Vejce nebo slepice? Telátko nebo kráva? Jalovice se poprvé zapouští ve věku zhruba 18 měsíců a váhou kolem 350 kg. V praxi to ale má člověk v oku a nelítá se koukat do papírů, kdy že bude mít ta stračenka narozeniny. I já kupodivu, i když jsem vážila telata snad jen jednou, ještě na škole, jsem schopná odhadnout váhu i věk. Tedy samozřejmě přibližně.

Kráva je březí jako člověk, tj. 9 měsíců. Zootechnik mívá v hlavě obyčejně vzoreček: - 3 + 15, což znamená, že od data připuštění se odečtou 3 měsíce a přičte 15 dní. Bývá to ovšem dost individuální, někde mají ověřeno, že je to +17, nebo +22… Pokud mamina ale čeká dvojčata, je špatně živená nebo má nějaký zdravotní problém, může se otelit předčasně.

Podle mých zkušeností jsou 2 týdny ještě snesitelné, telátko/a přežijí dobře, pod tři týdny už miminka špatně pijí, ale kupodivu bývají živější. Bohužel jsou náchylnější i k nemocem. My máme na kontě o 5 týdnů dříve narozené telátko, bylo téměř bez srsti, malinké, že by se vešlo do igelitky. Porodní váha telat je plemennou záležitostí, v průměru mezi 40-50kg.

Samotné telení je nejčastěji záležitostí noční a klidného prostředí. Prvotelky rodí obvykle déle. Kráva má ale jiný typ placenty, takže je vše méně krvavé a bolestivé než u lidských porodů. Telátka přicházejí na svět nejčastěji předními nožičkami, pak hlavou a zbytkem těla. Poměrně časté jsou i porody,kdy jdou první zadní nožičky s ocáskem a prdítkem. Ke komplikacím, které vyžadují zásah člověka, dochází tehdy, když jsou úzké porodní cesty, podložené nožičky, porody, kdy je plod bříškem nahoru a hlava spadne mimo porodní cesty. Snažím se to tu popsat co nejsrozumitelněji a laicky, tak mě omluvte, pokud se mi to nedaří.

Když je tele na světě, tak ve většině hospodářství se dá mamce olízat. Pomůže to jeho prokrvení, rozmasíruje hrudník a pomůže s dýcháním. Hlavní je samozřejmě ale kontakt s matkou. Kravce to také pomáhá, lépe spustí mléko. Občas, při návštěvě, uvidíte povzbuzování telátka k životu. K praktickým trikům patří pošimrání stéblem slámy v nose (odkýchnutím), prsty se pročistí tlamičky od hlenů, někdy je třeba tele polít studenou vodou a pokud ani to nepomáhá, je dobré mít u sebe siláka, co vezme tele za zadní nohy a vy se snažíte z něj "vydechnout" hleny a plodovou vodu. U nás novorozeňatům dáváme po narození do tlamy mlezivový koncentrát, kdyby nechtělo samo hned pít nebo jako startér pro imunizaci.

Poté bývá tele do dalšího dojení (dojí se obvykle dvakrát denně, ve špičkových chovech i 3x) s matkou. Z jalovice se stává kráva, po prvním teleti napřed prvotelka. Může se to zdát kruté, už tu na toto téma byla diskuse. Pokud by byl skot chován celoročně na pastvinách k produkci masa, nebo v malochovech (1-2 kravky), mohla by telata být s matkami, ve stádové školce.

Ale kvůli veliké koncentraci krav ve chlívech a tím i vysoké koncentraci infekčních agens (bakterie,viry, parazité...) a v neposlední řadě kvůli nutnosti vyždímat maximum mléka, musí telátka ven, do tzv. VIB (venkovní individuální box).

Některá to berou sportovně, jiná, zvláště ta, co zůstanou s matkou déle) teskní a volají ji. Po dobu 6 dnů jim mamka posílá z dojírny mlezivo. Bývá to nutné pro jejich imunitu a pro člověka má stejně mlezivo nevyhovující parametry (projímavé, tučné..). Poté se krmí tele sušeným mlékem, které se rozmíchává jako starý dobrý Sunar. Ano, starý dobrý… protože mnohé mamky lidské pamatují, jak moc hrudkoval a jaká to byla patlačka ty hrudky rozmíchat.

U nás se dřív zkrmovalo i mléko podřadnější kvality. Od krav, co už přestávají dojit nebo od léčených zvířat. To už ale EU zakázala, tak krmíme jen sušeným. Telata u nás krmíme z tupláku (obdoba kojenecké láhve) tak dva dny, někdy i jeden, podle šikovnosti telátka. Pak je učíme pít z misky. Dá to práci, někdy se u toho pěkně navztekám, jindy se ale najde zvíře nadmíru inteligentní a rychle chápající. Zajímá vás postup učení?

Chce to cit odhadnout to které zvíře. Pokud je středně šikovné, musím mu dát pár hltů z tupláku, pak ho skrz mříže nalákám k prostrčení hlavy do otvoru k misce, kam rychle a před jeho očima vyliji obsah tupláku. Dám teleti cucat mé prsty, nemusíte se bát, skot nemá horní přední zuby. Ve chvíli, kdy je plně zaujmutí vysátím mléka z mojí ruky ji ponořím do misky s mlékem. Obvykle se tele lekne a přestane sát, tak tento proces opakuji. Má to ale mnoho podob, někdy je potřeba si k němu vlézt a zezadu ho natlačit k misce, jindy i donutit ho pít s ohnutou hlavou dá práci.

No, snad jsem to napsala srozumitelně. Obvykle do 4 dnů tele pije z misky už suverénně. Krmíme je dvakrát denně. Současně s ukončením mlezivového výkrmu přidáváme do druhé misky i granule, které umožňují rychlejší odstav od mléka a přechod na pevnou stravu. Telata máme na hluboké podestýlce, tj. nekydáme hnůj, jen přihazujeme slámu podle potřeby. Pokud tele nemá mokro pod sebou, působí vysoká podestýlka jako zdroj biotepla. Venku ve VIB u nás bývají telata do 3 měsíců věku, kdy váží tak kolem metráku. Poslední měsíc jim dáváme do jeslí i seno a dle příkazu EU jsou ve větších boxech po dvou. Býčky u nás máme jen do váhy 50 kg, poté je odváží kamion do Itálie.

Pak se přesunují dovnitř. Tedy u nás, jinak by bylo ideální, aby zůstali venku až do otelení, bohužel na toto nemáme kapacitu. Uvnitř máme zvířata taky na hluboké podestýlce. Jsou odstavená od mléčné výživy, dostávají ještě dva měsíce granule, seno a učí se postupně na siláž. Setkala jsem se s názory, že je to trápení zvířat krmit je stále tím samým. Proto bych vám to ráda objasnila. Přežvýkavci se neživí tím, co jim dáte do žlabu. Mají trávicí soustavu masivně osídlenou mikroorganismy, kteří se živí tím, co kráva pozře, několikrát rozmělní a opět polkne.

Samotný přežvýkavec se pak živí oněmi mikroorganismy. Proto, pokud změníte krávě, ovci nebo koze krmnou dávku, pozabíjíte ty breberky, které jsou zvyklé na určité krmení a zvíře dostane průjem, ztratí na váze a stojí ho hodně sil se opět vrátit do nějaké rovnováhy. Proto se dnes už upustilo od toho, aby se přes léto krmilo zeleným a v zimě siláží. Raději se celoročně krmivo konzervuje.

Vraťme se k odstaveným telatům. Ta nám pěkně rostou a přibývají na váze, papkají směs z krmného vozu, která jim namíchá seno, siláž, minerály a šrot dohromady. Jsou v kójích po desíti a dostávají liz soli a minerálů. Nemají rohy, aby si neubližovali a v úzkých místech by se mohli i poranit. Rohy se u nás neodstraňují, pouze jako malým telátkům jim opálíme špičky a ony pak už nevyrostou. Nic bolestného, nebojte.

Když se jalovičky připustí, ošetří jim paznechtáři nohy a jdou do venkovního výběhu. Tam mohou být venku i uvnitř, kde mají krmení, venku mají jen žebřiňák se senem. Zde jsou až do doby, kdy mají měsíc do porodu. To už si je přesunujeme blíž na oči, abychom případně vypozorovali blížící se otelení. Pokud se nám to podaří, přeženeme mamku do oddělené kóje se spoustou slámy. Porod už jsem popisovala, tak ho přeskočím a mastíme k dalšímu.

U nás máme dojírnu pro 6 krav, měla se inovovat na 12, ale místo toho nás ruší, tak nic nebude. Všechny dojící krávy jsou rozděleny podle období laktace, ve které zrovna jsou. Stádečka mají 25-50 ks. Začíná u krav po otelení, přes několikero kójí z průběhu laktace a končí to krávami, které se už tzv. zasušují (zaprahují). Zasušována je kravka, co má tak 2-3 měsíce do dalšího otelení. Postupně se začíná dojit jen jednou denně, dokud už nemám míň jak 2 litry mléka. Pak ještě dostane do každého struku přípravek proti zánětům, aby chuděra nedostala mastitidu a může opět mazat ven do výběhu. Během laktace má každá část krav jinou krmnou dávku, přizpůsobenou množství mléka. Připouští se asi 2 měsíce po otelení.

V některých provozech mají třeba takové vymakanosti, že holky mají na krku obojky s čipem a PC jim v takových malých boxech přiděluje jádro podle toho, kolik zrovna dojí mléka, mohou mít i krokoměry, které pomáhají při detekci říje. Také existují barevné náramky na nohách, pokud náhodou mají mastitidu, aby dojič věděl, že ten který struk má vydojit do bandy mimo mléko určené k odvozu do mlékárny.

Mléko po nadojení cestuje co nejkratší cestou do nádrže, kde se míchá a zchlazuje pod 5 stupňů, což by mělo být co nejrychleji (do 2 hodin), aby se v něm nemnožily bakterie. Mlékárna si jezdí pravidelně ohlášeně i neohlášeně pro vzorky a podle toho zařadí nádoj do kvalitativní skupiny (nejlepší je Q, pak I, II…) a podle toho je i oceněno na platbách. Hodnotí se teplota, množství tuků, bílkovin a množství breberek. Případné ředění mléka vodou by bylo rozpoznáno i z teploty mrznutí, hustoty… prostě spousta ukazatelů, které mlékárna přísně hodnotí. Poněkud nedomyšlené ale často bývá, že auto s cisternou objíždí vícero míst a slívá je dohromady…

Už asi tušíte, že kravky v tomto VKK, velkokapacitním kravíně, moc dlouho nevydrží. Většinou tak kolem 5 laktací. Je to intenzivní odchov, mimo jiné často trpí i nohy, které při neustálém pohybu po asfaltě a mokru velmi trpí. Pokud se nepovede dobře zakonzervovat siláž, vznikne tam špatný proces kvašení a píce zkysne. Kravky jí pak nechtějí moc dlabat, navíc jim neutralizace takovéhoto papkání sebere příliš mnoho vápníku z těla a pokud je to v období, kdy ho potřebuje opravdu hodně, dochází k odvápnění organismu.

Nejčastěji se to stává krávám po 2-3 teleti, prostě ulehnou a už nevstanou. Je potřeba rychle zavolat veta, aby jim podal kalcium nitrožilně. Zvíře sice není bezprostředně ohroženo na životě, pozdní reakce má ale za následek to, že vetova terapie nezabere a holka zůstane ležet. Při podávání kalcia se ale musí hlídat srdeční ozvy, protože může dojít k tachykardii. Proto až uvidíte v kravíne jednoho človíčka, co na hrudníku ohromného zvířete drží malý stetoskop a druhý človíček drží láhev s infuzí, budete už vědět o co go:-)

V extenzivních odchovech, kdy jsou krávy na pastvinách s telaty a živí se spásáním trávy a senem, vydrží mnohem déle. I zde se však musí paznehty min. 2x ročně ošetřovat, protože i zalezlý kamínek může ztropit velký zánět. Samozřejmostí je každoroční očkování a odčervování. Mezi holkama se často pohybuje i jeden plemeník, který velmi ušetří práci inseminátorům, má to mnoho výhod (sám si vyhledává říjné krávy, ty mají zase "okatější" příznaky, je spolehlivější než člověk..). Bohužel i sem tam nějaká ta nevýhoda z toho taky plyne. Zejména nebezpečí, že ho kravka neunese a na kluzkém povrchu se jí rozjednou nohy, rozčísne se, pak je tu i nutnost odstavovat v půl roce mladé jalovičky a jejich přehánění na jinou pastvinu, to samé platí i o býčcích. Vše z důvodu příbuzenské plemenitby.

Mám pocit, že jsem vás zahltila hromadou info, které se vám teď míchají dohromady.

Z další věcí, co by mohly být pro vás zajímavé:

Telata dostávají ušní známky, jednu kovovou a dvě plastové. Býčci mají červené a jalovičky žluté.

Nejsem řezník, ale od té doby, co je u nás povinnost označovat původ masa, preferuji hovězí od masných plemen a hlavně koukám na věk zvířete. Nespokojte s popiskem "mladá jalovice, býk". Ono je rozdíl koupit si mladé maso, co má dva roky nebo 13 měsíců. Také, pokud se najde odkaz na produkci od masného plemene, existuje 95% šance, že zvíře vyrostlo na pastvinách, dlabalo bylinky a bylo šťastné a spokojené.

Rozdíly siláž x senáž: Siláž se dělá nejčastěji z kukuřice, posekaná píce se ihned nařeže na krátké kousky a navozí do jámy, důkladně se ušlape (často i prolije konzervačními látkami), musí se navozit v co nejkratší době a hned po dokončení se přikryje.

Senáž se po posekání nechá chvíli ležet na poli a zavadnout. Většinou se neřeže a neprolívá konzervanty. Zpracovává se takto většinou tráva a travní směsky s např. bobem, luskovinami.

Poté se taky může ušlapat do jámy, častější je ale plnění do kulatých balíků a omotáním igelitem (bývá to vidět na krajích luk a polí), nebo do takových obřích igelitových nohavic.

Nemoci telat: Telata jsou velmi náchylná na nejrůznější onemocnění. Jejich imunita se teprve vyvíjí a trávení mají velmi citlivé. Nejčastějším projevem bývá průjem. Vypadá to jako banalita, ale často mívá fatální následky. U nás postupujeme asi takto: pokud tele ještě pije, dostává stále své porce mléka a pak ještě mezi krmením rehydratační roztok, který doplňujeme o hnědý prášek, jež je rostlinným výtažkem. Pokud už tele začíná odmítat potravu, napíchá jim vet atb a my jej krmíme z tupláku, často i násilím, aby neztratilo sílu.

Pokud je infekce virová, je to často úporný boj. U nás máme mortalitu velmi nízkou (kolem 3 telat ročně z takových 200), ale jsou i chovy, kde přicházejí o 30 % telat. Jednou jsem ale i u nás zažila prudkou ataku velmi rychlé nákazy, kdy dopoledne zdravé tele večer umřelo. Přišli jsme tenkrát o 11 telat za 10 dní. Pitva nic nenašla, ale bylo to děsivé. Chodila jsem k nim několikrát denně, balila je do slámy a vyřazeného oblečení (bylo to v těch loňskejch třeskutejch mrazech), lila do nich teplé nápoje, ale bylo to marné.

Další zdravotní komplikací bývá zápal plic, tady je samozřejmá aplikace antibiotik a naše účast na dodávání mléka z tupláku. Ale u nás tolik pneumonií není, zažila jsem i provozy, kde toto mělo 50 % telat. Byl to společný prostor pro velké množství zvířat, takže se nákaza dobře šířila.

Jinak se často návštěvy u nás pozastavují nad tím, jak malé porce telátkům dáváme, a že mají ještě hlad. Bohužel tyhle miminka mají obsah žaludku kolem 1,5 litru a pokud ho překrmíte, vyteče zbytek mléka do střev a způsobí průjem. Až větším zvířatům dáváme mléka více.

V tuto chvíli mě nenapadá co dál napsat, myslím ale, že i tak mě máte "plný zuby". V tom případě se omlouvám, ale když je někoho zaměstnání i koníček, je k nevydržení :))