Evropské slunce zapadá za obzor, z někdejšího světového vůdce se stává turistický skansen pro bohaté Číňany, a ouzko začíná být i takovému tahounovi, jako je Německo. Není tedy divu, že zde reálně nabyly na síle hlasy požadující zpoplatnění německých dálnic.

Německé dálnice už dávno nejsou to, co byly před deseti, neřku-li dvaceti lety. Začátkem devadesátých let jste si koupili v bazaru svoje první pořádné auto a vyrazili na výlet a radovali jste se, že můžete svištět stošedesátkou po dokonalé německé dálnici a za pár hodin jste v Itálii, ve Francii, v Holandsku. Teoreticky to lze i dnes, ale německé dálnice se zhoršily, na mnoha místech mají omezenou rychlost, což dřív nebylo. Zkrátka, i Němcům teče do bot.

Po posledních volbách mají Bavoři reálnou šanci prosadit svůj návrh na zpoplatnění německých dálnic pro cizince. To je ovšem naprosto protiunijní krok, jakkoli je pochopitelný, ekonomicky i morálně oprávněný – vždyť údržbu a stavbu dálnic platí německý poplatník, a tudíž by měl přispět ten, kdo na údržbu a stavbu nepřispěl. Ale tím pádem jsme na bázi národní ekonomiky a národních státních zájmů.

Bude třeba nějaké kličky, aby se bavorská iniciativa prosadila. Ale torpédo proti evropské soudržnosti to je.