24.4.2024 | Svátek má Jiří


RADAR: Nechci radar, chci rakety

15.12.2008

Vždycky, když se mě studenti ptají na můj názor na umístění radaru v Brdech, odvětím, že jsem samozřejmě pro, ale že mnohem lépe bych se v České republice cítil, kdyby zde nestál vcelku neškodný radar, ale čtyři dobře vyzbrojené raketové základny.

Udiveným pohledům pak vysvětluji: jen ve 20. století proběhlo ve světě přes padesát velkých válečných konfliktů, z nichž některé nejsou ještě ukončeny. „Naštěstí“ se vždy válčilo jen konvenčními zbraněmi (chemické zbraně použité např. v irácko-iránské válce považuji i při tisících obětech za relativně neškodné). Po skončení II. světové války zaříkávali lidé své politiky, kteří je se slzou v oku ujišťovali, že tahle válka byla jistojistě poslední. Ostatně, jako každá jiná válka, ne? Ještě však neoschl podpis na německé a japonské kapitulaci a svět se za bezmála jedno desetiletí ocitl tváří v tvář totální atomové destrukci. Atomovou bombou dokážeme dnes vymazat z povrchu zemského celé město. V Evropské unii žije odhadem asi půlmiliarda lidí. Na jejich usmrcení by stačilo zhruba 120 atomových pum. A teď pozor – ve světě je dnes na 27 000 jaderných zbraní. Jen USA a Rusko vlastní dohromady zhruba 6 000 tzv. strategických jaderných zbraní (balistické rakety). Pouhá třetina z tohoto počtu by při explozi dokázala usmrtit většinu obyvatel planety nehledě o vyvolání jaderné zimy, která by během několika měsíců, maximálně let zahubila ty „šťastlivce“, kteří by zkázu přežili.

Ne, samozřejmě bych se neměl podle Jiřího Paroubka znepokojovat tím, že Rusko v den, kdy v USA zvítězil Barrack Obama, prohlásilo ústy svého prezidenta, že na východní a střední Evropu znovu namíří své rakety, protože se cítí „ohroženo“ radarem a deseti interceptory umístěnými v Polsku (protirakety ničící silou svého nárazu balistickou střelu). I malé dítě dokáže počítat: 3000 balistických střel (z nichž každá může nést několik jaderných náloží) - 10 protiraket = asi takové ohrožení, jako když na slona zaútočí komár. Děsí mě ale myšlenka, že by se nedej bože nějaká ta raketa ztratila, zájemců by byla celá řada - od Al-Kajdy, extrémistů a fanatiků v Pákistánu, Indii nebo Iránu (dosaďte si nestabilní stát dle libosti) přes nejrůznější mafie a teroristické skupiny, které si nevím proč, říkají bojovníci za svobodu.

ČSSD spolu s komunisty a některými poslanci SZ mají o bezpečnosti ČR podivnou představu. Vypadá to, jako kdyby pro řadu poslanců byl mír stav, kdy se střílí jinde. A ono se bohužel střílí. Považte, že sem tam někdo i umře.

Není ani tolik naší zásluhou, že země Evropské unie prožily šedesát let v míru. O to víc je třeba připomínat citát George Washingtona, který řekl, že „být připraven na válku je nejúčinnější způsob, jak uchovat mír“. Protože ve chvíli, kdy vám na dveře začne klepat tank, je na obranu pozdě. V dnešním globálním světě neexistuje bezpečné místo. Naopak, válka může přijít odkudkoliv. Podle statistik OSN je již teď ve světě asi 300 míst, kde může vypuknout válka kvůli nedostatku vodních zdrojů. Tento fakt je však stále marginální - ve stínu možného atomového hřibu rozprostírajícího se nad Evropou.

Otázka bezpečnosti státu bude v souvislosti s budoucími konflikty týkající se nedostatku zdrojů, potravin a znečištěného prostředí stále aktuálnější. A tak, jako přesahuje hranice státu AIDS, cholera, znečištěné vodní toky či vzduch, zdá se stále absurdnější představa, že existuje nějaký „vzdálený“ nebo „blízký“ válečný konflikt. Mimochodem, válka odehrávající se v letech 1991 – 1995 v bývalé Jugoslávii byla od nás „vzdálená“ místy necelých 500 km. Po naprostém selhání včasného vojenského zásahu Rady bezpečnosti OSN ukončilo konflikt bombardování spojeneckých letadel NATO. Proto v době, kdy Rusko vyhrožuje Evropě namířením svých raket, nechci deštník, chci taky rakety.

Protože jak řekl Karel Čapek: „Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější je otroctví.“

Autor je středoškolský učitel