Najt a mořské hrátky

Hned na začátku měsíce má Najtík „narozky“ - v září sedmiměsíční.

Najt s paničkou

Stále roste jako z vody. A z vody to není. Žere jak kyselina. Na šesti a půl měsíci zdolal padesát kilo. A na sedmi měsících má 79 cm v kohoutku. Do „nejmenšího povoleného“ dogáka mu chybí centimetr. A to rozhodně neřekl v růstu své poslední slovo.

Na klubové výstavě jsem mohla Najta porovnat s jeho vrstevníky (nevystavovali jsme, jen se kochali). Vyniká lesklým kožíškem, hlubokým hrudníkem, perfektní povahou. Ale je velmi štíhlý (to mi nevadí, alespoň rostoucí nohy nenesou takovou hmotu), skoro všichni dorostenci tam byli výrazně mohutnější. A měli mnohem větší hlavy s masivními pysky. Ale nám jemnější typ dogy nevadí. Naopak.

Jediný zatím jasný nedostatek je hodně strmá spáditá záď. Ještě se to trochu srovná, něco časem skryje mohutnější nasvalení. Tohle mě netrápí. Málokteré psisko (a nejen psisko :) ) vyroste zcela dokonale. Zatím se zdá, že byť bude asi psík hodně vysoký, tak nohy držíme v rozumném tvaru. Zuby má kompletní. Počtem, tvarem, velikostí. Přezubování je zdárně za námi.

Najt s Ajvinkou

Na výstavě doguší jsme se potkali s Alex a Ajvinkou. Byl to príma den, Najt prokázal opět svoji vyrovnanou povahu a krásný vztah ke všem psům i lidem. Nechá se hladit, tulí se i k cizím, je velmi kontaktní. Se psy si umí hrát, slušně má zvládnutou psí komunikaci. Takže ví, kdy se má chovat patřičně uctivě – pokud starší fena či pes se netváří přátelsky, rázem je z něj submisivní štěnítko ukazující bříško. A tak to má být.

Pohybově je velmi šikovný. Každodenní „trénink“ v horském zalesněném terénu plném potoků, balvanů, strání mu zpevnil svalstvo a vyladil koordinaci pohybu. O to víc překvapil na počátku srpna bojkotem některých schodů. Trochu jsme to přikládali velkému přestavění. Ale on si i po „srovnání“ délky končetin trval na svém. Většina schodů je v pohodě, vybrané chodit nebude. A nebude. A druhé nebezpečí jsou zastřešené garáže. Tváří se v nich jak největší klaustrofobik...

Největší událostí srpna byla bezesporu týdenní dovolená na ostrově Vir. Byť to nemíváme ve zvyku, byli jsme na stejném místě jako loni. Protože jsem při složení expedice (slečna čerstvě dvouletá, mladík čtyřletý, dogátko ještě ne sedmiměsíční a my dva) docela ráda věděla, do čeho jdu. Bála jsem se zbytečně. Neboť naše „velká trojka“ krásně jedla, skvěle spala, nadšeně užívala radosti mořské koupele a výborně spolu vycházela.

Najt a mořské hrátky

Myslela jsme si, že budu netrpělivě vyhlížet půlku dovolené, kdy za námi v sobotu měli dorazit rodiče dítek. Ráda jsem je viděla, bylo to moc fajn, ale zvládli bychom to s dědou klidně celý týden. Ano – někdy trpělo trochu psisko (ne vždy jsem ho brala k vodě, ale on hezky klidně čekal a spinkal na pokoji), jindy trochu trpěla dítka (třeba když jsem jim pusy od zmrzliny otřela „psím“ hadrem – neb hadr na dogu nosím vždy, ubrousky na děti zapomínám...)

Mrňavka je Najtem přitahována jako silným magnetem. Jakmile psisko ulehlo, už u něj byla. A cpala mu hračky do huby. A chtěla mu je pak zase brát. A on někdy nereagoval (byl holt dost unavený) a jindy si s ní krásně hrál. Taky ho neustále něčím dokrmovala. Z ruky. Mladý muž to sice nepřizná, ale stále se trochu bojí. Rád Najta vede na vodítku (opět se ukazuje skvělá Najtíkova povaha – nechá se vést), pořád na něj myslí (už večeřel??, půjde s námi na zmrzlinu??, koupíš mu taky??...) i krémem na opalování ve spreji ho ošetřil (aby se babi nespálil...), ale přímý kontakt (krmení z ruky, odebírání hraček) raději nee.

A Najťoun si celý týden užíval cákání v moři, lítání po břehu, socializoval se v civilizaci i zkoumal faunu a flóru ostrova. Bodláky, ostružiní a ostré traviny tvoří snad 99 % „trávníků“. Dá se chodit jen po cestách. Zato rackové a vrány se dali báječně plašit a honit. A zase jedna zkušenost. Najt – stejně jako všechny naše předchozí dogy – nebude vrahoun, jen pozorovatel.

Najt a děti na molu

V jedné ptačí rezervaci jsme se totiž potkali s mladým velikým mořským rackem. A on o nás nevěděl. A vytrvale čučel na druhou stranu. A Najtík doběhl až k němu. Na můj řev: „Nechej ptáčka !!!“ opeřenec otočil hlavu, ale to už ho Najtík oňuchával. Kdyby chtěl, racka nám přinesl... Naštěstí nechtěl... Takhle zděšený pták rychle zamával křídly a byl pryč.

Schody chorvatské... Věděli jsme, že do apartmánu vede 18 strmých kamenných schodů. Najt zastávkoval. Vzali jsme kšíry a násilím ho dovedli nahoru. To bylo ráno. Dolů jsem s ním smýkla, přidržovala ho za kšíry, ale sešel. Podruhé nahoru (před obědem) byl opět potupně vynesen – ale už spolupracoval. Dolů (po spinkání) nechtěl, ale na kšírách šel. No a pak najednou za mnou sám přišel nahoru (šla jsem dětem pro svačinu). A hned šel zpátky dolů (co kdyby se tam zatím něco dělo)... A od té doby je chodil tak 10x denně. Sám od sebe. Rychle. Suverénně. Za vedra, za deště, po tmě, v ostrém slunku... je jasné, že chybka je někde v hlavě, rozhodně ne v nohách :o)

Byl vzorný. Poslušný, ovladatelný, přátelský ke každému. Jeho nadšení a radost je tak vidět, že si našel spoustu obdivovatelů (lidských) a kamarádů (psích). Ano, budili jsme trochu pozornost... neboť naše „velká trojka“ neměla chybu :o)