Mnohdy se jen obtížně rozhodujeme, co je důležité a co ne, co je cenné a co méně cenné. Pes v některých případech dokáže rozhodnout za nás.

Kupříkladu - před lety, kdy ještě Billovi Gatesovi nepatřil svět a na internetovém nebi svítila hvězda zvaná Netscape. Hledal jsem instalační diskety (je dokonce možné, že to tenkrát byla jedna disketa!) a za živého boha jsem ji nemohl najít. No a nakonec mě napadlo, abych se podíval na Bartův pelech. Samozřejmě že tam byla archivovaná, dokonce pečlivě označená jeho špičáky a stoličkami. To bylo radosti! Čímž jsem nakonec dospěl k závěru, že vlastně tenhle Netscape ani tak moc nepotřebuju a obstaral jsme si jiný Netscape.

Druhá příhoda je čerstvá, včerejší.
Navštívil mě přítel Jirka Soják, aby se poradil o digitálním foťáku. Ukázal jsem mu pár kousků, které mám doma, a na stůl jsem položil slohu vytištěných fotografií, aby viděl, co tyhle podivné elektrické mašinky dovedou. Bart se kolem nás metelil, nakonec zalezl pod stůl a něco tam žvýkal.

"Co žvejká ten pes?" ptala se Ljuba.
"Něco žvejká," snažil jsem se ji odbýt.
"Jenže - co žvejká?"

Brzy se ukázalo, co žvejká. Vybral si dobře - žvejkal referenční barevnou stupnici firmy KODAK, ne moc rozměrný pruh kartonu s barevnými terči, nákupní cena bratru šest stovek, když jsem ji kupoval. Stupnice se používá především při reprodukční nebo "table top" fotografii, aby bylo možno stanovit přesné barevné hodnoty. Proužek vypadl z desek, ve kterých mám fotografie. Bart pokládá vše co je na zemi za svůj majetek. Majetnictví vyjádří sežráním.

No a vidíte: potřebuju já dělat reprodukce? Dělám já "table top" fotografii? Vždyť já ten proužek vlastně ani nepotřebuju.
Osvobozující zjištění.
Ještě jedno zjištění: jsem bordelář a dobře mi tak. Jenže tohle zjištění je mi dávno známé.