Všetečný teriér Bertrám u toho samozřejmě nemůže chybět, a tak při náznaku, že bychom mohli opustit rodnou boudu, do sebe bleskově naházel dříve okázale přehlíženou večeři (co kdybych náhodou už nikdy nedostal nažrat, že?) a připravil se ke dveřím do startovní polohy. Chci k tomu jenom dodat, že občasné návštěvy restauračního zařízení nám byly doporučeny jako vynikající prostředek k socializaci psa, takže žádné že my si jdeme pokecat a pes bude chrupkat pod stolem - ani náhodou! Všechno dění je v režii Bertráma, který drží zábavu pevně ve svých packách!

Vyrazili jsme z domu a Bertrám neomylně nabral směr "hospoda", před vstupními dveřmi se zastavil a dožadoval se otevření, aby mohl vtrhnout dovnitř. (Podotýkám, že nejsme žádní notoričtí štamgasti, ale podle toho, jak se chová náš pes, si tak občas připadáme) Po příchodu do hospůdky byl pes řádně uvítán dříve příchozími kamarády a usadil se na čestné místo, kde v čele stolu sedává pan hostinský (ten byl Bertrámem ze svého místa vyšoupnut). Poté, co jsme se usadili i my, začal Bertíček se svým uvítacím rituálem - obešel si všechny návštěvníky, každého důkladně pošlapal a oňuchal (náš privilegovaný pes totiž smí nahoru na lavici, kdybyste náhodou nevěděli) a posléze se uvelebil mezi dvěma největšími chlapy, aby sledoval dění na stole. 

Potom jsme se ale rozhodli, že si půjdeme zahrát šipky, a to byl ten správný moment pro Bertrámovo zlobení! Nejdříve objevil otevřené zadní dveře, na kterých je takový hlásič, který oznamuje příchod osob. Bertíček začal čmuchat přímo pod tímto hlásičem, a ten nám pejskovu přítomnost zhruba každých pět vteřin oznamoval zvučným "tááá dááá". Když už hlásič přestal být snesitelným, pejsek se odhodlal zabavit se jinak, a sice tím, že hráčům čekajícím až na ně přijde řada skákal do náruče.

Tato oblíbená činnost má asi následující scénář: přijde před vás pes, který se výmluvně zadívá, zavrtí ocáskem a ve chvíli, kdy se přikrčí, už musíte být ve střehu, protože je právě řada na vás, abyste to vzduchem letící torpédo chytili. Není to nic náročného, stačí jenom podebrat pejska pod zadkem, ani se nemusíte sklánět! Potom je třeba držet pejska v náruči, podrbat ho za ušima a zase pustit na zem, aby si našel nějakou další nic netušící oběť.

Když Bertrám ukončil "letecký den", zalíbil se mu z nějakého důvodu pan hostinský. Bertíček se mu navěsil za paty a chodil za ním jak ocásek. Bylo mi to divné, tak jsem se pejsánka zeptala na sugestivní otázku "Co by si chtěl?" a pejsek s výrazem komisaře Rexe se důležitě odlepil od pana hostinského a s ledabylým pokynutím hlavičkou mě odvedl za barový pult.

Bylo mi jasné, že zase čuje nějakou "bejkárnu". Začala jsem dělat jakoby nic a sledovala jsem, co bude pejsek podnikat dál. Nezklamal mě. Stejným gestem hlavou typu "komisař Rex" nalákal hostinského za barový pult, kde bylo schované kolečko salámu! Pejsánek si je od pana hostinského samozřejmě převzal a byl spokojen.

Po téhle komedii jsme byli všichni (až na pejska) tak hotoví, že jsme si každý zaplatil svoje pivíčko a metelili jsme domů pod peřinu. Byl to opravdu vysilující večer. :-)))