27. 12.
Dneska jsem musela do práce, a protože Lucinka už odjela, měli hlídat čubinky pánové. Ale protože Bobeš usoudil, že má rýmu, ulehl do postele a jako zdravotní sestřičku si vzal Abbie - ještě že jsi ji s Andulkou před odjezdem zaškolila. :o) Náramně si to pochvaloval, protože Abbie byla ve střehu a kdykoli se pohnul, dostal milion ježatých pusinek. :o) Vaška zase vzala záda, takže ulehnul do druhé postele a starala se o něj Anka. :o) Ti chlapi si to ale umí zařídit, co? Místo aby hlídali, nechávají se hlídat a ještě k tomu opečovávat. :o) Samozřejmě s holkama vyběhli ven, ale na největší procházku jsme šli všichni, když jsem přijela (už v půl třetí) z práce. Zítra musím ještě, ale jdu až na půl devátou a zase přijdu dřív.

Včera jsem Ebíška neprozřetelně pochválila, že klubíčka nekrade a hle, hned večer ho ukradla nejméně 6x. :o) Nicméně svetr je konečně hotov (zítra v něm Abbie vyfotím a pošlu spolu s dalšíma fotkama) a začínám plést pro babičku Andulu.

Sněhu tady v Modřanech moc není, spíš tu není nic, jen tak pocukrováno. Abbie se líbí venku vždycky, při chůzi jen tak mimochodem okusuje větvičky, což nás fascinuje. Všem se moc líbí, beruška malá, ona sebou vždycky plácne na chodník, napůl se stočí a kouká úpěnlivě jedním okem, je zkrátka sladká. Tak ráda by běhala, ale nechávám ji na delším či kratším vodítku, protože je moc rychlá a já bych ji nerada ztratila.

Dneska jsem poslala pár fotek na Hadopase, ať se také ostatní Zvířetníci pokochají. :o)
Papapa, Kačírku, zítra večer se zase ozvu a pošlu nějakou tu fotečku. Tante Vave.

(Malé doplnění a vysvětlení: Ráno jsem obvykle chodívala s oběma holkama sama na takový malý venčící okruh. Byla to obvykle spíš taková ta hra na Pletla kytku v rozmarýnku, pořád jsem vyplétala z vodítek nějaké tlapky či nohy, případně celé pejsky zamotané jako vánoční balíček, nebo také sebe - naštěstí mě nepřimotaly ke stromu jako to bylo v Jáchyme, hoď ho do stroje. Také jsem snažila naučit předvídat, kdy Abbie vyrazí za krásami světa, abych se včas přišpendlila k asfaltu, neboť ona má ukrutnou sílu. Ale ne vždy se mi to zadařilo, a když pak napadl sníh, podařilo se jí mě několikrát dostat na zem - to k velikému údivu milých chlupatic, které se mi následně snažily dát první pomoc, zejména pak umělé dýchání, a já jsem se tomu všemu tak smála, že jsem nebyla schopná se vymotat ze všech těch tlapek a vodítek a vstát.)

28. 12.
Tak je to tady! Na Prahu se valí sníh, sníh a sníh, to nakonec uvidíš na fotkách. Pro porovnání posílám i fotku ze včerejška, je to ta na schodech. Fotek ze dneška z venku mám mraky, bohužel jich je většina příliš tmavých, protože je hodně zataženo, a ještě ke všemu jsou na nich fleky, to jak byl objektiv mokrý od sněhu. Bylo docela obtížné dostat se z práce domů, ovšem pesám se sníh náramně zamlouvá, pěkně se v něm utahaly a teď obě udělaly klubíčko na Bobešově posteli a spinkají. :o)

Abbie u nás už zdomácněla - soudím tak podle toho, že začíná ochutnávat věci. :o) Už jsme tedy sbalili první malý kobereček, jehož ohrnutý roh urážel Abbiino estetické cítění a proto ho hodlala ukousnout. To, že kousat umí, jsem zjistila, když začala žižlat žížalu od Ježíška. Usmívala se na mě a přitom zcela nenápadně ukousla žížale ocásek a udělala jí dírku do hlavy. Rovněž okousala balónek od Ježíška Kačera. Společně pak čubinky utrhly myšce nohu, ale už je zpátky, viz foto. :o) Dávám Abbie žužlací kost, ale stává se jablkem sváru, a to přesto, že jsem vychytrale přidělila čubinám kosti dvě. Ebíšek rovněž krade a žižlá papírové kapesníky, svorně s Ankou. :o)

A když už jsem v tom praktickém hlášení, tak: Hygienu Abbie zachovává velice dobře, zatím doma vyrobila jen dvě loužičky a dva bobíky, ale pokaždé to byla naše vina, protože jsme patřičně rychle nepochopili její signál. Povely Abbie zvládá dobře, mimo povelu "k noze" a "pomalu" - neustále má tendenci předběhnout Anku a pokud se jí to zadaří, pak i každého psa, kterého vidí na obzoru. :o) Abbie má u nás také přezdívku "růžový krokadýlek" a mám za to, že budeš muset tuze loudit, abychom Ti ho vrátili. :o)
Papapa a mějte se tam za kanálem alespoň tak dobře jako my. :o) Teta Vave.

29. 12.
Ahojky Kačírku, tak nám sněžilo celou noc a Praha je celá zavalená sněhem, který se tolik líbí všem dětem a pejskům.

Včera jsem učinila poznatek, že Abbie nejeví moc zájmu o hudbu, ba dokonce k ní má spíš velikou nedůvěru. Totiž když Vašek vytáhnul kytaru, moc se jí nelíbilo ani pouzdro ani nástroj samotný. :o) A když pak Vašek nahrál písničku do počítače a pouštěl mi jí, seděl Ebíšek před ním s otevřenou pusou - nějak nemohl pochopit, jaktože strejda zpívá a přitom vůbec neotevírá pusu. :o)

Mám za to, že ho Abbie za strašení hudbou později náležitě potrestala - vlezla na kuchyňský stůl a snědla mu plnou misku perníčků. :o) Naneštěstí jsem na to přišla až potom, co jsem jí dala večeři, jen mi bylo divné, že na dně misky nechala pár granulí, což je úkaz zcela nebývalý! Potom ležela na sedačce na zádech a vypadala jako balónek s nožičkama. :o) Ale přežila to ve zdraví a ráno vyrobila odpovídající kvantum bobíků, takže vše je O.K.

Dalším mým včerejším poznatkem je, že Abbie tíhne k rukodělným pracem. O její lásce k pletení a klubíčkům obzvláště jsem Ti již psala. Včera se seznámila se šitím na stroji a moc se jí to líbilo, přestože to dělalo takový hluk. Abbie po dobu šití seděla mi u nohy a fascinovaně celý proces sledovala.

Momentálně obě leží s Bobešem na posteli a čekají na svou večerní vycházku. Takže papapa, musím se jít obléct. Teta Vave.
P.S. Všichni Tě pozdravují a Abbie posílá mnoho ježatých pusinek. :o)

30. 12.
Dneska ráno byla Abbie chvíli "sama doma" a zdá se, že si k těm předvčerejším perníčkům chtěla udělat čaj, ale protože Ty jí do kuchyně nepouštíš, nějak se jí to nevyvedlo. :o) Totiž, měla jsem na kuchyňském stole (a pak že chybama se člověk učí!) takový ten čajový horoskop, jakoby adventní kalendář s čaji, a než jsme se vrátili z nákupu, tak většina čajů bylo vyndaných a ochutnaných, zejména ty ovocně voňavé :o)

Kuchyň jí obzvlášť fascinuje, pravidelně se mnou vaří a úpěnlivým okem sleduje, cože to dělám s tím jídlem. Naposled dnes, když jsem dávala knedlíky do mikroténového sáčku, abych je ohřála v mikrovlnce. Abbie udiveným zrakem pečlivě sledovala dráhu každého knedlíku z linky do sáčku a když jsem tento dávala do mikrovlnky, natočila se zvědavě tak, že málem upadla do strany. :o) Je prostě kouzelná.

Dneska byly holky dvakrát venku na obzvlášť dlouhých procházkách, protože bylo opravdu náááádherně, a od té doby spí a spí, viz foto. Dokonce když tu byla před chvílí Heduš pro vestičku, byly obě vzorné a ani trošku si neokusovaly hlavy. Abbie se jen hrozně moc pomazlila s Heduš i jejím přítelem, ale místo sedni provozovala lehni a jen za Heduš zaklaply dveře, do tří vteřin se rozléhalo bytem soustředěné chrupkání. :o) Heduš se Abbie moc líbila a chtěla si ji odnést, ale já jsem Ti tu malou růžovou prdelku uhájila! :o)

Posílám slíbené fotečky, na ukázku. Všechno, co jsme nafotili, Ti vypálíme na CD, aby měla Abbie památku na Vánoce s tetou. :o)
Papapa a krásně si užij Silvestra! Vave

(Malé doplnění a vysvětlení: Bylo moc milé, že se u nás Heduš zastavila pro zapomenutou vestičku. Abbie se Heduš nesmírně líbila a dala jí to patřičně najevo. :o) Škoda jen, že Heduš s přítelem po návratu z lyžování spěchali domů, mohli vidět čubinky v akci.
(Abbie je nesmírně přátelská ke všem lidem. Na rozdíl od Kačera jsem neměla sebemenší problém se sousedy, kolemjdoucími a s policajty už vůbec ne, ti se u nás vyskytují stejně často jako zatmění měsíce. Každý, kdo nás potkal, Abbie obdivoval a drbal a dodnes se mě pejskaři na Abbie ptají. I mezi pejsky slavila úspěch. :o) Taky se moc líbila dvěma místním pitbullům, zvláště postarší pan Nero jí byl uchvácen, pořád ji něžně oňuchával svým prošedivělým čumákem. Zato mladý frajer Herman by do toho šel ráz na ráz, bez dvoření a bez květin a to přesto, že Abbie je ještě pod zákonem! Syčák jeden!)

31. 12.
Tak už se to roku 2005 pěkně krátí - někteří místní občané si zřejmě myslí, že půlnoc si přivolají petardami a tak to tu od odpoledne bouchá a občas i svítí. Mám ale pro Tebe dobrou zprávu, zdá se mi, že Abbie bouchání už nevadí. Fakt je, že se nám nestalo, aby to bouchlo blízko, ale vzdálenější rány Ebíšek úplně ignoruje. Uvidíme o půlnoci, to vždycky s Ankou koukáme přes zavřené okno na světýlka, možná se k nám Abbie připojí. :o)

Odpoledne jsem připravovala Silvestrovské chlebíčky a obě čubinky vzorně seděly u stolku a byly mimořádně úhledné, takže nějaký ten kousek sýra a salámku si zasloužily. Pak jsem ovšem odešla do kuchyně (chlebíčky jsem, jako skoro všechnu přípravu na vaření, dělala v obýváku, já Ti nevím, co je to za blbý zvyk, nosit ty spousty surovin do pokoje a pak se nad nimi hrbit u konferenčního stolku, ale dělám to tak léta) a zatímco jsem byla pryč, ten mrňavý růžový loupežník uloupil a snědl dva plátky veky namazané nivovou pomazánkou! Jako vždycky, když spáchá nějaký zločin, jsem jí vykrákala za kůži na krku, ale protože mě její lumpárny v podstatě baví, mám problém s verbálním káráním, protože se u toho směju a ta malá chytrá holčička to samozřejmě pozná. :o)

Takže ještě jednou přeju všechno nejlepší v novém roce a cink! na zdraví a ať se máme v novém roce zase prima! Teta Vave

1. 1.
Posílám první pozdrav v novém roce. :o) Současně hlásím, že si asi teď sněhuláka nepostavíš, protože od včerejšího odpoledne se oteplilo a sníh taje přímo před očima. Ale však on ještě není zimy konec ...

Holky zvládly místní ohňostroje skvěle. Jako vždycky jsme koukali z okna dětského pokoje na světýlka, ono toho sice moc vidět není, protože jsme v přízemí, ale nám to stačí. Ale pak na zasněžený trávník za domem přišla paní se synem a pouštěli rachejtle a obě čuby se mohly strhnout jak dávaly najevo svou nelibost hlasitým štěkotem a vrčením - jinak Abbie štěká a vrčí jen velmi málo.

Posílám pár fotek. Na první vidíš, jak je Abbie ochotná v kuchyni pomáhat, je celá ve střehu. Na druhé fotce je Abbie v první minutě nového roku, zdá se, že ji to nechalo zcela chladnou. :o)

Zítra musím jet na zahájení nového roku do naší pobočky mimo Prahu, nevím přesně, v kolik se vrátím. Čubinky bude hlídat Lucinka, protože Bobeš konečně mezi svátky dostal práci a zítra nastupuje. :o)
Papapa a měj se krásně a Brianově mamince držíme palce. Teta Vave.

2. 1.
Musím Ebíška hrozně moc pochválit za dnešek. Když jsem nabídla hlídání Abbie, slibovala jsem, že s ní bude pořád někdo doma. Ale to jsem nepočítala s tím, že Bobeš konečně sežene zaměstnání. Takže teď nám vznikl problém s hlídáním, nakonec jsme tedy vymysleli, že přivezeme Lucinku (je jí 26 let), která normálně bydlí s babičkou na Praze 9. Jenže ona je nemocná, mj. má hrozně moc snížené svalové napětí, takže má malou sílu a vlastně i horší stabilitu. Takže má třeba i problém s našimi dveřmi s koulí, nepodaří se jí je spolehlivě vždycky otevřít. Taky se bojí sama venčit i Anku, natož pak Abbie, která má ukrutnou sílu. Ale řekli jsme si, že lepší něco nežli nic, že bude alespoň čubinkám dělat společnost a pokusí se je ukecat, aby svou potřebu udělaly na balkóně a uklidí po nich hygienické prohřešky v případě, že se jí to nepodaří. Ale obě holky byly naprosto zlaté a vydržely od sedmi ráno do čtyř odpoledne, kdy přišel Vašek! Zítra a pozítří už to bude lepší, protože budu v Praze a v poledne můžu zajet domů a vzít čubinky na krátkou procházku.

Měj se krásně a buď v klidu! Papa, zdravím Briana a jeho rodiče. Tetka Vave. :o)

3. 1.
Ahojky, tak se ozývám pravděpodobně naposled, zdá se mi, že to hrozně uteklo.

Dneska se mi skutečně podařilo před polednem dojet domů a vzala jsem holky na menší procházku, měly velikou radost a odvděčily se mi každá řádným bobíkem. :o) No a před pátou jsme byli i s Vaškem na delší procházce. Ale počasí je hnusné, celý den přerušovaně pršelo, sníh už skoro zmizel a všude je jen plno štěrku.

Zjistila jsem, že jsi mi zatajila jednu Abbiinu dovednost, dovede totiž krásně chytat hozené jídlo a ani se jí nemusí říkat "hop" nebo "chyť"! :o) Zkoušela jsem s kousky sýra, salámu, s frolíkama i piškotkama, všechno umí! :o) A vypadá u této činnosti velmi nadšeně a bystře.

Doufám, že operace proběhla úspěšně a hlavně že Brianově mamince pomůže.

Papapa, zítra mi zavolej, až dorazíte domů, přivezeme Ti krokadýlka, aby Ti nebylo po něm smutno. I když nám se po MM bude hrozně moc stýskat! Je to takové rejdivé sluníčko. :o) Tetka Vave.

(Malé doplnění a vysvětlení: A taky že se stýská, hlavně první dny to bylo hrozné, Abbie nám všem včetně Anky moc chyběla, i když Kačer mi přivezla z Anglie krásnou a růžovou plyšovou pejsku na mazlení. Abbie byla prima a pořád ji někde vidím - jako třeba na chodbě domu, když už jsem odmykala byt a už odepnutá Abbie pokaždé lehce skočila na prosklené dveře vedoucí do chodby k přednímu vchodu. Ty nikdy nejsou úplně zavřené, takže se zhouply a Abbie se tomu vždycky zasmála.
Hlídání Abbie bylo fajn, potěšila jsem se a navíc si uvědomila pár věcí. Třeba že dvě fenky spolu mohou vycházet mnohem lépe než kdysi Píďalka s malou Ankou, i když to bylo nejspíš tím, že Píďalce bylo tehdy dvakrát tolik co dnes Ance. A také jsem si uvědomila, že si teď žádné štěňátko pořídit bohužel nemůžeme, protože bychom na něj neměli tolik času, kolik by potřebovalo.
Vzpomínám, jak Anka hned první večer zvala Abbie do svého království pod naši postel. Zalézala a vylézala ven, dokud to Abbie nepochopila a nevlezla tam s ní, bylo to jako když malá holka zve svou kamarádku do svého pokojíčku. Pak se tam spolu občas zašívaly, nosily si tam hračky a dokonce si tam zřejmě, podle zvuků, i okusovaly hlavy, ačkoli nechápu, jak to v tom malém prostoru dokázaly. Podpostel byla také jediným důvodem Abbiina legračního a dojemného pláče - mimo prvních dnů, kdy si občas stejskla po Kačerovi. Letěla jsem ozlomkrk za Abbie, cože se jí to stalo, a zjistila jsem, že Anka ležíc napříč zablokovala jediný přístup pod postel, zřejmě spolu holky zrovna pět minut nemluvily nebo tak něco. Což byla naprostá výjimka, jinak byly holky celou dobu kamarádská a uličnická dvojka.)

Určitě by se dalo vyprávět víc, ale nejdůležitější už víte. Snad ještě jen to, že díky hlídání Abbie jsem si o Vánocích ještě hlouběji uvědomila, že Andulka už dávno není jen to zběsilé třeštiprdlo, ale že je velkorysá, hodná, milá, přátelská, veselá a stále ještě hodně hravá pejska. Že je svá, že je láskyplná a láskyhodná a že umí hodně přijímat i hodně dávat. A že jsme šťastní, že ji máme.

Více fotografií najdete na: http://hadopasi.profitux.cz/