Současná česká kriminální scéna je více než složitá. Kromě našich domorodých klasických drobných kriminálních živlů, zlodějů, kapsářů a podvodníků, se k ní připojili grázlové vyšlí ze státního aparátu bývalého režimu a aparátu české komunistické strany, bývalí tajemníci, estébáci, veksláci a další. K nim přistupují cizojazyčné mafie, některé spojené s bývalou nebývalou KGB, ale také další mafie ruské, jugoslávské, čečenské, albánské, moldavské, izralské a jiné. Obraz je tedy přepestrý. K nim je nutno připočíst pronikání organizovaného zločinu do státní správy, kde je nadbytek veleochotných úředníků, kteří za obnos i dosti nevelký snesou správné osobě modré z nebe.

Mnozí mafiáni usadili své rodiny v pražské čtvrti Stodůlky, děti tam chodí do školy, manželky se scházejí v restauracích a tančírnách, kde mnohdy nerozumíte, co se u stolů povídá a jakým se tam vlastně mluví jazykem. Mužové, usazení kdesi daleko, v Moskvě například, tu zanechávají bodyguardy, kteří nenápadně střeží vchody do místnosti s paničkami, aby tam nevnikl nikdo nepovolaný. Na leccos si náš národ musí zvykat.

To vše nejsou planá slova, to vidí člověk na každém kroku a cítí na ulicích. Některé činy organizovaného zločinu pak prožívá občan bezprostředně sám na sobě. Uvedu malý příklad z bytových družstev, která se v nedávné době dostala do konkursu. Je samozřejmě mnoho bytových družstev, kde se poctiví členové ubránili náporu rošťáků, ale jsou také taková, kde převládl zločin a kde na tom jsou družstevníci špatně. Patří sem družstvo Hutmanka v Praze 5, také Bytové družstvo Kavčí skála Říčany nebo Bytové družstvo Mladých v Plzni. V tisku se zatim objevily jen kusé zprávy.Všechna bytová družstva dostala po roce 1990 možnost své nemovitosti prodávat a splácet tak dluhy státu. Mnoho lidí tak velmi brzy začalo bydlet, družstva dostávala peníze a s nimi přišlo pokušení.

Také nevelké pražské bytové družstvo Hutmanka začalo čile obchodovat se svými nemovitostmi. Bylo toho hodně, co se prodávalo, ale prodej nebyl vždy bez chyb. Družstvo třeba prodalo nedostavěný hotel jistému pánovi, jméno a okolnosti jsou známé, ale pro nás bezpředmětné, pán měl zaplatit třicet devět milionů, vzal si úvěr z banky, ale družstvo se současně stalo ručitelem dluhu. Když pán neplatil (a on neplatil, byl by hloupý), pak družstvo dluh zaplatilo. To není jediný případ, takových bylo mnoho, družstvo se brzy dostalo do platební neschopnosti a exekutoři si v něm začali podávat dveře.

Většina transakcí byla právně naprosto dokonalá. Viníci dodnes chodí po Praze a smějí se na plné kolo. Většina transakcí probíhala bez vědomí a schválení družstevníků. Stanovy družstev to dovolovaly. Proto se ani družstevníci nemohli včas bránit, protože nevěděli, co se děje.

Dnes je vidět, že družstvo Hutmanka bylo zkušební laboratoří českého tunelářství. Byla to práce opravdových špiček, podle tisku prý v tom byl účasten i známý Radovan Krejčíř, dnes na rekreačním pobytu na Seychelských ostrovech. V prodejně, kterou mistrovským způsobem získal od Hutmanky na Barrandově, byly nalezeny faktury za 23 milionů korun, které však byly falešné. Někdo na ně vytvořil razítka, asi z vizitek získaných někde na veletrhu. Prodejnu nakonec vlastnil Petr Hrubý, dobrý přítel Radovana Krejčíře, který se nedávno vrátil ze Seychell a byl v minulých dnech zatčen. Snad se od něj vyšetřovatelé něco o družstvu Hutmanka a jeho vytunelování dovědí.

Kolem Hutmanky se také pohyboval Milan Šrejber, původně tenista a potom finančník smutné pověsti, známý mrtvého Maďara a Pepy z Hongkongu. Jen jestli Pepa nepocházel přímo z Hutmanky místo z Hongkongu. Spojení s politickou a hospodářskou scénou si Hutmanka zajišťovala levným prodejem bytů poslancům, lidem z pražského magistrátu a dokonce rusky mluvícím kupcům.

Nakonec to vše neodnesou ti, kteří si od družstva Hutmanka nemovitosti a byty koupili, ale členové družstva. Jejich byty se tuneláři zaručovali při svých podvodných transakcích. Někteří z družstevníků byli ochotni svou část dluhu zaplatit, aby neztratili bydlení, dokonce se na dluh složili a sešlo se hodně peněz, ale správce konkursní podstaty to nechtěl připustit. Byl by to konec slepice, která snášela zlatá vejce.
O družstvu Hutmanka jednala teké sněmovna a nejvyšší soud. O sporech se dozvěděl president republiky Václav Klaus, který je jedním z družstevníků.

Zajímavou kauzou byl v družstvu prodej nebytových prostor.
Skupina podnikatelů se na tyto nebytové prostory, tedy obchody, restaurace a jiné, složila již v roce 1992 a tyto nebytové prostory v některých domech za celkem nepatrnou částku odkoupila. Prý to v té době ještě šlo, dnes to už zákon zakazuje. Po několika letech, konkretně v roce 2003, je s mnohonásobným ziskem prodali. Dnes však domy, které patřily družstvu Hutmanka, jsou v dosti zchátralém stavu a potřebují opravu. Majitelé bytů se na tyto opravy skládají, ale nemuseli by, kdyby nebytové prostory patřily k domům a domy by z nich měly zisk.
To je také důsledek podivuhodného hospodaření družstva Hutmanka.

Družstvo Hutmanka je však stále ještě ukázkou nespravedlnosti přechodného období mezi socialismem a rozumným společenským zřízením, které snad v naší zemi konečně převládne. Už aby to bylo. Snad I v naší zemi jednou dosáhneme elementární spravedlnosti. Kolik však časovaných bomb tohoto druhu z naší zemi odpočítává svůj čas k výbuchu?