Bart i Iris jsou pejskové věku zralého a už dávno pochopili, že ptáci jsou za horizontem ani ne tak jejich zájmu, jako jejich možností. Ptáci si ale nesmějí moc troufat, jinak se pejskové zlobí. Nuže, zdá se, že ptáci jsou doslova zběsilí.
Chápu je - napadl sníh a nastala nouze o zobec. Máme na zahradě ne jedno, ale hned dvě krmítka, jedno menší, druhé větší. Sypeme pravidelně slunečnicová semínka a ptáčkové přilétají a zobou. To děláme už od začátku zimy.
Jenže jak ta zima přitvrdila, zhrubly móresy.
Nejdřív přiletěl kos, nacpal se do jednoho z krmítek a nechtěl malé ptáčky dovnitř pustit! Pak přiletěl druhý kos a snažil se toho prvního vyhodit a ten se nedal a tak ti dva uzurpátoři spolu bojovali do té doby, dokud nepřiletěl strakapúd. Taky se chtěl dostat k zobu a když neuspěl, začal klovat do trámku, na kterém je krmítko připevněno.
Za tak dramatické situace je těžké vysvětlit Iris a Bartovi, že je to normální života běh.
Poměry u krmítka připomínají bojiště. Napadla mě morbidní idea, že k výbavě ochránce ptactva by kromě krmítka a pytlíku semínek měla patřit i vzduchovka. Ale ujišťuji, že tato idea, podobně jako mnoho jiných, zůstala zašita uvnitř mé pošetilé hlavy.