Kdy se narodila, nám řekne asi jedině ona sama. Proč se objevila zmatená v Ústí nad Labem asi také neví nikdo jiný. Kdo ví, jestli má spočítáno, kolik štěňat odchovala. Podle stavu, v jakém je, to bude více vrhů.

A tak se fenka pitbulla dostala z města do útulku na severu Čech. Pětkrát si ji lidé adoptovali. Pokaždé ji vrátili během chvilky. Jedni hned ten den, když natrhla úsměv rotvajlerce. Jiným pěstounům to trvalo déle, než údajně zabila psa. Dokonce ji měli dva lidé téměř půl roku, ale taky ji šoupli zpět do kotce, protože čekali mimčo. Je nezvladatelná, sápe se po psech, je hrozná a nebezpečná, nikdo si s ní neporadí, tak dožije v kotci.

Ale i tak tety z útulku rozhazovaly sítě a snažily se fence najít domov, nějaký, kde nejsou žádné děti a pokud možno kilometr daleko sterilní prostředí od psů. A příběh Diany, Rity a Sunny čekal a četla ho spousta lidí, a spousta jich přihodila komentář "Dianko, jsi hezká, ale nemůžu, víš…" nebo "…utraťte už tu potvoru, ať nám to tady nepozabíjí všechno…"

Jednoho večera jsem v práci měla splín, protože mi odcházela fenka ovčáka. Napsala jsem Dianě podporující mejl. Od dubna do listopadu jsem pořád brouzdala kolem její fotky a sžíralo mne, že tam pořád je. Nějak se to všechno semlelo a během měsíce jsme si pro ni jeli 400 km tam a 400 zpátky. Pro fenu, která je stará, funí a žere psy. Naložili jsme do auta pitbully Draka s Buckou a půjčenou klec.

Bylo to asi zděšení, když jsme pro killerku přijeli s dalšíma dvěma psama, ale co se dá dělat, oni chtěli jet na výlet. S Dianou jsme se prošli po parku, dali jí kousnout klacku a byla naše. Do auta jsme je museli chvilku skládat, páč Drakovi killerovi se killerka Diana nelíbila a chtěli si to vyřídit, nakonec se klec s Dianou přikryla dekou a byl klid.

Cestou zpátky jsme starého favorita párkrát vyvařili, protože na stosedmdesátku nebyl stavěný, ale chtěli jsme ji z té hrůzy vyvézt honem, rychle. Doma v Ostravě hned dostala kapky do uší. Byla začervená, a málem s ní červi hýbali, uši měla bolavé a nechtěla na sebe nechat sáhnout, když viděla psa, řvala, a když neviděla nikoho, taky řvala. Kdo by léčil neudatelného psa? A proč?

Po 14 dnech řvát přestala, ale to už jsem byla opravdu s nervama vedle. Ještě, že je to zpátky do útulku tak daleko. Jenže těch poštěkaných 14 dní nejedla. Týden se seznamovala s pitbullkou a ovčandou přes klec. Pak jsem je pustila. A byl klid. Tedy od Diany klid, ovčanda to nedokázala ustát. Ale ta neustála nikdy nic.

Pak nějak ovčanda odešla (nakonec to přišlo) a přišla zubožená tosa. Holky se nějakou dobu seznamovaly, smečka se formovala, občas to hrklo, občas to po sobě skočilo, ale kdyby byly bez sebe, tak to nevydrží. A tak teď zabiják killerka Sunny Diana Rita spí s další pitbullkou a tosinou na jedné hromadě a občas se s nimi hádá o rohlík.

Občas chce některou nakrýt, nebo aspoň znásilní deku, unaví se a usne…bohužel nic jiného neumí, těžko navazuje kontakt, je uzavřená, má svůj svět, ale buďme rádi, že žere, tloustne a neštěká :) když ji člověk nezatěžuje a dá jí volnost, tak je to naprosto nenáročný pes, obejde si zahradu a usne, když se oklepává, občas u toho upadne, občas se jí chce jít do hospody, ale má smůlu, protože neumí utíkat.

A co tím chci říct? Nebojte se psa z útulku, máte-li chuť slevit z požadavků. Nebojte se bojovníků, jsou to taky jenom psi. A nestrašte jimi malé děti, jak to dělá naše bojová sousedka. Všechno jde, i nemožné, jen se musí chtít. A jestli se pitbullů bojíte, jestli je třeba nesnášíte, tak přijďte k nám, pokecáme, dáme kafe, po půlce, a zbytek argumentů dodají psi.

Více najdete zde...