29.3.2024 | Svátek má Taťána


PSI A KOČKY: Kapsa plná drobků (2)

5.12.2013

Ajvinka přibyla do domácnosti dvou starších manželů sice s dlouholetou zkušeností v soužití s knírači, ale přece jenom už za poslední roky panoval v naší domácnosti lenivý klídek. Klérka byla opravdu už postarší dáma milující odpočinek a pohodové neakční procházky. Dareček sice také kotě, ale s životním stylem dospívajícího kočičího bonvivána, který má rád svoje toulky po okolí a nás už opravdu moc neomezuje.

1205ale1

Čtyřměsíční štěně do téhle lenivé kočko-lidské oázy vpadlo jako jestřáb do hejna slepic. Den před Ajvinčiným příjezdem jsme v očekávání loužiček srolovali a odklidili koberec pod křesly, takže všude pouze lehce ukliditelný korek nebo dlažba. Já jsem si přestěhovala matraci dolů do obýváku, aby se dalo snadno vypustit pejska v noci ven, abych nemusela rozespalá klopýtat po průzorových schodech dolů. Vytáhla jsem igelitový pytel, kde jsem měla od začátku roku vyprané a pečlivě uschované psí polštáře, misky, deky a ručníky a všechno jsem uklidila na svá místa.

Den D konečně nastal a já se spícím štěnětem na klíně sedím na zadním sedadle auta a nevím, do čeho jsem se to zase vrhla. Nakonec jsem si uvědomila, že vždy, když si vezu nového psího člena domů, tak jsem plná rozporuplných nálad. Ale ty brzy přejdou o to se štěně postará…

1205ale2

Darek nás přišel uvítat a jeho první reakce na našeho pejska byla hrozivá. Tak, jak si s černou Waikinou hraje a honí se po zahradě, tak na Ajvinku začal syčet, nahrbil se a naježil do trojnásobné velikosti, zamručel jako tygr, po mne bleskl zlým pohledem a zmizel.

Večer se přišoural na jídlo, ocas naježený jako štětka na flašky a vrhal nevrlé pohledy kolem dokola. Ajvinka si myslela, že si budou hrát, ale kdepak, milostpán ji seknul drápy, až zapištěla. Zařvala jsem na něj, tak ze sebe zase udělal neviditelného kocoura. Kdepak utéct, to ne.

Poschováván různě pod nábytkem byl všude a nikde, a jenom sledoval, co bude. Takhle se nikdy nechoval k žádné psí návštěvě. Tato situace trvala jeden den a jednu noc. Druhý den se smířil se situací, že už není jedináček a přijal Ajvi na milost. Sice ještě pár dní probíhala kolem nás tichá psychologická válka, ale už jsme nemuseli slovně do kočkopsích hádek zasahovat.

Když Ajvi začne Darka honit po zahradě, tak má-li už toho kocour dost, skočí přes plot k sousedům, nebo s důstojně zdviženým ocasem odpíská poločas a nakráčí domů. Ajvi už ví, že je konec legracím a nechá ho napokoji. Začala rozlišovat cizí kočky a ty vyhání přes plot pryč a Darek jak vidíme, se nezlobí, ba naopak. Ajvi je spojenec k ochraně teritoria!

1205ale3_1

Dokáží si spolu hrát buď divoce, to když například obíhají rozložitý vysoký cypřiš s větvemi až na zem. Nevěřila jsem vlastním očím, když se kolem něj honili tak rychle, že větve u země vytvářely stočený vír okolo neviditelného silného kmene a mezi tím vším se míhala bílá a šedá šmouha. Nebo leží na zemi a jenom tak hrají na tlapkovanou. To jsou potom miloučcí plyšáčci, ale tyhle chvilky jsou velmi krátké, jeden nestačí ani zapnout foťák.

Také se hodí krást si navzájem hračky. Plyšová pískací kachna, která byla původně Klérčina hračka, přešla časem k Darečkovi a nyní je opět hračku psí, byla chvíli zdrojem malých bitev. Darek jako starší a „moudřejší“ (a dnes už i menší) ustupuje od takových střetů, ale jakmile přestane hračka štěně bavit, tak si ji hned přisvojí. Přebral už psí zvyky. K našemu údivu jsme ho přistihli, jak se snaží podle Ajvinina vzoru okusovat žužlací buvolí kost.

Bylo období, kdy Darek začal Ajvi nosit i dárky. Přinesl ptáka nebo myš, chvíli kořist s vrčením hlídal, ale potom ulehl o kousek dál a blahosklonně s přimhouřenýma očima sledoval, jak se štěně opatrně natahuje k mrtvolce. Tohle bylo horší v čase silných veder, kdy se kadáveru okamžitě zmocnily desítky vos a já se bála, aby Ajvinu nepoštípaly. Když jsem okousanou mrtvolku obloženou vosami už asi po třetí vynášela na lopatě ven, daleko mimo zahradu, začala jsem ho podezřívat, že páchá na Ajvi promyšlené atentáty.

1205ale4

Noční venčení bylo zpočátku takřka bojovkou. Darek je totiž na noc zavřený doma. Když jsem však šla vyvenčit v noci štěně, které se začalo vrtět a vzbudilo mne, tak se hrnul ven i Darek. Napřed jsem musela zajistit kocoura, aby mi neutekl, a potom vyvenčit štěně, které nechtělo jít bez kocoura ven. Takže jsem se v noční košili a se zavřenýma očima šourala na trávníku, aby mezitím kocour zavřený v domě spustil děsivý jekot, že chce jít také véééén. Tím ovšem rozhodil čurací soustředění štěněte. Konečně!

Zavřít štěně, pustit kocoura, dát mu na usmířenou dobrotu, nepřerazit se o štěně, motající se pod nohama, padnout v polospánku přesně na matraci a ne vedle a hlavně ne na štěně, které si samosebou chtělo právě teď hrát. Zavřít oči a spáááát... krucíííí, co je to za zvuky… Ajvi se rozhodla ječivým štěkotem hlídat, asi přeletěla kolem oken můra, či jiný hrozivý vetřelec a Ajvi mne burcuje, abych jí pomohla.

Šmánkoté já to nepřežiju…. ale ne, přežiju, jako už třikrát, a vím, že to bude lepší a lepší :) !!!

Alex Neviditelný pes