V Rychlebských horách je ve volné přírodě plchů víc než veverek. Pro svůj spíš noční způsob života se však s lidmi míjejí, navíc je jejich zbarvení činí špatně viditelnými.

Jenom jednou v životě jsem v Rychlebách viděl plšíka lískového, žijí spíš na jihu Moravy. Tento se právě ze všech svých prťavých sil snažil dostát svému jménu. Kradl lískové oříšky z MÉ lísky! Omluvil jsem se veverkám, sojkám, ořešníkům a datlům všech velikostí, které jsem dřív z této do nebe volající zlodějny podezříval. Kořist si odnášel pod starý pařez, vracel se vždy asi po deseti minutách.

V jedné z přestávek jsem se vytratil a vrátil jsem se s triedrem a hrstí neloupaných buráků. Triedr jsem si nechal, buráky narafičil kousek od trasy jeho loupežných výprav. Netrvalo půl cigarety a plšík cupal pro další oříšek. U buráků zavětřil, lapl první a upaloval do díry! Zatím co lískové oříšky kradl s naprostým klidem, zřejmě přesvědčený, že žádný majitel mu do jeho činnosti nemá co mluvit a dával si na čas s jejich uložením, pro buráky běhal trapem, práskl s burákem do díry a hnal se pro další.

Do setmění odnosil kilový pytlík buráků, tojefuk večer mohl louskat jenom prstama a proklínat fotoaparát, spokojeně ležící 150 km od místa činu v regálu!