Vánoce jsou klidné, pohodové svátky, ovšem klid a pohoda jsou tvrdě zaplaceny nechutnou procedurou, zvanou předvánoční uklízení. A jelikož Vánoce bývají na blátě, pejskové moment pohody značně oddalují.

Bart už je hodně zklidněný životem, táhne mu na jedenáctý, takže to není takový rapl, který pokládá za povinnost zápasit se smetákem a převrhovat kbelík. Nicméně je pořád zvědavým, co se děje, a jakmile slyší dole na dlaždicích mokré šumoty hadru, jde se podívat, jestli při té příležitosti nebude něco k snědku.

Nevím, z čeho pramení tento jeho pocit. Nikdy se z hadru nevykulil ani jedlý pes, ani sušenka, natož pak klobása. Z hadru plynou vždycky jen nepříjemnosti, ba dokonce řevy a křiky, protože psí ťápoty ve vlhké stopě dovedou uklízející element přivést do stavu kaučukového dědka.

Co ale je málo pochopitelné, je to, že Bart neťape v mých vlhkých stopách. Já jsem si koupil speciální utírátko, něco jako prkno potažené nějakým molekulárním hadrem (každý hadr je složen z molekul, ale tohle jsou patentní molekuly) a uklízím jím koupelnu, když nacákám (vždycky nacákám).

Moje utírání Barta nebaví. Zřejmě má rád ženské křiky.

Znamená to, že je mužský šovinista? Nebo chce uklízející dámu pobavit? Už mi zbývá jen málo času na vyřešení této důležité otázky. Ty Vánoce přijdou a s nimi klid, na který se velmi těším.