28.3.2024 | Svátek má Soňa


Před referendem

16.9.2014

Nadcházející referendum rozhodne o další britské historii. Zvenčí není fér věc posuzovat. Čistě technicky vzato je výhodnější být součástí většího fungujícího celku. Občan však vnímá i jiné hodnoty. Fungování, to jistě, ale jak se definuje a co je fungování státu? Je to jenom to, co je dobré? Nebo je to to, co je dobré, navzdory fungování státu? To občan těžko rozlišuje. Viz naši československou zkušenost.

Před pětadvaceti lety se Češi i Slováci dohadovali, kdo na koho doplácí, a dnes, po dvaceti letech po rozchodu, bychom tu otázku těžko zodpověděli .Mají se Slováci po rozchodu líp, než by se měli, kdyby se Československo nebylo rozpadlo?Na tu otázku sotva někdo přesvědčivě odpoví.

Kdybychom byli zůstali uvnitř celku habsburské monarchie, možná bychom na tom hmotně byli vůbec nejlépe. Tato fikce předpokládá, že nevypukla první, a tudíž tím spíš ne druhá světová válka, Hitler by se živil tapetováním a Osvětim by bylo místo na mimořádně podrobné mapě. Byli bychom ale spokojeni?

Na vzniku samostatného státu vydělají jednotlivci, především advokáti, kteří se stanou poslanci a ministry a rozhodují o státních zakázkách, kdežto bez samostatnosti by zastupovali strany v rozvodových řízeních. Občan z toho žádný bezprostřední prospěch nemá. Leda pocit, že třistaleté ujařmení skončilo.

To si říkali naši dědové v roce 1918.

Možná, že stejnou pitomost budou říkat dědové příštích vnuků už za týden.

Jestli jim vnuci budou děkovat, to se uvidí za sto let.

Aston Ondřej Neff