Amnestie je poněkud výjimečná pravomoc, která, nejen podle mého soudu, ideově vyvěrá ještě z monarchistických časů. Amnestie (z řeckého amnéstia, zapomenutí) je rozhodnutí o hromadném, a to úplném nebo částečném, prominutí trestu a současně o zahlazení odsouzení pro trestný čin. Zapomenutí.

Zastávám silný názor, že amnestie jako taková je dnes historickým přežitkem feudálního střihu. Stejně jako mnozí jiní právníci mám za to, že to je institut, který již nepatří do moderního právního státu. Obdobný názor mám i na institut prezidentských milostí, které, jak naznačil prezident Václav Klaus, nás ještě brzy čekají.

O feudální podstatě milostí se nota bene vyjádřil i přímo Václav Klaus. Kupříkladu v prosinci 2003 pro BBC náš dnešní prezident uvedl: "(milost) je totálně výjimečná věc, která se vymyká standardům demokratického uspořádání.

Je to přežitek z doby feudální, kdy král mohl někoho dát i zavraždit, i omilostnit." Myslímsi, že v případech, kdy je udělena milost či vyhlášena amnestie, dochází k znevážení několikaleté práce soudců, státních zástupců a policistů. A to práce nikterak levné.

Zastánci milostí a amnestií uvádí mj. učebnicový příklad, že prezident Václav Havel kdysi zastavil vyšetřování důchodkyně, která si pro zmírnění zdravotních bolestí údajně pěstovala marihuanu. To je jistě chvályhodné a rozumné, nicméně není toto ze systémového hlediska úkol pro státní zástupce a posléze soudce, aby mj. vyhodnotili společenskou nebezpečnost jednotlivých skutků? Není alibistické se spoléhat na milost shůry? Nenásobí se nespravedlnost ve společnosti tím, že jeden milost dostane a druhý nikoliv?

Nechci přilévat oleje do ohně, k aktuální amnestii z dílny Hradu, která vyvolala velkou společenskou nevoli. Snad jen stručně připomenu slova europoslankyně Zuzany Roithové - nedokážu pochopit a ani se smířit s tím, že amnestie Václava Klause osvobodí tuneláře a protagonisty korupčních kauz v době, kdy se jejich oběti ještě dovolávají spravedlnosti... Mnoha obyčejným lidem amnestie zvedla tlak zejména proto, že Václav Klaus v minulosti opakovaně občanům říkal, že amnestii nechystá a s milostmi bude zacházet jako se šafránem. Nota bene opakovaně kritizoval svého předchůdce Václava Havla za amnestie amilosti, tato kritika se mi dnešní optikou jeví jako účelová. Mohou se pak politici divit, že už jim skoro nikdo nevěří? Kde jsou legitimní očekávání lidí?

Dodejme, že Havlova široká amnestie proběhla ve zcela mimořádné dějinné situaci - tedy v nebývalé porevoluční euforii a patrně s důvěrou, že v nových podmínkách budou k sobě lidé lepší. Což se, žel, nenaplnilo. Ale jaká významná dějinná událost se váže k 1. 1. 2013? Jaký je zde filozofický či alespoň racionální základ (mimo přeplněnosti věznic) pro udělení této rozsáhlé amnestie? Cui bono?

Myslím si, že by se měla zahájit vážná diskuse o zrušení ústavního práva prezidenta udělovat milosti a práva udělovat amnestii. Koneckonců i většina kandidátů na prezidenta uvádí, že milostí by využívali velice zřídka či vůbec. A též že by nevyhlašovali amnestie. Takže i oni je intuitivně vnímají jako velmi problematické instituty. Snad na své sliby nezapomenou. Panta rhei, i ústavní právo...

LN, 11.1.2013

Autor je VŠ pedagog, PF MU v Brně