Pětadvacet let, ouha, ono už šestadvacet let uplynulo a my najednou nevíme, co je fašizace. Termín přivedl na scénu ministr Jiří Dienstbier a komentoval poslední prezidentovo vystoupení právě takto: že Zeman přispěl k fašizaci České republiky.

Jenže úsilí oklešťovat názorový rejstřík je patrnější spíš u Dienstbiera než u Zemana. Zeman pokládá každého oponenta za debila, kdybych měl lapidárně shrnout jeho dlouhodobý postoj. Můj osobní blog se jmenuje Hyena.cz a je pojmenován právě ze Zemanovy inspirace, kdy označoval a označuje novináře za hyeny. Nepochybuji, že jsem v jeho očích naprostý debil, a mrzelo by mě, kdyby tomu bylo jinak. Upřímně řečeno, snáze snáším přízvisko debil (často jím označuju sám sebe) než fašista.

Chybuji, mýlím se, nevím a napíšu pitomost, jednám jako debil. Někdy se tak cítím - holím se před zrcadlem a oslovuju sám sebe: tos to vyved, debile. Nikdy by mě nenapadlo sama sebe považovat za fašistu. Už pro šíři toho pojmu. Hodně se o tom psalo a nechci tím nudit. Dienstbier jistě neměl na mysli koncept socialisty Mussoliniho založený na ideji společnosti, kde stát neřídí politické strany, nýbrž profesní korporace. Když se dneska řekne fašismus, má se na mysli intolerance, zákazy, buzerace, vraždy a cenzura myšlenek. Přičemž dnes Dienstbier bez argumentů nálepkuje a v podstatě kriminalizuje Zemanův postoj. Vždyť šíření fašistické ideologie je trestný čin, a když tedy Dienstbier osočuje Zemana z fašizace, je to v jádře podobné, jako by ho sočil z prznění děvčátek.

Celá tato debata bude planá, dokud se nepřelije do konceptů politických stran. Žijeme v zastupitelské demokracii, stát je řízen vládou ustavenou parlamentem ustaveným svobodnými volbami, fašismus nefašismus, tak je to v ústavě. Celá Evropa dnes stojí před existenciálním problémem masové imigrace. Výkony evropské politické elity jsou zatím groteskní a jediné, co jakž takž vykazuje jisté rysy racionality, jsou opatření národních států, Německem počínaje a Maďarskem a samozřejmě Českem konče. Nikdo soudný nemůže pokládat současný stav za konečné řešení. Návštěvníci koncertu v Paříži jsou koseni kalašnikovy, belgická policie nemůže efektivně strčit nos do muslimské enklávy v Bruselu, v no go čtvrti v Paříži se střílí a odpalují se bomby a v takové situaci prezident České republiky prohlásí, že toto zde nechceme.

Načež přijde pan Jiří Dienstbier a označí jeho postoj za podporu fašismu.

Zeman není politik, je to psychicky labilní osoba s destruktivní povahou. Spojil se s okrajovým žvanilem Konvičkou, jeho politická struktura Zemanovci je komická podnik a nezdá se, že by nějaké seriózní uskupení chtěl přizvat Zemana do svých řad. On je to dítě, které říká, že je král nahý. Rád by byl Churchillem, ale spojuje ho s ním spíš tabakismus a alkoholismus než cokoli jiného; hlavně není politik, což Churchill byl. Nicméně tu roli prostořekého dítěte v současné doslova šílené situace hraje dobře. Je potom na politicích, aby přešli od žvatlání dítěte k reálné politické práci. Pak se ukáže, zda si naše společnost chce vytvořit na okrajích velkých měst oblasti obydlené exoproletariátem, tedy frustrovanými lidmi původem z exo-ciziny postiženými oprávněnou i fiktivní vizí méněcennosti, tedy vrstvou vytvářející podhoubí vražedného extremismu.

Věřím, že ani Jiří Dienstbier si toto nepřeje, ale taky si myslím, že nechápe, že se toto děje, protože má na nose brýle ideologického mámení.

Jenže fakta ukazují na opak. Exoproletariát v Evropě existuje, plodí terorismus a politika nekontrolovatelného přijímání mas uprchlíků je nezodpovědný sociální experiment, protože frustrované vrstvy se v důsledku zvětšují. Už aby se v této věci ujala slova seriózní politická sestava a nikoli jen Zeman – Churchill z vlastní píle s Konvičkou za zadkem.