Miluje kroužení, zatáčky bere v náklonu skoro motocyklovém. Jdu po cestě a frr, Iris mě předběhne, jenom vidím, jak se kolem mne mihne její štíhlé bílé tělo.

Mám pocit, že ji ještě vidím před sebou a slyším dusání, oddychování, cinkání psí známky a očkovacího srdíčka na obojku a frr, znovu mě předbíhá. Někdy mám dokonce pocit, že kolem mě běhá víc psů, než jeden. Nebylo by divu, kdybych se takto pomýlil. Ona mě míjí takovou rychlostí, že bych těžko rozeznal identifikační znaky,jako jsou skvrny na hlavě a na zadku.

No, kdyby to byli dva až tři psi, myslím, že bych to nakonec přece jenom poznal. Večer, u žrací misky. Tam je pes zaručeně jenom jeden, je tam sám, ale důkladně.