Vyžádala jsem si a pečlivě přečetla Rozsudky odsuzující Růžového pantera.

Analyzuji s panterem:

Panter zveřejnil, že žalobce pan Tomáš Paclík působil ve firmě, do které ho delegoval někdejší obchodník s LTO Vratislav Kutal a že v dozorčí radě téže firmy působil další olejář Milan Šišma, oba v době vydání zprávy již pravomocně odsouzeni kvůli účasti na vraždě (v případě V. Kutala ve stádiu přípravy). Zmíněná firma se jmenuje Morpa a obchoduje s papírem, což ve zprávě upřesněno nebylo.

V textu pantera je tato věta: „Žalobce se spolčil v rámci svých podnikatelských aktivit s osobami odsouzenými za přípravu vraždy související s LTO.“

Soudy ve svých výrocích uvedly, že tato věta vyvolává mylný dojem, že se žalobce Tomáš Paclík spolčil s Kutalem a Šišmou v tom smyslu, že měl s nimi obchodovat s LTO, případně připravovat vraždy a to mělo poškodit jeho pověst. Soudy tento názor mají proto, že ze zprávy není jasné, že Morpa neobchodovala s LTO, ale s papírem. A protože obchody s LTO byly rovněž podnikatelské aktivity, mohl prý tento dojem vzniknout.

Něco tu ale nehraje…

Především, pokud se někdo spolčí v rámci svých podnikatelských aktivit s někým, kdo připravuje vraždy, měla by být podle soudu účast na vraždě předmětem podnikání?

A ve druhém případě, pokud jde o obchody s nezdaněnou naftou, označenou jako LTO, mne jako novinářku, která od začátku devadesátých let kauzu LTO sleduje, v této souvislosti samozřejmě zajímalo a zajímá dodnes, co se to v české justici náhle přihodilo, že soudy spatřují v obchodování s LTO tak závažný problém, který by měl dokonce poškodit něčí pověst!?

Zaujal mne rozpor mezi realitou a tvrzením soudů všech stupňů. Soudy zkonstatovaly, že obchody s LTO jsou: „..majetkovou trestnou činností, snad největšího vůbec známého rozsahu v dějinách české kriminalistiky“, ovšem na straně druhé nikde nelze najít žádný rozsudek, ani nic podobného, co by byť i jen v náznaku svědčilo o tom, že by orgány činné v trestním řízení obchody s LTO pánů Kutala a Šišmy považovaly za nezákonné.

Já samozřejmě souhlasím s tvrzením soudu, že totiž opravdu jde o tak závažnou majetkovou trestnou činnost, jak konstatují. Logicky se ale ptám, v čem ji spatřují , když za ni ti, kdo z ní měli profit, nebyli odsouzeni. Pánové Kutal a Šišma byli odsouzeni v souvislosti s vraždami, které byly důsledkem těchto obchodů, nikoli za obchody samotné.

Kutal ani Šišma nikdy, zdůrazňuji NIKDY, ani stíháni, natož souzeni pro obchody s LTO nebyli, ačkoli s nimi prokazatelně ve velkém čile obchodovali. Musely to být až důsledky těchto obchodů, tedy organizování vraždy, pro které se ocitli před soudem. Ani tehdy se však neřešilo to, co stálo v pozadí. Tedy obchody s LTO. Vraždy sice s LTO prokazatelně souvisely, to ano, ale soudy rozhodovaly pouze o vraždách!

Vratislav Kutal vlastnil až do svého zatčení kolem osmdesáti firem, z nichž část dříve s nezdaněnou naftou prokazatelně obchodovala. Nikdy s tím neměl žádný problém. A soudy najednou usoudily, že tvrzení o firmě, která s LTO neobchoduje, ale zveřejněné informace "navozují dojem" že ano, je třeba „ocenit“ sankcí 100.000 Kč. Něčeho až tak absurdního bych se nenadála. Zvláště, když nikdo z těch, kdo s nezdaněnou naftou, označenou jako LTO, obchodovali v miliardových objemech, nejenom nikdy neodevzdali do státní pokladny ani korunu, ale státní orgány to po nich ani nevyžadovaly.

Potom, co bylo olejům částečně odzvoněno, všechny firmy ve vlivu Vratislava Kutala, více či méně úspěšně a zřejmě legálně, obchodovaly s nejrůznějšími komoditami. Mezi nimi i zmiňovaná Morpa. Dnes některé z těchto firem vlastní Kutalova sestra. Při troše trpělivosti lze v obchodním rejstříku dohledat základní jmění i ve výši 100.000.000 Kč. Inu schopný podnikatel -Vratislav Kutal! Nejvíce obchodů s nezdaněnou naftou, označenou jako LTO, udělal v době, kdy byl vedoucím pracovníkem hospodářské kriminálky PČR v okrese Šumperk a později předsedou Hospodářské komory tamtéž.

Pokládala jsem za přirozené a také za svou povinnost pantera v tom nenechat. Ozvala jsem se a panter mne navrhl jako svědka u Vrchního soudu v Praze v jejich procesu se žalobcem Tomášem Paclíkem.

K soudu jsem se dostavila a po zhruba dvouhodinovém čekání na chodbě, kdy se senát radil za zavřenými dveřmi, mi bylo oznámeno, že soud mě vyslechnout nehodlá, pokud svým svědectvím neprokáži, že pan Paclík obchodoval s LTO!

V těchto dnech přišlo panterovi usnesení z Nejvyššího soudu, kterým Nejvyšší soud odmítá dovolání Růžového pantera a tudíž potvrzuje všechno, co řekly soudy v nižší instanci. Řekla bych, že z nás, občanů, někdo dělá blázny.

Související dokument: Tisková zpráva organizace Růžový panter

6. 9. 2007 v Ostravě