Vyšetřovatelé mohou politických kauz podobných té Nečasově rozjet několik za týden

Aféra "Nagyová a spol." pochopitelně vzedmula vlnu emocí. Nicméně uplatní-li na ni člověk pokud možno chladný rozum, otazníky s časem a s přísunem nových informací (a patrně i dezinformací) rostou, přibývá jich. Ostatně od začátku mnozí upozorňují na řadu podivností.

Jak je možné, že o chystaném velkém zátahu se takříkajíc vědělo týden dopředu, dokonce se o něm psalo?! Lobbisté Janoušek a Rittig se proto v klidu uklidili do zahraničí - a to má Roman Janoušek na krku obvinění z pokusu o vraždu, žádné údajné slídění po manželkách ústavních činitelů. Hlavní vyšetřovací linie, tedy "kmotři", se nyní neřeší, rozhodně nikoliv politicky či mediálně, celý humbuk spustily dva údajně vedlejší produkty, kauzy Tluchoř a spol. a Jana Nagyová.

Zabavování zlatých cihel a milionů korun pak tím spíše působí jako vědomě na scénu vržený "spouštěč emocí", jako, s použitím šifrovacího jazyka Jany Nagyové vyjádřeno, "žrádlo pro psy". A pokud se údajně u "kmotrů" nebo u některých zadržených našly i nějaké blíže nespecifikované dokumenty, lze očekávat, že o nich v dohledné době ještě uslyšíme. Přesně dle známé poučky ruského divadelníka Stanislavského: je-li na začátku hry na scéně puška, někdo z ní nejpozději ve třetím dějství vystřelí.

Převažující interpretace dění zní následovně: policie a státní zastupitelství získaly oproti minulosti, paradoxně též díky politice vlády Petra Nečase, větší nezávislost na politicích, a začaly tedy konat. Čistit Augiášův chlév české politiky. Pokud to tak opravdu je, nelze si nepovšimnout jiného paradoxu: policisté i státní zástupci od politiků velmi dobře odkoukali jejich řemeslo, schopnost medializace, vyvolávání emocí i cílení na rozhodující mocenské uzly.

Hlavním terčem je totiž evidentně Nečas. Kdyby byl pouhým ministrem a přihodilo se mu něco podobného (že se mu šéfka sekretariátu "utrhne z řetězu"), tak prostě rezignuje, i kdyby to s tím "utržením se z řetězu" nebylo tak horké, jak se dle útržků informací, puštěných nebo uniklých do médií, může jevit. V zájmu zachování vlády by ho k tomu straničtí kolegové i koaliční partneři donutili, Nečas by rezignoval, vystřídal by ho jiný straník, a po čase by získal kompenzaci v podobě křesla ve správní radě nějakého toho Čepra či třeba post ambasadora v Bratislavě. Ale, a o to zde patrně jde až v první řadě, odchod Petra Nečase znamená pád celé vlády. Premiéra zkrátka nelze vyměnit a říci "jedeme dál".

Petr Nečas nastoupil do čela ODS a posléze vlády s pověstí "pana Čistého", přičemž se očekávalo, že dokonce sehraje roli "čističe". To druhé se mu moc nedařilo, nicméně je pozoruhodné, jak málo toho na něj vlastně je, když má být pravděpodobně odstraněn. Rebelové-trafikanti a Jana Nagyová.

Fakt, že si Tluchoř a spol. nechali za neshození vlády dobře zaplatit (byť nikoliv přímo kufříkem s bankovkami), byl jasný od začátku. Na to nepotřebujeme ÚOOZ, abychom to věděli. Nová je nyní skutečnost, že jednání, jež bylo v době svého uzavření a realizace široce komentováno a hodnoceno jako sice mimořádně odporný, leč stále ještě obchod, je nyní překvalifikováno na korupci, a tedy posuzováno jako trestný čin. Ale za korupci lze přece primárně považovat takové jednání, kdy je někdo za úplatu (přímou i nepřímou) nucen či "motivován" k protiprávnímu činu, k porušení zákonem daných kompetencí. Složení mandátu poslance protiprávní není, a je-li jmenování osob do správních rad státních podniků v kompetenci vlády (příslušného ministra), tzn. že například není nutné na tuto pozici vypisovat výběrové řízení, pak lze "odklon" poslanců Tluchoře, Fuksy a Šnajdra z parlamentu do správních rad sice vnímat jako něco mimořádně odpudivého, nemravného a podobně, ovšem nikoliv přímo jako trestný čin. Pokud by se to nyní, na základě interpretace státního zastupitelství a soudu, mělo změnit, může to mít nedozírné následky.

A nejen v politice. Bude pak nadále legální třeba institut mimosoudního vyrovnání? A co generál Kovanda? Ten začal vypovídat a dle vrchního státního zástupce Ištvana "se ke skutkovému ději, který jsme zjistili, vyjádřil způsobem vhodným vojáka, důstojníka české armády a generála". Ale nevypovídal Kovanda třeba (hlavně?) kvůli tomu, aby pak dostal nižší trest? Neslibovali mu vyšetřovatelé něco takového? Když potvrdí, ale co vlastně - pravdu, nebo to, co je ve spise? Což mohou pochopitelně být dvě zcela rozdílné věci. A pokud generál Kovanda vypověděl dejme tomu čistou pravdu, ale díky slibu mírnějšího trestu, nedopustili se tak on i vyšetřovatelé korupčního jednání? Vždyť rozdíl mezi výší trestu ve variantách "vypovídal" a "nevypovídal" je přece možné vnímat i jako jistý "benefit", nebo ne?

Skutečnost, že se nejvyšší šarže Vojenského zpravodajství nechají úkolovat šéfkou premiérova kabinetu, a to ke šmírování premiérovy manželky, je pak nepochybně skandální a politická odpovědnost za jednání lidí, které si sám vybírá, by měla premiéra jednoznačně vést k rezignaci. Samozřejmě i v případě, že snahou Jany Nagyové bylo, jak údajně tvrdí její advokát, chránit Radku Nečasovou před jehovisty. Nicméně jaká je reálná kauzalita případu? Opravdu nestranní a nezávislí vyšetřovatelé shodou okolností cosi zjistili, spráskli ruce a řekli si: "Jejda, to je průšvih, s tím musíme ven?" To bychom ale podobných případů, byť nikoliv přímo premiérských, mohli mít do týdne deset.

Petru Nečasovi se po nástupu do funkce vytýkala nečinnost, až slabost. Po nějaké době dokázal trochu zabrat, a dokonce se udržel v situacích, kdy už všichni věštili jeho pád. Souběžně s tím si všichni vrabci cvrlikali, že se udržel díky neviditelné ruce jeho pravé ruky Nagyové, která dojednala aliance s kmotrovskými strukturami, vše přinejlepším na hraně zákona. Pokud tedy někdo v průběhu posledních dvou let chtěl premiéra "sejmout", musel vědět, že stačí posvítit si na jeho pravou ruku. Zviditelnit ji. A právě to se teď děje.

Ale jde o tak podivnou shodu okolností, že v tuto chvíli velí k opatrnosti v soudech, nikoliv k jásání nad triumfem v boji s korupcí.

LN, 17.6.2013