Když jdeme na procházku, běží přede mnou a jakmile se přiblížíme, přikrčí se, vystrčí čumec dopředu, popoběhne k plotu a zatímco pejsek za plotem vřeští, ona dvakrát, třikrát štěkne a odbíhá, vědoma si dobře zhostěného úkolu: nandala mu to jak se patří, lotrovi!

Už má taky svoje místa, kde dělává loužičku. Občas se pokouší to udělat všude tam, kde je otevřeno (jako by znala babičkovské úsloví kde je vystrčíno, tam je dovolíno. Musím hlídat otevřená vrata nebo prázdné parcely, aby si je Iris nepřivlastnila.

A samozřejmě že revíruje naši zahradu. Po návratu se nikdy nevydá rovnou k domovním dveřím - musí několikrát oběhnout dům, aby zjistila, že zahrada je prosta všech nežádoucích kocourů. Tohle dělala kolem našeho domu na Blažence, když jsme ještě bydleli na Smíchově - je to dnes čtrnáct dní, co jsme se přestěhovali!

Našinec je pořád ještě náplava, novousedlík, ale Iris, ta je tu doma. Světoběžníci říkávali, že jsou doma tam, kde si pověsili klobouk. Iris by mohla říct, že je doma všude tam, kde prohnala nějakého kocoura.