Především bylo třeba zajít do Komerční banky, abych si přemístil vedení účtu a ohlásil změnu adresy. Pak jsem chtěl najít lékárnu abych si tam koupil elastický obvaz na koleno. Jak vidno, moje úkoly nebyly složité, ale odpovědné, to ano.

Iris jezdí ráda na výlety,takže jsem ji vzal sebou. Sjeli jsme do Zbraslavi a tam, na náměstí, je hlídané parkoviště, deset korun na hodinu. Nechal jsem tam auto a v něm Irdu, stočenou do klubíčka v nohou místa pro spolujezdce, tam vždycky jezdí, na vzdálenosti dlouhé i krátké.

Vyřídil jsem všechno v poklidu. V Komerčce to trvalo pět minut, v lékárně na mě byli hodní, koupil jsem si tedy ještě vitamin cé a acylpiryn, to je zázračný lék, který pomáhá proti všem neduhům. Zaskočil jsem ještě do pekárny a koupil tam takový kroucený objekt, o kterém jsem se domníval, že bude Iris chutnat (nemýlil jsem se).

Měl jsem takový pěkný, konejšivý pocit z přívětivého, dobře fungujícího městečka. I městský policista na kole, který odstavil stroj a uděloval pokutu nezbedníkovi parkujícímu na chodníků (dvacet metrů od poloprázdného parkoviště), patřil k pohodě města.

Takže jsem odemkl auto, nasedl a vyjížděl k východu. Pan ostraha nakouknul dovnitř, když jsem u něho zastavil, a povídá:
"Aha, pejsek!"
"No ano,pejsek," povídám. "Naše Iris."
"Tak proto to auto troubilo!"

Já zapomněl, že po zamknutí se zapne alarm a že ten alarm má pohybové čidlo a to někdy reaguje i na mouchu, která lítá po vnitřku vozu... Toho odpoledne jsem nepůsobil coby příspěvek k většímu klidu v městečku...