Aktivisté-„mírotvorci“ Jan Tamáš a Jan Bednář Neumanna možná nečetli. Jeho zásada (které se Neumann svým bohémským životním stylem držel sotva příležitostně) jim však není vůbec cizí. Ostatně, jistý Karl Marx byl o zásadnosti spojení práce a člověka přesvědčen už dávno. A kdo jiný dostojí sloganům básníka a traktátům filosofa než český pacifista?

Situace je přitom tolik vážná. Zlotřilí Američané ve své nenasytné rozpínavosti nám zde (na výsostném českém palouku v Brdech) zamýšlejí postavit radarovou stanici! Sotva poslední Rus v uniformě zmizel za hranicemi, vnutí se nám ti vlezlí a všehoschopní vrazi z Vietnamu, Afghánistánu, Iráku….a bůhví odkud ještě! Tomu hrdý, upřímný, čestný a nějaké hochy z Texasu či New Yorku o hlavu (ne-li o dvě!) civilizačně převyšující Čech musí zabránit. Ještě nám ti Amíci seberou naši tradiční kuchyni a nastolí neúprosnou diktaturu hamburgerů a coly. Potom raději umřeme hlady!

Aby nám (hloupoučkým maloměšťákům a venkovanům) konečně došlo, jaké je to strádati hladem, vzali na sebe „mučedníci“ Tamáš a Bednář svatý úděl a vyhlásili v nerovném boji se zkaženým imperialismem hladovku. Asi se styděli za vlastní národ, který se za pár korunek navíc na dotace hodlal s „bezprecedentním narušením suverenity“ milostivě smířit. To, čeho nebylo schopno deset milionů, dokáží dva osvícení „humanisté“. Nasadí holý život jako poslední zbraň proti opovržlivému nepříteli.

Co čekají? Že se Češi chytí za nos, prozřou a budou své antiradarové světce následovat? To je naivní (chce se mi napsat až blbé) vidění do budoucna. Zdejší poměry masové zanícení pro věc nepřipouštějí. Kdo žádá změnu, měl by namísto hladovky trávit dny konstruováním stroje času, neboť jinak se do věku husitské revoluce dopravit nelze. Něco takového Tamáš s Bednářem neplánují. Proto jim nezbude než se postupně začít smiřovat s tím, že svým teatrálním hrdinstvím české soukmenovce brzy omrzí.

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského