Mirek Topolánek na loňském kongresu ODS prohlásil, že protiraketový radar v České republice je smyslem existence vládní koalice. Tomu odpovídá válečnický křik, který se zvedl po bukurešťském summitu NATO a nese se zejména z úst Alexandra Vondry a Jana Zahradila.

Summit sám nevydal na téma obrany před potenciálními riziky víc než několik nepříliš jasných vět. Například obecně vyhlásil, že nebezpečím se stávají zbraně hromadného ničení. Jestli se tím myslí biologická zbraň v kufříku nebo atomový granát, bůh suď. Summit také připustil, že jednou z hrozeb mohou být balistické střely. Protiraketová obrana se bude dle usnesení summitu dále zvažovat a na jednací stůl se vrátí v roce 2009. Žádný politický ani vojenský závazek ohledně protiraketové obrany přijat nebyl.

Proč tedy ta radarová posedlost v Česku? Články a rozhovory Alexandra Vondry, Jana Zahradila a Mirka Topolánka ukazují, že vládní ODS prosazuje úplně novou koncepci zahraniční politiky. Vondra navíc vyzývá ČSSD, aby zvolila mezi Západem a Východem. Podle něho se nyní nacházíme na rozhodující křižovatce.

Jenže my dnes nejsme v situaci, kdy musíme volit mezi Západem a Východem, mezi Evropou a Amerikou. Za vlád sociální demokracie jsme vstoupili do Evropské unie a do NATO. Odmítám Vondrův způsob uvažování, že si budeme muset vybrat, jestli budeme jezdit do Moskvy, nebo do Washingtonu. Vondrovo myšlení se stále nachází ve schématech studené války. Když říká Západ, tak tím nemyslí západní Evropu, ale pouze Spojené státy americké. A když mluví o USA, má na mysli pouze pre-emptivní strategii a končící neokonzervativní politiku George W. Bushe. Celá tato strategie je přitom v troskách, protože nás dovedla do chronických asymetrických válek, ze kterých těžko hledáme cesty.

Spojené státy americké ale naštěstí nejsou pouze současná politika George W. Bushe, jehož futuristické projekty protiraketové obrany patří do minulého světa dvou nukleárních velmocí a nemají moc společného se současnými hrozbami. Sedm let se Bush snažil přesvědčit sebe i nás, že je něco takového třeba. Po jeho odchodu však nejspíš sklapneme i ten slavný deštník, který nám nutil. To je důvod, proč summit řekl, že se k rozhodování vrátíme až za rok s novým americkým prezidentem.

ODS nám mezitím vzkazuje: Protože radar je nejvyšší hodnota, jsme pro něj ochotni udělat cokoliv. Jan Zahradil dokonce volí čisté vydírání. Ve svém blogu napsal: „Dokud nebudou v parlamentu zajištěny hlasy pro smlouvu o radaru, je naprosto nezbytné předčasně uvažovat o strkání hlavy do chomoutu Lisabonské smlouvy.“ Jinými slovy: Jestli nám nedáte radar, my vám neodhlasujeme Lisabonskou smlouvu EU. Zahradil se prohřešuje proti dobrým mravům, evropským i českým. A způsob, jakým tento člen nejužšího grémia ODS Lisabonskou smlouvu zpochybňuje, zbavuje Českou republiku cti.

Pokud tedy Alexandr Vondra sociální demokracii vyzývá, aby si z nabídky azimutů vybrala, odpovídám, že už jsme tak udělali. Záleží nám na nejbližších sousedech, Evropské unii, Severoatlantické alianci. Bezhlavá orientace zahraniční politiky na jednoho aktéra je pro ČSSD nepřijatelná. A mrzí nás, že se ve jménu této politiky rozbíjí naše vztahy s přirozenými partnery. Stáváme se tím malými, trapnými, směšnými.

LN, 11.4.2008

poslanec a stínový ministr zahraničí ČSSD