Ratlíci jsou známí svým klepotáním. Klepeš se jak ratlík, říkáme. Nepřišel jsem s ratlíky mnoho do styku, nemohu tedy posoudit, do jaké míry si pověst zasloužili. Irda se ale dovede klepat jako "comicsový pes".

Tak tomu říká Ljuba. Má na mysli obrázek psa konturovaného vlnovkami. Když Iris stojí za prosklenými dveřmi do zahrady, opravdu jsou ty vlnovky vidět. Onehdy jsem ji zapomněl na zahradě a vzpomněl jsem si, až když mě telepaticky přitáhla.
Zapomenutý čert, připomněl jsem si motiv známé pohádky - a také motiv filmu E.T. Mimozemšťan a pojal jsem úmysl napsat variantní povídku na téma |"zapomenutého mimozemšťana", kterou spojím se svou dávnou ideou, že "někteří Mimozemšťané dovedou být pěkní pitomci".
Ale zpátky k Iris. Co je zajímavé: když vycházíme ven, vystrčím ji před dveře a oblékám se. Ona stojí a klepe se způsobem výše popsaným. Pak vyjdeme, já si zavazuji tkaničky - to pořád ještě vedle mě stojí a klepe se. Teprve když vyjdeme do prostoru se Iris rozbíhá a počíná si volně a psovsky a koná všechny úkony, které se od ní dají čekat. Přitom je stále stejná zima.
Takže ta klepotice, to není nic jiného než hrubý nátlak, ne projev zimy.