O tom, že se poměry vracejí před listopad 1989, se mluví často, když se člověku něco ve veřejném životě nelíbí. Obvykle to ale nemyslí úplně vážně ani ten, kdo si stěžuje, tím méně ostatní.

Přesto se zdá, jako by v poslední době takové úvahy zaznívaly častěji. Za jistý průlom je možné považovat, když takovou úvahu publikuje bývalý místopředseda Ústavního soudu Pavel Holländer, který je navíc považován za jednoho nejvlivnějších právníků.

Návrat před rok 1989 dokládá v článku pro internetové noviny Echo24 na rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze Rath. Jak známo, pražský vrchní soud označil za nezákonné odposlechy, které patří v procesu k hlavním důkazům. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán však požádal Nejvyšší soud, aby rozhodnutí přezkoumal.

Nejvyšší soudci ministerské stížnosti vyhověli a zjistili, že při pořizování odposlechů nebyl zákon porušen. Teď se tedy zdá, že podle pravidla „vyšší bere“ může proces s Davidem Rathem před středočeským krajským soudem pokračovat i s využitím odposlechů. To prohlásil v uplynulém týdnu i nejvyšší soudce Vladimír Veselý.

Podle soudce Holländera by byl právě takový postup návratem před listopad 1989. Konkrétně by se v trestním řádu začala opět využívat stížnost pro porušení zákona, kterou by jménem státu vznášel ministr spravedlnosti.

Nejen před rok 2001, nýbrž i před 1989

Tento princip byl zaveden po sovětském vzoru, aby měl totalitní stát kontrolu nad soudnictvím. Když se komunistům nelíbil rozsudek, měli vždy možnost verdikt změnit pomocí Nejvyššího soudu, kam už byli dosazeni spolehliví lidé.

Zdejší politici se nesnažili tento princip změnit ani po listopadu 1989, postaral se o to až Ústavní soud v roce 2001. Přitom argumentoval, že není možné, aby jeden z účastníků trestního řízení, v tomto případě stát, měl větší právo než někdo jiný, tedy obžalovaný. Teď se tedy nerovnost před soudem vrací a oddělení moci výkonné a soudní oslabuje.

Člověk nemusí být příznivcem Davida Ratha, může také připouštět, že policie má právo odposlouchávat podle značně volných pravidel, přesto se musí cítit trochu víc nejistě, když si uvědomí, že výkonná moc má možnost přímo zasahovat do soudních řízení. Co kdyby se do nějakého takového dostal jako obžalovaný on sám.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu nás podle soudce Holländera „navrací v této oblasti nejen do doby před rok 2001, nýbrž i před rok 1989“. Stále prý ještě existuje možnost, že krajský soudce nebude k názoru Nejvyššího soudu přihlížet.

Má na to prý právo, protože verdikt o Rathových odposleších může považovat jen za akademické stanovisko, jak ostatně předpokládá dosavadní praxe. Postavit se proti nejvyšší soudní autoritě a výkonné moci státu by však vyžadovalo odvahu příslušného soudce.

Po varovném výroku bývalého místopředsedy Ústavního soudu může člověk propadnout nervozitě a vidět návrat před listopad i v mnoha jiných událostech z poslední doby, třeba v zákazu, aby se občanské spolky mohly účastnit územních a stavebních řízení.

Třeba to není tak hrozné, třeba nedává smysl hovořit o recidivě předlistopadových nedemokratických poměrů. Po vyjádření právníka Holländera přesto právě tak stojí otázka.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus