29.3.2024 | Svátek má Taťána


PŘÍRODA: Exotické želvy v české přírodě

1.3.2014

Rozšiřování organismů v přírodě se děje přirozeným způsobem nebo lidskou činností. Podíl člověka na zavlečení nepůvodních druhů může být nevědomý, ale také výsledkem různých experimentů. Někdy se počáteční dobré úmysly obrátí v pohromu, zejména když nepůvodní druh se dokáže v novém prostředí přizpůsobit a vytlačuje původní faunu. K rozšíření živočišných druhů mohou přispět i chovatelé. Tak se například čeští akvaristé v roce 1914 zasloužili o rozšíření drobné rybky koljušky tříostné. Přestože koljuška v českých vodách zdomácněla, nijak negativně se to neprojevilo. Nějakou dobu byla na mnoha místech hojná. Dnes je spíš vzácností na omezeném počtu lokalit. Nevytlačuje jiné druhy, není nikomu potravním konkurentem a "naturalizací" se stala jednou z nejzajímavějších českých ryb.

V posledních letech je tu a tam někdo při rybaření zaskočen exotickým úlovkem. Už několikrát se u nás podařilo na udici vytáhnout obávanou jihoamerickou dravou piraňu. Přihodilo se to například rybářům lovícím v přítoku Moravy ve Zlínském kraji a na slepém rameni Orlice v Hradci Králové. Stává se to po celé Evropě a mohou za to jednoznačně akvaristé.

Piraňa je něco, čím lze ohromovat návštěvy: Jen se podívejte, jaký nebezpečný dravec se nám prohání v akváriu v obývacím pokoji! Mnoho akvaristů neodolá a malou piraňu si koupí. Rybička je stále při chuti a brzy má 25 – 30 cm. Dravý druh piraně (podle načervenalého břicha pojmenované piraňa červená) vyžaduje velké akvárium s úkryty a časté krmení, jinak piraně napadají ostatní ryby v akváriu a pokud je v něm piraň více, požerou se navzájem a zůstane jen jedna. Už piraňa menší velikosti než 25 cm představuje pro nezkušené chovatele problém. Kam potom s ní? Nejlépe do nejbližší řeky…

Kdo si dravou piraňu pořídí, musí přece vědět, co si domů přinesl a je neslušné a krajně nezodpovědné vpustit ji do přírody. Ne snad proto, že by mohla být hrozbou, jak to známe z její jihoamerické domoviny, kde hejno piraň dokáže rvát z napadené kořisti kusy masa a v krátké době ji ohlodat na kost. V akváriu se nic takového neděje, piraně pokud se o ně chovatel dobře stará, nenapadají ani jiné ryby. Piraňa ponechaná svému osudu v řece rozhodně nikoho při koupání nenapadne. Bude se živit drobnými živočichy a rostlinami. Nemůže zde ale zdomácnět, protože to je ryba tropická a podzimní ochlazení nepřežije.

Známý je případ perutýna ohnivého, který se jako nepůvodní druh rychle rozšiřuje v Atlantickém oceáně. Jeho domovinou jsou korálové útesy Tichého a Indického oceánu. Pro svůj atraktivní vzhled je chován ve velkých mořských akváriích. Nebyl to úmysl, že se dostal do Atlantiku. Velká bouře, která zasáhla v roce 1992 Floridu, poškodila mořská akvária a několik perutýnů ohnivých se dostalo do moře. Samička klade tisíce jiker a ty se rozšiřují Golfským proudem. Dnes jsou perutýni hojní všude od Karibiku až k New Yorku, ale také na Bermudách a Bahamských ostrovech. Žravost těchto ryb vede k ničení původních ekosystémů. Je to největší ekologická katastrofa v Atlantiku. Karibské moře jako ráj potápěčů vydávajících se za tamní bohatou rybí faunou se zřejmě stane minulostí. Poškozeni jsou i rybáři. Všude budou jen perutýni. Jsou jedovatí a žádný mořský živočich je neohrožuje.

Pro příklad proniknutí a rozšiřování cizího živočišného druhu nemusíme chodit daleko. Ve volné přírodě žijí želvy, které se kdysi dovážely pro chovatele exotických zvířat. Není tomu tak dávno, co se u nás poprvé objevily.

želva nádherná

Ti, kteří před 20 lety navštěvovali akvaristiky, si jistě vzpomenou na malé kouzelné želvičky, které tam plavaly v akváriích. Byly velké jako pětikoruna a akvaristé je kupovali na ozdobu k rybičkám do akvária. Tato mláďata želvy nádherné (Trachemys scripta elegans) se k nám dovážela v obrovském množství řadu let. Byl o ně značný zájem také díky populárnímu animovanému seriálu Želvy Ninja. Želvičky ale rychle rostly, v akváriu spolu s rybičkami být nemohly, brzy musely mít vlastní akvárium s plošinkou pro vyhřívání pod žárovkou. Vlastně akvaterárium. Už nebyly pro mnohé tak roztomilé, neboť jejich chov vyžadoval práci s obstaráváním krmení, nádrž se musela často čistit, jinak by voda zapáchala. Kam potom s takovou želvou? Podle některých nejlépe někam do řeky nebo do rybníka…

Původní domovinou želvy nádherné je povodí Mississippi a oblast od středu Spojených států až po severovýchodní Mexiko. Za deset let, od roku 1989 do roku 1998 údajně ze Spojených států vyvezli 52 milionů mláďat želvy nádherné. Dnes je tak prakticky rozšířená po celém světě. V Evropské unii je její dovoz od roku 2003 zakázán, už je ale pozdě. Jsou obavy, že by množství želv nádherných ohrozilo populace obojživelníků a ničilo vodní vegetaci. V naší přírodě nežijí ojedinělé kusy, ale stovky a možná i tisíce želv nádherných.

Prý se předpokládalo, že jde o druh, který by středoevropskou zimu nepřežil. Snad došlo k omylu tím, že želvu nádhernou lze chovat celoročně ve vyhřívaném akvateráriu bez přezimování. Pokud se vycházelo z toho, že jde o zvíře teplomilné (skutečně se s velkou oblibou celé hodiny nepohnutě dokáže vyhřívat pod žárovkou), které by v českých vodách žít nemohlo, byl to zásadní omyl. Želva nádherná dokáže díky zpomalenému metabolismu přežít i pod ledem. V českých vodách nejen přežívá, ale prý se i rozmnožuje.

Někteří říkají, že želva nádherná vytlačuje domácí vzácnou želvu bahenní. Mapa dokládající rozšíření želvy bahenní v České republice uvádí několik míst jejího trvalého výskytu a místa nejistého výskytu. Jedno z míst, které má trvale želva bahenní obývat, je na Opavsku. Myslím, že to tam znám, nikdy jsem ale želvu bahenní v přírodě nespatřil a nevím o nikom, kdo by ji tam někdy viděl. A neviděl jsem ji nikdy ani na jednom místě předpokládaného výskytu u Odry. A že jsem se tam jako kluk něco kolem řeky naběhal! Až loni na jaře jsem tam poprvé v životě uviděl želvu. Ale želva bahenní to nebyla.

Přírodní rezervace Rezavka 2
Přírodní rezervace Rezavka 1

Přírodní rezervace Rezavka

Vyšli jsme si na výlet do přírodní rezervace Rezavka a seděli na lavičkách v místě, kde u slepého ramene Odry začíná lužní les. Nebyli jsme sami, pěkný den přilákal spoustu výletníků. Je neuvěřitelné, že se na území města Ostravy zachoval takový kousek nedotčené přírody s lužním lesem.

Tu najednou se od vody ozval křik. Jakýsi chlapec volal, že tam je želva. Šli jsme se podívat. Z vody tam u břehu vyčnívala nápadná hlava s typickými dvěma červenými proužky po stranách. Pod vodou bylo vidět krunýř. Mohl mít tak 20 centimetrů. Koukali jsme na exemplář želvy nádherné. Když jsme se k ní chtěli pomalu přiblížit, rychle se ponořila a odplavala. Pro ty, kteří se na procházky do přírodní rezervace Rezavka vydávají častěji, není setkání s želvami nádhernými žádným překvapením.

Krátce na to jsem viděl skupinu vyhřívajících se želv nádherných na břehu vodní nádrže u tvrze ve Velké Polomi.

Jsou zvířata, která jsou obecně považována za původní. Třeba kamzík v Jeseníkách. Ten ale původním druhem není, byl v Jeseníkách vysazen v roce 1913. Ozvaly se vážné hlasy, že sem nepatří, že by se měl v Jeseníkách jako nepůvodní druh vystřílet. Tyto záměry vyvolaly obrovskou nevoli a odpor široké veřejnosti. Vzniklo občanské sdružení pro záchranu kamzíka a 25 000 lidí se v petici vyslovilo pro zachování kamzíků v Jeseníkách i pro příští generace.

Přírodní rezervace Rezavka

Ostatně kdo ví, jak to je ve skutečnosti s mnohými druhy, pokládanými za původní. Třeba s tou vzácnou želvou bahenní. Ve středověku patřila želva bahenní spolu s rybami k postním jídlům. Musela se dovážet, ale dovoz nestačil pokrýt potřebu četných klášterů. Na mnoha místech ji proto mniši po staletí chovali a to tak, že se na vhodných místech dělaly umělé bažiny a na nich hromady z posečené trávy, kde želvy kladly vejce. Praktikovalo se to ještě počátkem 17. století. Možná je areál původního přirozeného výskytu želvy bahenní mnohem jižněji, na dolní Moravě a v Podunají a severní lokality jejího výskytu jsou jen pozůstatky po dřívějších umělém chovu. Dnes je k chovu želvy bahenní nutné povolení a lze mít doma jen želvu pocházející z registrovaného chovu. Přitom ještě v 80. letech se k nám ve velkém množství do prodejen Zverimexu dovážely želvy bahenní z Balkánu. Kam je asi tak nesvědomití chovatelé dali, když je přestaly bavit a nechtěli se o ně starat? Dnes nelze dát ruku do ohně za původnost výskytu želvy bahenní na všech uváděných lokalitách.

Z vajíček vylíhlé vodní želvičky nádherné jsou velmi choulostivé. V přírodě se jen velmi málo mláďat nestane kořistí větších ryb nebo ptáků. Přezimovat dokáží jen zdravé, dobře živené želvy. Živí se převážně plži, hmyzem a jeho larvami. Z plžů to budou různé plovatky a okružáci, které želvy požírají s ulitou. Získávají tím důležitý vápník (v akvateráriích chroupají sépiové kosti). Malé rybky budou nejspíše jen výjimečnou potravou. Želva nádherná není vyložený masožravec, potřebuje i rostlinnou potravu. Invaze v přírodě narozených želv nádherných snad nehrozí. Podle zkušeností chovatelů to není ani velký žrout, který by se ustavičně něčím cpal. Po nasycení se dlouho vyhřívá se na slunci nebo odpočívá ve vodě a nějakou dobu trvá, než se začne zajímat o potravu.

Přírodní rezervace Rezavka 4
Přírodní rezervace Rezavka 3

Přírodní rezervace Rezavka

Problém zavlečení želvy nádherné do Evropy nespočívá v tom, že by se její počet zvyšoval rozmnožováním. K reprodukci dochází jen na některých místech a dospělosti se dožije málo želv. Jsou to ale tvorové dlouhověcí. V zajetí, kde jsou želvy nádherné chovány v akvateráriích bez přezimování, se při dobré péči dožívají kolem 20 let. V přírodě přečkávají zimu ve stavu strnulosti, kdy se jejich životní procesy výrazně zpomalují. Zřejmě se pak mohou dožít i vyššího věku než v celoročně teplém akváriu. Můžeme to posoudit podle želvy bahenní – v zajetí bez dlouhého přezimování se dožívá sotva třetiny věku, který je doložen u želv bahenních v přírodě, kde se vyskytují želvy stoleté.

Jak to tak vypadá, želva nádherná se u nás zřejmě zabydlela natrvalo. Dnes je v přírodě hojná, časem se ale její počet jistě sníží a přírůstek rozmnožováním bude malý. Původní druh to není a proto se nelze divit, že jsou z jejího vstupu do přírody obavy. Příroda ale není jakýsi neměnný obraz. Víme dnes, jak se to bude posuzovat za 100 let?

Foto: autor