28.3.2024 | Svátek má Soňa


PSI: Night – nežravec na cestách

9.11.2015

První zlobila se stravováním na cestách už Arona. Celý život žrala maličko. A jen něco. Přitom nikdy nebyla vychrtlá, měla krásnou figuru. Stačilo jí málo a muselo to být maso s přílohou. Sladké nejedla, granule nejedla.

Na dovolených tuzemských se jí kupovalo maso, na zahraničních byla ochotna konzumovat hovězí či vepřové ve vlastní šťávě. S rýží, kolínkama, bagetou. Psí konzervu nepozřela nikdy. Na skautský tábor jí babča přivezla upečený celý krk z jelena (aby chudinka měla něco pořádného a chvíli jí to vydrželo). Slintal celý tábor...

Xerxes byl normální pes. Žral rozumně doma i na cestách. Granule ho neurážely, byly základem jeho jídelníčku. A pokud bylo potřeba, aby se najedl někde cestou, vylepšil se obsah misky nějakou kvalitní konzervou či kapsičkou. Takto ochucené granule zmizely ihned, bez ohledu na rušné okolí.

Beta byla všežravec... Víc netřeba dodávat. Ta s jídlem nikdy nikde nezlobila. A přišel Night... Dokud byl v plném růstu, tak to ještě šlo. Ale jak dospěl, stal se z něj anorektik nežravý. Jakmile nemá svůj klid, nežere. Jakmile by snad mohl být nějaký výlet či akcička – nežere. Jen tak mu něco nechutná. Lidské jídlo nemusí. A na rozdíl od Aronky je to na něm vidět. Chudinka vychrtlej, co mu nedají najíst..

V létě byl doma v klidu ochoten akceptovat pouze smíchané granule se syrovým či vařeným masem. Přesto ráno skoro nežral. Občas vyjedl jen maso, někdy ani to ne. V poledne pak dojedl snídani (doplněnou o další maso) a večer se najedl snad i s chutí. A před námi šestnáct dní dovolené. Daleko, s dvoudenní cestou tam i zpátky...

Kdo má dobré oči, cestovní oranžovou mističku vidí

Už řadu let zavařuji nám maso na cesty. Hovězí, vepřové i kuřecí. Co jezdíme s prťavci, tak jsem zařadila i mleté libové opražené hovězí, které v omáčce na špagetách ani naše mrňavka nemasožravá nevybírá. A když to funguje nám, proč bych nemohla zavařit maso i psovi???

Doma Night dostává rozmražené syrové maso určené pro psy. Ale to bych rozhodně bez speciální autochladničky nepřevezla.Vždyť od ledničky k ledničce to bylo 48 hodin cesty. A bylo teplo. Takže mražené maso s námi vyjíždělo jen na cestu. K první snídani byl ochoten po dlouhé procházce kolem motorestu slupnout asi půlkilíčka mletého hovězího.

Hovězí mleté syrové - to je ochoten sežrat skoro vždy

Večer v Perpignanu v hotelu kupodivu snědl plnou dávku granulí s dalším syrovým hovězím (zmrzlá kilovka jela v chladícím boxu a byla ještě krásně studená). Ráno dorazil zbytek syrového masa a od té doby (až na výjimečně koupené kuřátko) granule doplnily pouze domácí konzervy. A svůj úkol splnily na výbornou.

Ne – nežral ve Španělsku dokonale. Ráno neměl čas (někam se jedéééé), během dne se nezastavil – a tak když pominu pár soust masa ráno (pssst – většinou z ruky) žral až v podvečer po návratu a zvládnul pak většinou i druhou večeři, než jsme šli spát. S mlsáním během dne to s ním taky není jednoduché. Uzeninu většinou zcela odmítá. Sýr většinou žere, ale někdy ho plive. Bageta se prý lepí na patro. Jablko či banán někdy žere, častěji nee... Obecně ochucené jídlo nemá rád. Rozhodně to není myčka talířů a dojížďák zbytků...

Voda tekoucí, na pití vhodná

S pitím nezlobí. Klidně pije i vodu z kašen (ale to se snažím minimalizovat, často je v tom chemie). Za svým pelechem v kufru má mezeru, kam se přesně vejdou položené tři dvoulitrovky na vodu. Vždy jednu jsem nosila i s miskou v ruksaku. A po celou dobu dovolené mu zažívání fungovalo zcela dokonale – žádná potíž. Tu jedinou si nechal až na návrat...

Voda stříkající, na pití zrádná

Nechtěla jsem zavářet krmné maso pro zvířata, měl tak s sebou kuřecí a hovězí maso velmi kvalitní. Klidně jsme mu mohli ujídat :o) Celkem jelo s námi pro psa asi deset kilo granulí a skoro na každý den sklenice masa. Plus na první dva dny syrové a ještě mu páník koupil kuře...

Postup zaváření masa mám osvědčený – pro běžnou krátkodobou spotřebu. Mám vyzkoušený měsíc, ale určitě by vydrželo maso déle. Ubytování míváme s ledničkou (tedy cestou nee), takže sklenice skladujeme převážně v chladu. Myslím, že třeba na táboře by jim stačilo chladné stinné místo (nejlépe vykopaná jáma či potok) Raději dělám víc menších sklenic, aby nebyly dlouho otevřené (ale dva či tři dny otevřená sklenice s masem je v pohodě). Technolog potravinář by asi zezelenal, neboť žádnou teplotu při zavařování nehlídám, moc se s tím nepatlám a zatím vždy pohoda.

Na tuku žehnu a pak doměkka podusím kostky (jdou i plátky) masa. Osolím, opepřím (psovi nekořením). Nedávám pod to cibuli ani žádnou zeleninu – myslím, že by se to mohlo rychleji kazit. Nacpu do sklenic. Když píšu nacpu – tak fakt nacpu. Vejde se tam překvapivě velké množství. Zaliju až po okraj vydušenou šťávou z masa.

Sklenice zavíčkuju, postavím do hrnce s vodou a tak tři čtvrtě hodiny vodu slabě vařím. Druhý den ještě jednou proces opakuji – zase asi třičtvrtěhodinku zavářím. Maso – hlavně kuřecí je pak opravdu měkké – až rozsejpací. Nightovi jsem zavářela standardní okurkovky (myslím že je to 0,75 litru). Pokud jedeme sami dva, zavářím nám malé skleničky, pro pět lidí (ne příliš žravých) nám stačila na jedno jídlo půllitrová sklenice (od velké majolky).

A pak se můžou servírovat špagety s rajčatovou omáčkou a mletým hovězím, zeleninový salát s čerstvým sýrem a kuřecími kostkami, vepřové kotlety s místními brambory a zeleninou, hovězí na houbách s rýží... A Night měl s sebou dost hovězích odřezků ve vlastní šťávě a šest celých kuřat na kousky. I s klouby a kůží. Krásně to zrosolovatělo a moc mu chutnalo.

Fyzičku má skvělou

Doma nyní žere solidně. Co to znamená?? Ráno snídá, jen pokud má páník bílou košili a kravatu. Jinak nee. Jinak je totiž možnost, že se někam půjde... A to se nejí, to se číhá... a jí se až po návratu domů. Dostává malý oběd, ten sní a o večeři si umí i říct. Ta zmizí rychle. Při jeho stravování mimo klasické pracovní dny je jasné, že to s ním o dovolených bude psina vždycky... A nebudu zavářet maso jen pro nás...

A už není radiátor...

Fotodokumentace ze zavařování chybí. Nějak mě nenapadlo zdokumentovat tu řadu sklenic připravenou na cestu...

Foto: Xerxovi

Xerxová Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !