29.3.2024 | Svátek má Taťána


PŘÍBĚH: Vy znájetě Kurživody? II

10.5.2007

(Ještě jednou doktorovi a ostatním representantům mužského rodu s láskou)

V předchozím díle Kuřivod o společné dovolené osmi rodin jsem si postěžovala, jací jsou muži nelidové. V čele s doktorem přírodních věd a geografem v jedné osobě nás hanebně opustili - nás, ženy a omladinu (ty dva chlapy, co byli v naší rotě též, nepočítám, byli v nepoužitelné menšině a navíc, nehodí se mi do příběhu). Připomínám, že ti zrádci zanechali své družky na kolech (ty dva chlapy přeci nepočítám) uprostřed bývalého sovětského vojenského prostoru Ralsko jako zmatený výsadek. Nedali nám mapu, jen bezcennou radu, abychom se při cestě zpět držely asfaltové cesty, a pak se divili, jak jsme mohly zabloudit. Také pronášeli cosi v tom smyslu, že při aplikování dobrých rad je třeba používat hlavu. Tu hlavu zdůraznili, aby pěkně zaduněla. Výrazu mozek se záměrně vyhnuli. Ale je fakt, že s námi byli i dva chlapi!

Doktorovi a jeho věrným samcům jsme se pomstily později, aniž bychom skutečně chtěly. Ono vařit v sokolské jídelně pro třicet lidí, to chce trochu odvaz. Vínečko, pálenku… V tu ránu máme z kuchyně skvělý gender seminář: „Holky, víte co udělal? Já mu v autě jen řekla, jestli by laskavě mohl vypnout ten nechutně parfémovanej osvěžovač vzduchu, že se mi z něj dělá nanic. On beze slova stáhnul okýnko, vyrval osvěžovač z mřížky větráku, ani nezpomalil a vyhodil ho ven! Pokud ten krám trefil nějakýho zajíce, tak se z prudký vůně asi nevzpamatoval.“ Chechtáme se svým poděsům, každá může přidat nějakou tu scénku z manželského života. Samozřejmě, pořád svižně pijeme, jak jinak.

Kdo má pak řádně spočítat, kolik je třeba vody do osmi sáčků instantních bramborových knedlíků? Věci se musí řešit velkoryse! Když jsme ty věci, ty obludy, pak vytahovaly z vody, shodly jsme se, že něco takového jsme ještě neviděly. Nejraději bychom nabobtnalé předměty doličné ukryly do popelnice (to bude zas keců!), ale Zdenka rozhodla: „Hoďte je na férovku na vál. Nakrájíme to.“ Krájet katastrofu, která je uvnitř mazlavá a zvenčí rozvařená, žádá si skutečné mistrovství a pevný nerv. Nevím proč, ale nějak se mi přitom maně vybavila Páralova sci-fi Válka s mnohozvířetem. No, ona se nám i smažená cibulka vzhledově a chuťově nějak změnila na nechutné zelí a přesolený kabanos už gurmánský masakr jen korunoval. Já vím, že mi nebudete věřit, ale my jsme skutečně den předtím flambovaly kuře dle receptu Poullain de Valle de Ogue. Mohu přísahat na cokoliv budete chtít, třeba na sovětskou zástavu. Musím ovšem uznat, doktor i ostatní muži se zachovali velkoryse a nad talíři s pomstou za Kuřivody jen lehce zažertovali - zda prý to, co mají pozřít, jsou noky či vídeňský knedlík.

Raději jsme tedy všichni sborem-unisex táhli na pivo, abychom se žaludkům bez rozdílu pohlaví alespoň částečně omluvili (i ženské trávicí soustavy tiše remcaly). Spláchli jsme Kuřivody jako správní Češi a uzavřeli separátní mír. Přeci jen se navzájem potřebujeme: abychom nebloudili prostorem, nezhynuli hlady a tak vůbec. Pusť vsegdá búdět sólnce.