Dovolte, abych se napřed představil. Jsem Ben, jezevčík. Jsem společenský, mám rád lidi a výlety a akce a psy okolo, jen mě pak musí nechat i trošku odpočinout a vyspat. Je mi totiž už třináct let, ač tomu nikdo nevěří.

Tenhle výlet jsem si fakt užil. Začalo to už ráno. Tedy, pro mě je to ráno, jsem zvyklý vstávat brzy. Panička Teta, jak ji pojmenoval Apolo, ale tvrdila, že je ještě noc. Panička Teta všechny nakrmila, i králíčky, kočky a vůbec všechny, psi se cpali a já nic. Začul jsem zradu. "Bene, pojď,". Tůdle, mazal jsem od vrat zpátky. "Pojď, nezdržuj," vzala si na mě vodítko. To mi došlo, že je to vážné. Skočili jsme do auta a to já rád, rád se vozím.

A hned jsem vydoloval zbytek její večeře a dva dortíky, než stihla zavřít a zamkout vrata. Bod pro mě. Projeli jsme Prahou a hnali se zase ven. Pak byla krátká procházka okolo auta, teta Marcela prý loví kočky. Jednoho povstalce Ferdu neulovila, trouba, přišel o výlet. Tety naložily auto, kočky cestovaly v přepravkách, ale já na klíně, heč. A zase bleskový přesun. Na klíně jezdím rád, to pohodlně vidím z okénka ven.

A už jsme vjeli do velkého dvora a já ucítil spoustu psů. Ať si Apolo říká, co chce, mně nejsou fešné holky jedno. Přes den jsem tam objevil i jednu háravku. No, zatrhli mi to. Doma teď taky jednu mám, Damu. Pořád jí nadbíhám a ona mě má ráda, fakt, jen je trochu moc vysoká. A ani mezi námi není zas takový věkový rozdíl, je jí devět. A pak že důchodce sex nezajímá, mě zajímá, fakt. No, tahle byla nižší, ale teta mi to zatrhla. Taky jsem si tam našel nepřítele, byl velkej jak já (nejsem vůl, s velkými se většinou neperu), jen takovej přizrzlej a přidrzlej, šupák. Ale nepustili mě na něj.

Od rána se o mě střídaly tety, vodily mě po areálu. Pochopil jsem, že všichni ti psi, byly jich desítky, tu vyhlížejí nové rodiny. Dostal jsem šátek na krk, aby bylo jasné, že i já hledám páníčky. Ale já se přiznám, hledal jsem spíš něco dobrého. A byl jsem fakt úspěšný.

Vyžebral jsem svačinu se sýrem, klobásku a mistrovským kouskem bylo, když jsem ukecal (uštěkal) gril (tedy jeho obsluhu) a vzduchem létaly kotlety. Takovou dobrotu mi Panička Teta nedá. To jsou furt granule, konzerva, kuře. Ale kotletka z grilu, mňam. K polednímu mě vzala teta Františka na procházku do lesa, na louku a vymáchal jsem se i v rybníčku.

Pak mě zas přivedly na výstavu. U vrat stála psí sanitka, to jsem ještě neviděl. Tety zatím vypravily několik koček do nového domova. Shlídnul jsem divadlo o Sněhurce a nechápal, co to ti psi vlastně dělali. Prošel a vyzkoušel jsem si i závodní dráhu. Hlubokou poklonu jsem složil asistenčním psům, co umějí lidem pomáhat.

Ochutnal jsem vodu ze všech dostupných misek, jestli je všude stejná. S tetou jsme prolezli všechny stánky, nástěnky a předváděčky, i dětský koutek, počůral jsem i plakát. Z povzdálí jsem se podíval na koně. Ty znám, ty máme doma, Koňovitosti. Ale já si od nich nic líbit nenechám.

Přišla i má chvilka slávy. Teta Marcela mě vzala do takového kruhu a povídala o mně do mikrofonu, jaký jsem báječný. Že bych rád žil v bytě, že spím v posteli, zahrádka na vyběhnutí ale taky není k zahození a že potřebuju ráno včas venčit. Že panička dostala infarkt, a tak jsem o ni přišel, že hledám nový domov. Že jsem zdravý a čilý a mám rád společnost a výlety a třeba bych rád jezdil někam na chatu... Všecko je to pravda, fakt.

Pak jsem si šel chrupnout ke kočkám a dohlížel na balení. Večer jsem chodil "na volno" a neomylně našel místnost, kde bylo předtím masíčko. Nezbylo, škoda. Ale teta z pořadatelů to napravila, když vyndala z lednice spoustu šunky a paštiku. Panička Teta sice ječela, že se pos.. a pob.., ale nebyla to pravda, já mívám spíš zácpy, nic mi po těch dobrotách nebylo. Na závěr jsem usnul na kožené sedačce, až mě skoro nemohli vzbudit. Domov jsem sice nenašel, ale byl to príma výlet.

Jezevčík Ben

PS. Musíte omluvit můj sloh, píšu prý na úrovni žáka třetí třídy. No co, jsem pes, tak lepší už to nebude.