24.4.2024 | Svátek má Jiří


RADAR: Ano či Ne?

20.7.2007

V posledních týdnech sílí u nás debata nad záměrem umístit v Brdech, vzdušnou čarou 60 kilometrů od Loun, radar americké protiraketové obrany.

V této souvislosti slyšíme pochopitelné obavy občanů o vlivu zařízení na zdraví. Sledujeme zatím neúspěšnou vládní vysvětlovací akci, která je defenzivní a příliš světla do problému nepřináší. Registrujeme v obcích regionu, kterého se umístění týká, jedno záporné referendum za druhým. To vše pokládám za velmi nešťastné, protože z takovéhle "veřejné debaty" mizí podstata problému.

Neslýchané výhrůžky Ruska

Z Ruska zatím zní tak neslýchané výhrůžky jaderným útokem na naši zemi, a tedy hrozby zničením naší vlasti, že nic podobného jsme veřejně z žádných úst a z žádné strany neslyšeli ani za dob nejsilnější studené války. Jak se k této věci postavit, když seriozní analýzy všech možných hrozeb dosud nebyly a snad ani nemohly být zveřejněny? O funkci zařízení se lze jen dohadovat a cíle, na které je zamířeno, lze jen tušit či dedukovat. Myslím, že nejlepší bude zapojit zdravý selský rozum. Po našich historických zkušenostech z minulého století (získání suverenity po 300 letech v roce 1918, její ztráta v Mnichově 1938, pak Jalta, roky 1948 i 1968, otálení Evropy s naším rychlým přijetím do EU po roce 1989) už dobře víme, že svobodu a suverenitu nám nikdo nedaruje a jen tak, pro nic za nic, negarantuje. Musíme se o ně zasadit sami a navíc potřebujeme spolehlivé spojence. Svět se mění, ale naše poloha v Evropě nás předurčuje k tomu být v centru historických událostí, které jsou často nad síly malého národa. Naše země je dnes členem EU a NATO - to je naše základní pozice. S Evropou jsme propojeni nejdůležitějšími hospodářskými vazbami - většina našeho exportu směřuje právě tam. Na druhé straně jsme stále více energeticky závislí na Rusku - získáváme odsud téměř všechnu ropu, plyn i palivo pro jaderné elektrárny, přitom jediná naše energetická surovina - uhlí - nám stačí stěží na 30 let. Naše závislost na Rusku je však zatím mnohem menší, než je závislost ostatních zemí EU.

Dohodnout se musí v první řadě velmoci

USA se s Ruskem musí dohodnout a také se nakonec dohodnou, protože při dosahu radaru 2000 km by hlavní účinky jeho funkce - řízení palby protiraketových střel z Polska a ničení balistických střel v této vzdálenosti, a tedy i dopad případných trosek zasažených nepřátelských raket protivníka - probíhalo nad ruským územím se všemi důsledky.

Garancí je NATO

Každého pak napadne: "Nedohodnou se velmoci proti našim zájmům?" Nemůže se opakovat nový "Mnichov či Jalta - opět o nás bez nás"? Garancí naší bezpečnosti je naše členství v NATO. Nejdůležitější zemí této organizace jsou USA. Bez nich by NATO bylo bezzubé. Umístění amerického radaru, a jistě to bude zařízení zahrnuté do systému NATO, je pro nás příležitostí sehrát roli suverénního státu - důležitého člena aliance.

Výjimečná šance

Nepromarněme tuto šanci, jaká přichází pro malé národy velmi zřídka. Něco jako neutralita dnes neexistuje a pro naši zemi nikdy neexistovalo. Potřebujeme-li spolehlivé spojence, buďme i my spolehlivými spojenci. Jen tak získáme respekt těch, kdo nám dnes vyhrožují. Před 18 lety jsme ještě byli okupovanou zemí a i před 68 lety jsme byli okupovanou zemí. Vzpomeňte si na to, když uvažujete o radaru v Brdech, když myslíte na to, v jaké zemi budou žít naše děti za nějakých 30 let. Poprvé v naší historii to budeme my, kdo rozhodne, zda a za jakých podmínek u nás budou vojáci - spojenci. Vždy před tím v historii to byli buď okupanti, nebo uchvatitelé.

Žatecký a lounský deník, 18.7.2007

zastupitel Města Louny

Vladimír Budinský