19.4.2024 | Svátek má Rostislav


RADAR: Hrozbu nedokáže vyloučit nikdo

6.4.2007

Se vší odpovědností českého poslance Evropského parlamentu tvrdím, že Evropa jako geostrategický prostor potřebuje obranu proti raketám krátkého, středního i dlouhého doletu. Nejde o strategickou obrannou iniciativu, nukleární zastrašování 80. let. Jde o čistě obranný systém k ochraně území, obyvatel i vojenských sil. Klíč je ve vyhodnocení hrozby. Klíčová odopověď leží na Blízkém východě.

Dnešní Evropa je rozdělena zhruba na třetiny: jihozápadní Evropa jako hlavní hrozbu vyhodnocuje teroristický útok, žádá ochranu kritické infrastruktury a urbánních center. Jihovýchodní Evropa je ohrožena střelami středního a krátkého doletu z Blízkého východu. Její protiraketový systém je ve výstavbě. Severovýchodní, severní a severozápadní Evropa vyhodnocuje jako nadcházející hrozbu střely dlouhého doletu.

Terorismus jako důsledek nestabilních poměrů na jedné straně, íránský expanzionismus na straně druhé. Íránský raketový a jaderný program je plně řízen íránskými revolučními garadami, pazdarány. Ti jsou odpovědní za desetiletí teroristických útoků – na židovské centrum v Argentině, na Chobarské věže v Saúdské Arábii. Šéf íránské rozvědky, příslušník pazdaránů, velící mezinárodním operacím Hizbulláhu prakticky vyprovokoval izraelskou ofenzívu do Libanonu. Revoluční gardy financují Islámský džihád v Palestině. Stejné revoluční gardy jsou odpovědné za íránský jaderný a balistický program. Bohužel, cílem Pazdaránů gard není pouhá obrana Íránu. Jejich cílem je dovést k cíli islámskou revoluci, nastolit na Zemi chalífát, přivést dvanáctého imáma, Mesiáše. Před několika týdny byl zavražděn ruský novinář Komersantu. Údajně diponoval doklady o tom, že se Írán, samozřejmě vehementně, snaží získat obdobu severokorejské střely Taepo Dong 2, která má dolet 6000 km. To je jádro problému: Írán dosud touto střelou nedisponuje, stejně jako nedisponuje jadernou hlavicí. Podle všeho o ně usiluje, jejich získání je reálné v rozsahu 2–5 let. Ptám se: začneme o protiraketové obraně, jejíž systémy dnes mají ozkoušenou účinnost kolem 68 %, uvažovat, až revoluční gardy tyto zbraně získají? Je to odpovědné?

Žádný evropský politik nedokáže v současnosti existenci této hrozby vyloučit. Proto je nezbytné jednat, hledat optimální možnosti výstavby složité protiraketové architektury: obranu severní Evropy proti střelám dlouhého doletu, obranu jihovýchodní Evropy proti střelám středního a krátkého doletu, zároveň s protiteroristickou ochranou. Ideálním místem je systém velení a řízení NATO, který umožní sdílení dat a informací. Omezí-li členské státy NATO své politické ambice a spokojí se se sdílením dat a informací, nebude je to stát víc, než miliardu eur. Problém je především ve Francii, která chce nejen sdílet, ale i rozhodovat, a přitom nic neplatit. Postoj Francie zneprůchodňuje jednání o obraně proti raketám středního a dlouhého doletu v NATO. Je na místě, že se česká vláda chová odpovědně, a alespoň komunikuje o vyjednávacích podmínkách se Spojenými státy. Na místě není ale to, že jedná pouze vláda, bez demokratické rozpravy v českém Parlamentu. Parlament byl zvolen proto, aby takto složité otázky národní bezpečnosti projednával. Zásadní chybou není jednání s Američany. Chybou je nejednání s opozicí.

Horší chybu dělají zelení: čestí zelení se snaží schovat za podmínku „schválí NATO“. Tímto apriorním požadavkem bohužel cestu ke klidnému jednání v NATO blokují. Připravují půdu k manipulaci veřejného mínění, k demonstracím z Německa 80. let. Politický kapitál rostoucí z hrozeb je populismus. Přejme si, aby ho vládnoucí ODS zeleným nenabídla.

Právo, 5.4.2007

Poslankyně Evropského parlamentu za SNK ED