Sedm ráno. Péťa je kdesi na soustředění, za mojí drahou polovičkou, pádící do práce, zaklaply dveře a v domě se rozhostil klid. A já mám dneska volno. No, vlastně…

Beru kbelík, hadr, smeták, nezbytné další úklidové prostředky, beru hadr z huby Cookie, která moje snažení pochopila jednoznačně. Vzápětí se přerazím o smeták, který působením neznámé chlupaté síly poodešel mezi dveře. Chlupatá síla je mezitím identifikována, neb pod dojmem mého nadávání prchá. Bohužel ve směru prchání stojí kýbl vody… dobrý, přeskočila ho. Ano, takto u nás začíná předvánoční úklid.

Cookie

Chvíli přemýšlím, že si pro vytvoření iluze Vánoc pustím koledy, ale ne, tohle na velkou romantiku nevypadá. Takže sundat záclony, nacpat do pračky, pustit pračku, vyndat té chlupaté australské pohromě další záclonu z huby a jít umýt okna v obýváku. Což se lehce řekne… 

Okna jsou umístěna v mangustím výběhu, kde se momentálně prohání čtyři týdny staří prckové pod bedlivým dohledem obou rodičů. Ale to bude v pohodě, mrňousci jsou zatím ustrašení a rodiče už mají dost rozumu a nepletou se mi pod nohama víc, než je nutné. Navíc teď celá rodinka zalezla do pelíšku a podle mlaskání, co se odtamtud ozývá, je právě čas na snídani. Takže hurá na okna!

Chvíli to docela jde. Cookie za mnou nemůže, mangustičky snídají a práce mi jde od ruky. Ale jak pravil klasik, jsou chvíle, kdy by se optimisti měli střílet… Z doupěte vylézá jedna zvědavá hlavička, pak druhá a pak další dvě. Nekonečná mangustí zvědavost přemohla strach a za chvilku už mi to hejno chlupatých žížalek zdatně asistuje. Možná by pomohlo naučit se levitovat, abych někoho nezašlápla. 

Rodinka

Chudák taťka Inti, snaží se děti nanosit zpátky do pelíšku, jenže jedno odnese a dvě se vrátí ke mně. Mamina Majda mi věří, už jsme spolu těch miminek odchovaly docela dost a ví, že jsem na ně opatrná. Ufff… i přes všechny chlupaté překážky jsou okna umyta. Teď ještě ty záclony. Těch velikánských bílých duchů se mangustičky naštěstí bojí. Jenže je tu i další pomocnice, Cookie.

,,Vypadni od toho škopku!“

,,Kdo, já? Ale já jen procházím okolo. A ten balónek mi tam upadl a jak jsem ho chtěla vyndat, ocitla se mi v hubě záclona, ale tu nechci, já chci ten balónek. A ten je úplně vespod, takže napřed musím logicky vyndat ty záclony!“

,,Tady je, tak ho bafni a zmiz, příšero australská!“ Štěně uraženě odchází, kdyby to uměla, praští za sebou dveřma!

Kwakwa

Vše je na dobré cestě. Balancuji na parapetu a snažím se umístit záclonu, kam patří. Ucítím škubnutí. Na druhém konci záclony visí Cookie, která usoudila, že se chci přetahovat. Navzdory fyzikálním zákonům jsem to ustála, ale tohle už je moc. Velmi důrazně konstatuji, že je na čase vypadnout na zahradu, aspoň pro některé z nás.

Najednou mi jde všechno mnohem rychleji a byt začíná vypadat aspoň trochu předvánočně. Z koupelny na mě píská pračka, že má hotovo. Takže prádlo na sušák, který je u Péti v pokoji. Ta je sice pryč, ale její spolubydlící, tři promyky červené, jsou doma. Dvě z nich jsem ráno pustila z voliéry, třetí, Ginny, s nimi nemůže, protože půlroční Kwakwu fakt nemusí. Sice se úplně neperou, ale většinou si sedne jedna na stůl, druhá na koberec a nadávají si jak dvě domovnice. 

Kwakwa podruhé

Sameček Ronald to pozoruje z výšin Pétiny palandy a viditelně se dobře baví. Teď je ale klid. Relativní. Kwakwa, ačkoli zvíře narozené v ZOO a zcela neochočené, je příšerně zvědavá a velmi hravá. 

Chvíli se drží opodál, ale je to silnější než ona. Brzy už mi krade prádlo ze sušáku a ponožky si odnáší do boudičky. Na co je potřebuje, netuším, ale odmítá je vydat a hádá se o ně se mnou. No nic, sušák může stát i v ložnici…

Jediný rozumný tvor v téhle domácnosti je Buffinka, která v klidu leží na křesle a důstojně to všechno sleduje. Občas se na mě podívá chápavým pohledem. Ona ví, že sice nadávám, ale neměnila bych. Sice ten předvánoční úklid nebude ani trochu dokonalý, ale Vánoce jsou přeci o něčem jiném, ne? U nás třeba o tom, že bude celá banda pohromadě a budeme rádi, že se máme!

2014.11.21 Cookie

Foto: autorka