19.3.2024 | Svátek má Josef


PSI: Cane corso - představte se prosím...

24.5.2007 0:03

Zhruba šedesát procent lidí si vybere plemeno psa "okem a srdcem", to jest nemá o povaze a užití psa hlubší povědomí. Málokdy jsou svým výběrem zklamáni, pes jim po všech stránkách vyhovuje.

Proč tomu tak je? Jsem přesvědčena, že exteriér je fyzickým odlitkem povahových vlastností zvířete, jeho psychiky, jeho duše. Člověk pak jakýmsi šestým smyslem vycítí, že se ty a ty fyzické atributy psa kryjí s těmi a těmi povahovými vlastnostmi psa, a spočítá si, že takový pes splní jeho očekávání. Pozorujete-li majitele a jejich psy, často si uvědomíte, že pán a pes si jsou podobní nejen vzhledem, ale i povahou. Člověk tedy v psovi hledá víc než hlídače, strážce a obránce, člověk v psovi hledá i kus sebe.

Pětkrát proč si zvolit cane corso

Cane corso nezklame ty, kdož chtějí, aby jejich pes měl všech kynologických "pět pé". Vyjmenujme si oněch pět předností, které získávají tomuto staronovému plemeni stále více přímo fanatických příznivců.

Hlídač

Cane corso je vynikající hlídač, strážce a obranář, živý meč a štít pána a jeho rodiny. Slyším, jak namítáte: Tací jsou ale i ostatní molossové! Cane corso není jako hlídač štěkavý, což neplatí pro kavkazana a středoasijce, kteří při střežení objektu štěkotem odrazují na míle daleko a mnohdy za plotem blafají i proto, "aby řeč nestála". Jako obranář není cane corso zbytečně agresivní: když však musí zasáhnout, protože je jeho člověk fyzicky napaden, jeho útok není krajně agresívní, to jest "nezvalchuje" cizince jako kavkazan, šarplaninec, čuvač a další pastevci východní provenience. Cane corso italiano

"Zásah cane corso je v případě nutnosti bleskurychlý a díky silným čelistem strašlivý," řekl mi jeden z ruských chovatelů cane corso, "ale vždy adekvátní situaci. Pes nepodléhá výbuchům zloby jako kavkazan, za každé situace je poslušný, jeho psychika je vyrovnaná, jeho chování předvídatelné. S cane corso vždy vím, na čem jsem, a když mě překvapí, tak příjemně."

Cane corso vždy přesně vyhodnotí situaci a reaguje přiměřeně stupni ohrožení. V tom se podobá středoasijci a anatolovi, jejichž zákroky bývají odstupňovány od "pouhého" úderu mocným čenichem po několik kousnutí naplno v rychlém sledu za sebou.

Je doloženo svědecky, že cane corso nenapadli cizince, kteří se na jejich výsostném teritoriu ocitli omylem: psi vycítili, že se jedná o zmatené zbloudilce bez špetky orientačního smyslu, kteří nepřišli krást, násilnit a vraždit, že mysl těchto lidí není zatížena černými myšlenkami. Pes takovou osobu pouze znehybněl (pohledem, postojem těla, zježenou srstí, vrčením), zadržel na místě a "nepoškozenou" ji předal pánovi.

Cane corso je nepodplatitelný hlídač a při střežení pánova majetku nezná bratra: je-li páníček doma, tak pes pana doktora, který pravidelně dochází za nemocnou stařenkou, v brance přátelsky vítá a objímá, jakmile však pán doma není, nesmí pan doktor na kliku branky ani sáhnout. Cane corso totiž přesně chápe pojem služba: službu držím, když je páníček mimo dům, to o všem rozhoduji já, Pes všech psů. Jakmile je pán doma, jsem mimo službu, mám padla, protože o všem rozhoduje pouze pán. Jiná věc je, jestli šéfíček rozhoduje smysluplněji než já. Co říkáte? Jasně, taky si myslím, že mě to placama pálí líp!

U cane corso nepřichází v úvahu, aby pánovu spolužákovi, který zahlaholí - Čau, seš to ty, vole? - a poplácá páníčka po zádech, málem překousl ruku v zápěstí (jako rotvajler Clint mých známých), či mu na hrudi v srdeční krajině vyrobil modřinu jako Jágrem odpálený puk (můj středoasijec Mon). Cane corso čeká, jak pán zareaguje, a když vidí, že je vše v pořádku, zachová klid. Cane corso milují, když jim páníček představuje známé a přátele: Toto je paní učitelka, a učí, chudinka, našeho Pepíčka...

Pes se s každým, kdo je mu představen, přátelsky přivítá a nechá se pohladit. Toto nepřichází v úvahu u fily (dá-li se fila pohladit cizím člověkem, není to čistokrevná fila, ale bastard, říkají Brazilci), ani u kavkazana (pohladit cizím člověkem se nedá ani kříženec kavkazana), středoasijec představování a pohlazení s kamenným výrazem "přetrpí".

Svého člověka hlídá cane corso na každém kroku. Je-li pes navíc černý, o to větší vzbuzuje respekt, ba strach ve dne, a o to je nenápadnější v noci. V noci černý či žíhaný pes využívá každého mraku, který přikryje tvář měsíce, každého stínu stromu: k vetřelci se neslyšně přiblíží a pak udeří. Cane corso se nikdy nemýlí, vycítí, kdo je přítel a kdo ne. Pes udivuje svou pružností, razantním skokem a zuřivostí ataku. Na rozdíl od ostatních starobylých pasteveckých plemen je pánem snadno zvladatelný i při útoku. Jakmile zaútočí středoasijec, není odvolatelný: pes akci ukončí až tehdy, jakmile on sám uzná za vhodné, nebo popadnete-li ho za obojek a z vřavy odtáhnete. Probatum est!

Cane corso se osvědčuje jako vynikající služební pes v oblastech, které klimaticky odpovídají jeho domovině, neboť jeho krátká srst, byť v zimě opatřená podsadou, mu nedovoluje službu v třeskutých mrazech a ledových fukéřích. V chladnějším klimatu se osvědčuje jako strážce vytápěných objektů. Ve Spojených státech a Kanadě se stal přímo hitem: střeží směnárny a banky, drahé módní butiky, klenotnictví, autosalony, obrovské obchodní domy a kasina, exkluzivní bary a věhlasné restaurace, vily boháčů, farmy i luxusní apartmány.

Cane corso je pes, který vyžaduje úzký kontakt s člověkem. Jeho psychická závislost na pánovi je dána tím, že to vždy byl pes dvora, pes ze statku. Cane corso je pes italského venkova, plného lidí a domácích zvířat a takovéto kontaktní prostředí také psovi nejvíce vyhovuje. Cane corso nedokáže žít a pracovat na vlastní pěst jako středoasijec, dítě nekonečných stepí, který za celou pastevní sezónu nespatřil člověka.

Tak, jak je cane corso extrovert, tak je středoasijec introvert, tak, jak cane corso s člověkem spolupracoval a na člověku se stal psychicky i existenčně závislým, tak se individualista středoasijec při své práci bez člověka obešel a svým způsobem ho nepotřebuje dodnes.

Kdyby si středoasijka Aura, která nás velmi milovala a my ji přímo zbožňovali, musela vybrat, dala by před námi přednost středoasijci Monovi. Když Aura zemřela jako první, pes Mon dál nežil kvůli nám, on rychle (během 14 dnů) umřel kvůli Auře. I to vzbudilo obdiv a úctu nás, truchlících pozůstalých: pokorně jsme se sklonili před silou matky přírody.

Nemalý kus přírody dříme i v plemeni cane corso.

Rodinný pes

Cane corso je typicky rodinný pes, takže máte-li děti, pes se stane jejich chůvou i kamarádem.

U dětí předškolního věku a mladších školáků plní velký, dobromyslný a dobře socializovaný pes díky zpětné vazbě - po akci dítěte následuje reakce psa - i výchovnou funkci. Tím, že se dítě snaží porozumět řeči psa a jeho psychickému světu, stane se vnímavějším než jeho pouze na televizi civící a mobilující vrstevníci a později porozumí i duševnímu světu lidí. Dítě, které vyrostlo s domácími zvířaty, má velkou šanci, že jednou porozumí i samo sobě.

Na vzájemné soužití dítě-pes je však třeba dohlížet, aby ani jedna strana nedošla úhony: velký pes může dítě nechtěně povalit nebo přišlápnout, dítě může psa citelně uhodit, píchnout, kousnout... Mladý cane corso si hraje s takovým zaujetím, že mnohdy "přeslechne" příkazy majitele. Netřeba se znepokojovat, mládež už taková bývá.

Cane corso je ve vztahu k batolatům klidný, něžný a ohleduplný, s většími dětmi je vždy ochoten skotačit a hrát si. Vypozorovala jsem, že zatímco psi malých plemen považují pánovy děti za sourozence z téhož vrhu a ovčáci za své mladší sourozence, molossové je považují za svá mláďata. Důkazem toho je, že jejich poslušnost povelů vydávaných dětmi je malá a jejich oddanost rodičovská.

V případě cane corso tato zásada až tak neplatí: toto plemeno je tak disciplinované a vůči člověku vstřícné, že při dobré socializaci poslouchá i tříletého caparta. Svého pána střeží každý moloss jak tříhlavý Kerberos, ale pánovo dítě jako Kerberos devítihlavý.

Tak, jak je trpělivost psa s "jeho" dětmi bezmezná, trpělivost s cizími dětmi určité mantinely přece jen má. Je to logické: psa k cizím zlobidlům neváže citový vztah, jeho chování k nim je pouze korigováno imperativem, zakódovaným v genech každého molossa: Bezbrannému člověku, zejména lidským mláďatům, nesmím ublížit. Během svého života se středoasijci jsem se o tom, že tento zákaz funguje, nesčetněkrát přesvědčila.

Při jednom venčení se k mému středoasijci Monovi přitočil asi tak sedmiletý kluk a ze všech sil ho praštil klackem. Mon zavyl a uskočil. Kdyby se na něj kluk vypravil znovu, nekousl by, pouze by ustupoval. Představte si, že by se klackem vyzbrojené pachole vrhlo na německého ovčáka, dobrmana, kavkazana, rotvajlera... No, raději si to nepředstavujte!

Kdyby se však k Monovi přiblížil s klackem dospělý člověk, nestačil by napřáhnout, natož uhodit - pes by vystartoval a ztrestal ho. Pes chování a jednání cizích dětí usilovně dekóduje, vždyť se v mnohém tak liší od chování a jednání "jeho" dětí!

Vyskytnou se však momenty, kdy neporozumí, "co tím chtěl malý básník říci", a je znepokojen. Krajně znepokojený pes většinou představuje malér, ale cane corso, vědom si své fyzické síly i psychické převahy, dítěti neublíží.

Nemá-li pes možnost důstojně odkráčet, čímž dává dítěti po psím najevo, že je s jeho chováním krajně nespokojen, s kamenným výrazem ve tváři, se zrakem upřeným do dálav zatuhne na místě. Není to však tzv. strachové zatuhnutí na místě, známé u vlků a dalších divoce žijících šelem psovitých, nýbrž jak jsme v případě našich psů pasteveckých říkali, "počítání oveček". Tak, jako rozčilený člověk v duchu počítá tak dlouho, dokud ho nepřejde vztek, naši psi v duchu počítali ovečky tak dlouho, dokud neodešlo cizí děcko. Alespoň tak jsme si to s mužem představovali a naši psi nám to nijak nevyvraceli. No řekněte, který pastevecký pes by nechtěl vlastnit stádo bělounkých oveček?

Když batolata našich návštěv podlézala pod obrovským Monem (86 cm v kohoutku), pes stál jak kamenná socha, ani se nepohnul, když na něj nasedali jako na oře, stal se z něj dřevěný kůň. Fenka k dětem přičichla - a šla hlídat, pro jistotu, na opačný konec zahrady.

Po svých zkušenostech s molossy jsem dospěla k závěru, že cane corso stejně jako ostatní starobylí molossové, nejsou vhodní pro canisterapii, protože i oni jsou psi jednoho pána a canisterapii všeho druhu jsou ochotni s entusiasmem provádět jen v rámci své rodinné smečky.

Cane corso je ideální rodinný pes tam, kde děti dokáží ctít a respektovat jeho osobnost. Pak se stane jejich věrným přítelem, diskrétním důvěrníkem, s nímž mohou bez obav z posměchu žvatlavě rozmlouvat, svěřovat mu svá trápení a tajemství, plakat i smát se.

Pes posiluje jazykové schopnosti dítěte tím, že je nenásilnou formou nutí mluvit, rozvíjí dětskou fantazii, odbourává dětský stres, učí děti trpělivosti, soucitu s živým tvorem a učí je, což považuji za velmi důležité, mimoslovní komunikaci. Oznámí-li vám vaše dítě, že pes je smutný, běžte zkontrolovat, jestli psovi něco nechybí, protože vnímání dětí, které vychovává pes, bývá velmi, velmi citlivé.

Cane corso je pes s něžnou, dětskou duší a s italským temperamentem. Viděla jsem psího svalouše, jak na cvičáku parádně mává s figurantem a pak si doma hraje s osmiletou holčičkou a s její kamarádkou jako malé štěně. Dal si od slečinek líbit naprosto vše: děvčata na něm jezdila jak na koni, zkoušela mu taťkovo tričko, zapřahala ho do kočárku pro panenky... Psisko každá hra očividně bavila, aktivně se účastnil každého holčičího "podniku", což dokládal jeho rozesmátý obličej a stále vyplazený jazyk, jímž děvčata co chvíli olízl.

Že byste své dítě olizovat psem nedali? V tom případě nevíte to, co věděli již naši předkové před několika tisíci lety: psí sliny jsou, vážení, stejně léčivé jako antibiotikum! Psi a děti k sobě odjakživa patří. Když si pračlověk přinesl do jeskyně první vlče, nepřinesl je proto, aby s ním v dospělosti lovilo, ale aby si měly děti s kým hrát a aby je v dospělosti chránilo.

Parťák

Cane corso je vynikající parťák pro páníčka vyznávajícího heslo: Pohybem ku zdraví! a Ve zdravém těle zdravý duch. Ideální je pro něj rodina, která neoblibuje dřepění před televizní obrazovkou, nýbrž plavání, výlety na kole, pěší turistiku, výšlapy na běžkách... a nikdy přitom neopomene vzít do baťohu tatranku i pro psa. Cane corso se s nadšením zúčastní vašich sportovních aktivit, a zatímco vy budete shazovat nadbytečná kila, pes se nádherně osvalí. Ti z vás, kdož se věnují i sportovnímu potápění, si ke cane corso pořídí vydru - a je to!

Cane corso je jedním z mála molossů, s nímž můžete nejen bez obav z blamáže chodit na cvičák, ale dosahovat vynikajících výsledků ve zkoušce ZOP (Základní ovladatelnost psa).

Zkouška ZOP obsahuje cviky základní (přivolání, ovladatelnost na vodítku, ovladatelnost bez vodítka, povely Sedni!, Lehni!, Vstaň! a dlouhodobé odložení) a cviky skupinové a speciální (ovladatelnost na vodítku, povely Sedni!, Lehni!, Vstaň!, odložení ve skupině, přenesení psa psovodem a cizí osobou, chůze po nepříjemném materiálu).

Cane corso dokáží v poslušnosti překonat i psy klasických pracovních plemen, jako jsou němečtí a holandští ovčáci, border kolie, knírač a retrívr. Dokladem je 15měsíční fenka cane corso Doris Cacobes, která již v desíti měsících složila na výbornou zkoušku ZOP, krátce poté na výbornou zkoušku ZZO a na velmi dobře zvládla zkoušku ZPU1. V závodech ve výkonu psů to parádně natřela, moloss nemoloss, jedenácti pracovním psům - skončila na vynikajícím 2. místě. Cane corso bodují i ve zkouškách všestrannosti psů, kde vítězí ve stopě, poslušnosti i v obranách.

Jak vidno, při trpělivém vedení lze s cane corso činit zázraky. Pes je velmi inteligentní a pro milovaného pána učiní cokoli.

Lovec

Jste-li rybář či lovec, bude cane corso s radostí sdílet vaši vášeň, říkají Italové, ale i Rusové. Cane corso je považován za specialistu na lov divokých kanců, ale jejich úmrtnost při tomto hobby je stejná, jako úmrtnost argentinských dog při lovu jaguárů - vysoká.

Pět psů dokázal obrovský kanec zmárnit, nežli ho lovci zastřelili, řekl pobouřeně jeden italský kynolog. Škoda tak krásných psů! Na přemnoženou černou zvěř se má v 21. století použít kulovnice, nikoli pes, vždyť kanec je velmi nebezpečné zvíře, dodal a já s ním souhlasila.

Na jihu Itálie se cvičí mladý cane corso na lov kance pomocí pohybující se makety: kančí kůže, ponechávající si pach divočáka, se vycpe, monstrum je opatřeno kolečky a taženo lany, pojíždí po kolejnici jako drezína. Jakmile se dá "kanec" do pohybu, ve psech se okamžitě probudí lovecký instinkt a na vycpaninu zaútočí. Do paměti si vryjí nejenom pach kaňoura, ale i fakt, že je to neškodný trouba. V reálu to pak, bohužel, vypadá jinak.

V jiných oblastech cvičí psa tak, že jsou na lov přiváděni mladí psi, aby ty starší a zkušené pozorovali při práci. Takto se učí mladí psi i vést a ochraňovat stádo, nápodoba funguje nejenom u lidí, ale i u zvířat.

Jak v malém Česku využít loveckých schopností velkého psa? Už to mám! Ulovíme si s ním hezkou slečnu nebo sympaťáka a la James Bond!

Cane corso a domácí zvířata

Jestliže máte další domácí zvířata, cane corso se stane jejich druhem a ochráncem. Cane corso je typický venkovský pes stejně jako hovawart, takže mu mírové soužití s domácí havětí nedělá potíže, tvrdí Italové a majitelé cane corso ze všech koutů světa souhlasně přikyvují - ano, jistě, cane corso je zlatíčko!

Vyrůstá-li pes od štěněte s dalšími zvířaty, chápe je jako členy smečky a neublíží jim. Pes si je vědom své síly, ale nezneužívá ji.

Svou dominanci nezískává ani neprokazuje v bitkách s našinci nebo terorizováním slabších. Jeho vyrovnaná povaha, sociální inteligence a nekonfliktnost vylučují, že by pes decimoval drůbež, rdousil kočky a porval další psy.

Ano, dobře socializovaný cane corso má široké srdce, ale protože je moloss, pohlídejte si fenku, až bude mít štěňata. Mohla by vám provést v bleděmodrém to, co provedla jinak veskrze mírumilovná fenka jednoho italského majitele.

Když se k pelechu na dvoře, v němž měla štěňata, přiblížil kůň, změnila se ve fúrii: vystartovala a zle koně pokousala. Přitom koně znala odmala, nikdy jí neublížil, dá se říci, že spolu přátelsky vycházeli.

Mateřský instinkt fence velí chránit mladé, takže jakmile usoudí, že jim hrozí sebemenší nebezpečí, začne bránit. Protože my lidé máme více rozumu než psi, alespoň jsem to někde četla, nesmíme připustit, aby psí mámu kdokoli znepokojil tak, že by cítila nutnost štěňata bránit.

Pes plemene cane corso je tak fixovaný na pána a na své teritorium, že nemá sklon k toulání, ani při venčení navolno se od svého člověka příliš nevzdaluje, tvrdí s pýchou chovatelé.

Kdybychom si chtěli rýpnout, mohli bychom říci, že pes italského statkáře nejevil sklony k toulání, poněvadž strávil většinu života na řetězu stejně jako český voříšek. Neznám plemeno psa, kdy by samec nejevil tendenci vydat se za krásně vonící psí slečnou.

Vydal se za ní i pes Mon, ani 80 kg živé váhy, ani dvoumetrový plot, ani fixace na Sehnerovou mu v tom nezabránily. Příroda je zkrátka a dobře příroda, a pokud jste rafan s guľami, na cestě za čubičkou vás nezastaví ani členství v ODS.

Na italském venkově nebyl zvyk vodit psy na vodítku, takže povinnost zdržovat se v blízkosti pána přešla psům do krve. Navíc cane corso je moloss s vysoce vyvinutým instinktem obrany a tento instinkt funguje jako neviditelné vodítko. I navolno venčící se pes svého pána stále vartuje, a proto se pohybuje jen v takové vzdálenosti, aby byl schopen v případě potřeby bránit.

Cane corso je "kolektivní typ", své lidské i zvířecí stádečko stále přepočítává, kontroluje a je šťasten, když jsou všichni hezky pospolu.

Více najdete na stránkách www.sehnerova.cz

 

Irena Sehnerová