Byli jsme na týden v Liberci – ale o tom psát nebudu, protože výlety kolem Liberce už tu nejspíš byly všechny (případně se na naše trasy můžete podívat na Rajčeti).

Místo toho napíšu o třech zajímavostech... i když ta první, té se nedá říkat zajímavost, to byla tragická událost.

Ve druhé polovině 19. století došlo v Jizerských horách k sérii povodní, a tak tu začali stavět přehrady. Jednou z nich byla přehrada na Bílé Desné nad obcí Desná. Byla zkolaudovaná v listopadu 1915. V září 1916 si lesní dělníci náhodou všimli malých pramínků, které vytékaly z hráze. O sedmdesát minut později se přehrada protrhla a voda z přehrady se vyvalila ven. Katastrofa si vyžádala šedesát pět lidských životů, přes stovku zničených nebo poškozených domů, stovky lidí přišly o práci.

Protržená přehrada - hráz a šoupátková věž (foto autorka)

Přednosta technického oddělení c. k. místodržitelství, který na stavbě přehrady vykonával vrchní státní dozor, spáchal sebevraždu. S ostatními odpovědnými osobami probíhal soudní proces sedmnáct let; skončil osvobozujícím rozsudkem.

Protržení přehrady na Bílé Nise bylo největší katastrofou tohoto druhu v české historii, vedlo k zpřesnění a zpřísnění postupů výstavby u dalších přehrad (včetně rekonstrukce přehrady Souš, která byla stavěna současně).

V roce 1996 byl areál Protržené přehrady prohlášen za kulturní památku a o dvacet let později, v roce stého výročí, bylo celé místo upraveno, pokáceny stromy, zřízena naučná stezka.

Památník obětem (foto autorka)

Znám to místo od dob, kdy naši měli chalupu u Liberce. Hodně se změnilo.

Druhá zajímavost je opravdu zajímavostí a týká se přímo Liberce, konkrétně budovy Galerie. Galerií je ale velmi krátce, původně byla v letech 1901 -1902 (!) postavená jako velkolepé městské lázně. Lázně fungovaly až do roku 1984, pak dlouho chátraly v rukou různých soukromých majitelů, až je roku 2005 koupilo zpátky město a budova se dočkala velké rekonstrukce a nového účelu.

Při rekonstrukci se objevila jedna roztomilá drobnost. Lázně byly postaveny jako Kaiser Franz Joseph Bad a císař je skutečně navštívil, a sice v roce 1906 při příležitosti konání velkolepé Německo-české výstavy (vzpomínková výstava při příležitosti 110. výročí tu proběhla loni).

Oblastní galerie v Liberci v budově Městských lázní (foto Wikipedie)

Autoři v rámci přípravy rekonstrukce studovali různé prameny. A na některých fotografiích byly na fasádě vidět nápisy, které nikdo neznal. Restaurátoři proto začali fasádu zkoumat a zjistili, že tam nápisy skutečně jsou, pečlivě zakryté omítkou. Kaiser Franz Josepf Bad na velkém štítě a Zřízeno na paměť 50letého jubilea vlády Jeho veličenstva císaře Františka Josefa I. (i tento nápis je ve skutečnosti v němčině) na samostatné pamětní desce.

K zakrytí nápisů došlo zřejmě v roce 1919, kdy ČSR přijala zákon, který zakazoval veřejně uvádět jména členů habsburské monarchie.

A dostáváme se k přírodě. Třetí zajímavost je... strom. Nad Libercem se do výšky něco málo přes tisíc metrů tyčí Ještěd. Na vrcholu stojí dnes už ikonická stavba architekta Hubáčka – vysílač a hotel v jednom. Tady se o ní dozvíte mnohem víc.

Na Ještěd se samozřejmě dá dojít pěšky, ale většina lidí si ráda užije cestu lanovkou, která končí jen pár metrů pod vrcholem. A mezi horní stanicí lanovky a úplným vrcholem Ještědu, na místě vhodném pro lišejníky nebo snad kleč, roste jabloň. Je považována za nejvýš rostoucí (a plodící) jabloň v republice.

Jabloň na Ještědu (foto Ještěd 73)

Poslední opravdu drobnost – od rostlin přejdeme k živočichům. Byli jsme na krátké návštěvě u spřáteleného dogáka. On se chtěl přátelit hodně, konkrétně jsem měla na klíně nejdřív jednu obrovskou tlapu, pak dvě a úmysl dostat tam celé osmdesátikilové těleso byl dost zřejmý. Chabě jsem protestovala. „Shoď ho,“ pravila panička.

Jsem srab a slabihoudek, dogu neuzvednu!

Foto: autorka, Wikipedie a Ještěd 73

Další obrázky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.