Velmi zajímavou jsem shledal diskusi herce a senátora Tomáše Töpfera a režisérky Věry Chytilové o radaru na ČT 24 dne 16. 7. 2007. Šlo totiž o ukázkové ztělesnění obrazu české debaty veřejné. Týž obsah i forma, jen mediálně působivější, protože zhuštěno do komplexní a intensivní debaty dvou známých osobností. Diskuse plasticky ukázala, jak nevděčná a obtížná je snaha vést mimoběžnou debatu, tedy debatu racionálních argumentů proti nefér předivu emocí, lží, překrucování, desinformací a argumentačních a debatních faulů, zaměřenému na tříštění argumentace partnera a na matení a obelhávání občanů. Jde o debatu dobra a zla.

Pravda vítězí nad lží

Senátorova věcná, na faktech založená a profesionální argumentace odrážející přístup vlády smetla v každém detailu obsahu i formy emotivní - prostou argumentů a založenou na nepravdách a strašení občanů - pseudoargumentaci paní režisérky odrážející výkřiky odpůrců radaru označujících se za české osobnosti, přičemž valná většina z nich je veřejnosti neznámá. Signatáři dopisu 55 neřekli, nakolik se inspirovali dopisem 50 amerických osobností presidentu Clintonovi z 26. června 1997 (kritizoval rozšiřování NATO). Tak či onak, lze vidět dva zásadní rozdíly. Signatáři dopisu Clintonovi byli skutečně známými a respektovanými osobnostmi celého spektra americké politické scény. Za druhé, nastolili skutečné argumenty proti rozšiřování NATO, čímž přispěli do debaty. Mít jiný názor je plně legitimní, důležité ovšem je, jak je presentován a aby byl založen na skutečných argumentech.

Protože paní Chytilová na mě nepůsobila, že by chtěla skutečné argumenty slyšet, vyvstávají otázky po důvodech jejích přístupů: Rozumí mezinárodní bezpečnosti? Rozumí historii? Rozumí Ústavě? Nesouhlasí s vládou? Nesouhlasí s Amerikou či její současnou vládou? Straní někomu jinému? Je proti všem a všemu? Zneužil někdo její důvěřivosti k vlastním cílům? Ani neznalost nemusí být považována za nelegitimní. Je ale nedobré, že vyřkla - přičemž nijak nedokladovala - své domněnky o údajné korupci.

Rozhodování založené na odpovědnosti a mandátu, v zájmu občanů, s úctou k občanům

Diskuse obnažila nebezpečný fígl mediálních debat užívaný těmi, kdo zneužívají veřejnosti. Rozhodování hnané popularitou bývá upřednostňováno namísto rozhodování na základě odpovědnosti a - N.B. ústavního - mandátu, rozhodování ve prospěch zájmů občanů a s úctou k občanům. Při šermování procenty nepodpory se zamlčuje, že většina obyvatel souhlasí s jednáním s Američany o radaru. Překrucována je i podstata a stav debaty v Kongresu USA.

Plíživá neochota dostát odpovědnosti a jasně se vyjádřit PRO radar

Novým problémem některých se stává, namísto zmíněné nemožnosti se bránit, neochota bránit a říci jednoznačně, zda jsou PRO či PROTI radaru.

Součástí taktiky bývá schovávání se za jiná dílčí témata, často neopodstatněná, nerealistická či realitu popírající, jež mají zastřít skutečný cíl - házet vládě a parlamentu klacky pod nohy při schvalování radaru. Praporečníkem této taktiky je referendum.

Silnějším kalibrem je ještě důmyslnější argument - odpůrci radaru (rozuměj: americké přítomnosti) deklarují, že mají rádi USA a/nebo Američany, ovšem s jednou výjimkou. Nepodpoří radar. Mají tedy rádi spojence, ale nejsou ochotni ho bránit, a to ani tehdy, škodí-li tím zájmům vlastních českých občanů.

Dopis by bylo možné zlehčit, nešlo-li by ovšem o hazardování s věcí výsostné důležitosti - s bezpečností republiky a každého občana. Neodmítám, ba vítám každý jiný názor, je-li férově vyargumentovaný a presentovaný.

Paní Chytilová dokázala nesmyslnost referenda

Paní Chytilová také bezděky vyšachovala sama sebe vyjevením rozpolcenosti své argumentace. Úporně razila neobyčejnou míru neznalosti a fabulace. Nevidí hrozby, nevidí Američany coby historicky, aktuálně i výhledově nejspolehlivějšího českého spojence, odmítá dostát článku 5 Washingtonské smlouvy o pomoci spojencům za ohrožení, nevidí dennodenní, již po měsíce běžící veřejnou debatu, nevidí informace vlády, nevidí otevřenost, s níž o tématu informují vysocí představitelé americké vlády, nevidí, že potřebu obrany proti nim uznali i Rusové. Obranný systém vydává za útočný. Dokonce klade otázky už dlouhé měsíce ze všech stran zevrubně odpovězené, neklikla na server třeba ministerstva zahraničních věcí.

Při vědomí toho všeho se cítí povolanější než odborníci a demokraticky zvolená politická representace, pročež paní režisérka chce rozhodovat místo nich, sama, v ... referendu.

Zcela prozíravě moderátor diskuse odtušil, že obrázek si udělá každý z diváků sám. Udělal. Slyšel jsem o několika lidech z těch, co s podporou radaru váhali či byli spíše proti, kteří okamžitě po této presentaci paní režisérky konvertovali mezi zastánce radaru.

Zlomme žehrání na osud, posilujme svou odhodlanost nést odpovědnost

Nikdo neví všechno a asi se nelze divit, že paní režisérka - přičemž nic nemíním osobně, její postoje jen kompaktně representují chování širší skupiny odpůrců - dělá analýzu redukovanou o zásadní faktory. Je ale smutné a nešťastné pozorovat, kam až mnozí odpůrci radaru jsou svolni zajít v ostentativním odmítání diskutovat či aspoň naslouchat a ctít spoludiskutéra. Je varovné vidět tu míru pohrdání názory českých občanů a českou i spojeneckou bezpečností.

Přitom právě my, Češi, často žehráme na dějinná příkoří. Za nemožnost nedvojsmyslně a rázně se postavit na stranu dobra a zodpovědně bojovat za bezpečnost vlastní i spojeneckou a dostát závazkům vůči našim spojencům jsme my, Češi, tolikrát draze platili. Nezapomínejme.

Budoucnost vítězí nad minulostí

Podobně jako na české scéně tato televizní debata ztělesňuje debatu veřejnou, ztělesňuje mezinárodně debata o radaru debatu o západní civilizaci. Boj o radar je bojem o budoucnost a bezpečnost republiky, Evropy, Spojených států, celého západního společenství proti zhusta nevyzrálým, negativistickým či nepřátelským postojům minulosti.

V pondělní televizní diskusi i jejích dopadech dobro zvítězilo nad zlem. Ve stejný výsledek jistě vyústí i debata veřejná. Podobně, jako tomu bylo i v případě debaty o členství v NATO, jíž se debata o radaru v mnohém podobá. I v oné debatě se nadpoloviční podpora členství v NATO před vstupem rychle vyšplahala - na základě zkušeností s přínosy členství - na tři čtvrtiny, kde dlouhodobě setrvává. Češi a Češky si totiž, vzdor rafinovaným - a náležitě sponsorovaným - desinformačním kampaním, obrázek udělat dokáží. Skoncujme s dětinskostí, postarejme se o děti.

doktorand, Vysoká škola ekonomická v Praze