V zemi úsměvů se změní republika, kde majitelé vil a šestilitrových mercedesů vykazují daňovému úřadu permanentní insolvenci! Sociální bydlení, toť například dům do výměry 150 čtverečních metrů. Nemusíte být věku kmetského, abyste si pamatovali doby reálného socialismu, kdy rodinný dům nesměl přesáhnout výměru obytné plochy 140 metrů čtverečních, a jaké paláce se tehdy stavěly! Ano, tohle umíme, tomu rozumíme, v socialismu jsme vyrostli a v bruselském prostředí „sociální solidarity“ se snadno naučíme orientovat. A do oboru „sociální výstavby“ zařadíme i repliku Karlštejna v měřítku 1:1.

Pikantní na této kličce s daňovými výhodami pro „sociální bydlení“ je to, že platila už před tím, než začala tahanice o prodloužení přechodného daňového období: ani Češi, ani Poláci nevěděli, že existuje nějaká „příloha H“, která manipulaci umožňuje. Hádanka pro chytré hlavičky: proč asi se domy této rozlohy dostaly do kategorie „sociální bydlení“? Nejspíš proto, že v takových bytech a domech žijí úředníci, kteří o předpisech Evropské unie rozhodují. A dobře tak. Vždyť sociální domek za tři miliony by byl dražší o čtyři sta dvacet tisíc!