupcem George W. Bushe v Bílém domě." K tomu bych poznamenal (tedy "mlžil"), že radar byl vskutku loni podmínečně akceptován kandidátem Obamou, a poté zase odakceptován prezidentem Obamou.

Je úžasné, kolik špinavého nánosu dokáže naplavit jemná manipulace inteligentním kritikem, který vychází z pozice andělské čistoty a ideálních poměrů. Jakoby Pehe psal z Norska. Ze země, kde se nic neděje, všechno funguje organicky a úsporně a která možná ani neexistuje. A ne z Česka, země s politiky vyrostlými v půlstoletí rozkladu a hnoje, zaseklé mezi ruskými gorilami a jalovými evropskými pacifisty. USA sdělily, že mají plán u nás postavit radar a naše vláda řekla, že se pokusí pro to udělat, co bude moci. A z Peheho komentářů se dočtu, jak to všechno bylo strašně špatně a tak vzdálené od ideálního stavu. Ve stejném stylu by se mohl posmívat horolezci, který se díky nepřízni počasí potupně obrátil pár stovek metrů před vrcholem Everestu. Ten taky mohl počkat na lepší počasí, měl víc trénovat, měl se déle aklimatizovat, nemít průjem, měl si koupit dražší boty a vůbec, kdyby nebyl takový škudlil, mohl zaplatit pěti Šerpům a ti by ho tam už nějak vynesli. Nemluvě o tom, že zase sebou nevzal manželku a děti. A proč to vůbec zkoušel, když mohl uvážit, že má 10% šanci zemřít.

Je možné, že panu Pehe křivdím, jestliže v zákulisí vykonal úporné proradarové lobbovací úsilí. Navíc Pehe je politolog, takže je přirozené, že analyzuje politický proces, bez toho, aby do něj přímo vstupoval. Přesto je škoda, že jako proradarista neposkytuje víc než jízlivou škodolibost.

A jízlivost i škodolibost chápu, patří ke kritice, a kritika patří k politice. Hluboce mě ale irituje pokrytectví. To vidím v Peheho snaze představit se jako zastánce radaru. Pehe napsal na šedesát článků zmiňujících radar. Většina z nich ve stylu textu, který byl rozšťourán výše, tedy velice kritických a svatouškovsky škodolibých. Pouze ve třech z nich zmínil, že je pro radar. Jelikož je to pro Česko poměrně významná záležitost, čekal bych při prosazování radaru stejné množství vášně, jaké bylo věnováno drtivé kritice obhájců radaru. Peheho přesvědčivost a naléhavost se však v tomto ohledu projevila výhradně takto: "Jakkoliv autor tohoto textu nepatří k odpůrcům radaru..." a to v textu kde spílal Havlovi za podporu radaru. Dále takto: "Neuškodí předeslat, že autor tohoto textu je český a americký občan, a že není principiálně proti výstavbě amerického protiraketového radaru na českém území", to když kritizoval spojování odpůrců radaru s ruskými agenty. A nakonec tímto (jízlivec by mohl říct "mlžením"): "...při vyhodnocení všech strategických a geopolitických souvislostí se autor těchto řádek řadí spíše k zastáncům radaru", to když žaloval na vládu a na naše poměry a sekýroval tajemnici Riceovou a nábadal ji nepodepisovat radarové smlouvy. A to je všecko! Žádná stať na téma, že radar je k něčemu dobrý. Nebo nedejbože vyjádření nějaké pochvaly vládě a upozornění na nesamozřejmost prosazování radaru, neboť s příštími vládami hrozí větší orientace na Rusko.

Nebožtík radar by si mohl říct, že s takovýmito přáteli není třeba nepřátel, jak praví staré anglické přísloví.

P.S. Tato vzteklá reakce byla napsána přibližně týden po zveřejnění Peheho komentáře. Byl jsem připraven ji odeslat, jenže mezitím jsem si přečetl povznášející úvodník Dana Drápala z jeho nově založených Konzervativních listů. Tam mě popsal v celé mé nahotě úchylného cholerického konzumenta internetových článků. Doslova: "Pokud si náš časopis přečtete v pohodlném křesle v obýváku nebo v altánku na zahrádce, případně na lavičce v parku, nebudete v pokušení po několika kliknutích myší autorovi vynadat." To sedí nepříjemně přesně. Stud mi ale vydržel jen několik neděl a pak už mi jen bylo líto jak úsilí vynaloženého na vycinkání panu Pehe, tak i Topolánka a lidí, kteří vyvinuli tu chvályhodnou radarovou snahu. A Norsku se musím také zpětně omluvit. Věci se tam dějou, a to krásné a důležité, jako dějiny. Nobelova cena míru odtamtud zajistí vítězství sladkého slizu nad nízkou bushovskou nenávistí. Radarům už brzy budeme vskutku jen nadávat, potřebovat je nebudeme.

Tucson, Arizona, 26. 9. 2009

neústavní nesoudný