Je velmi podezřelé, když někdo za šestnáct let života vydělá kolem 1,6 miliónu korun a přitom má na bankovních účtech 3,5 miliónu. Už tento fakt by v západních zemích vyvolal řízení před berňákem a v některých zemích i před soudem. Mělo by tomu tak být i u nás.

Trestní zákoník v § 252a Legalizace výnosů z trestné činnosti v odst. 1 stanoví, že „kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty získané trestnou činností s cílem vzbudit zdání, že taková věc nebo hodnota byly nabyty v souladu se zákonem, nebo kdo jinému spáchání takového činu umožní, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem“.

Čunkova aféra ukazuje, že náš finanční a daňový systém nemá mechanismy, které by praní špinavých peněz dostatečně bránily. Tím stát velmi usnadňuje situaci nejen úplatkářům, ale i pachatelům organizované kriminality.

Trestná činnost je většinou – s výjimkou vražd ze žárlivosti a nedbalostních trestních činů – páchána za účelem zisku. Proto se vyspělé státy při boji s organizovaným zločinem a korupcí snaží všemožně zabraňovat i praní špinavých peněz. Například v Německu stejně jako u nás není problém vydělat prodejem drog milióny.

Dealerům však nastává problém, jak tyto špinavé peníze užít. Bez jejich „vyprání“, které je v Německu velmi složité, si dealer může peněz neomezeně užívat leda tak ve vykřičených domech. Nemůže si však koupit luxusní auto nebo vilu, aniž by riskoval vyšetřování od policie a od finančního úřadu.

Německý daňový systém každoročně automaticky porovná u všech daňových poplatníků jejich celkové celoživotní příjmy, které přiznali ke zdanění, a majetek, jímž disponují. Počítačový systém německého berňáku „vidí“ nejen všechny nemovitosti, které poplatník vlastní a musí z nich platit daň z nemovitosti, a auta, z nichž musí platit silniční daň. Prostřednictvím centrálního registru bankovních účtů má přehled i o všech účtech a pojistkách – penzijních a majetkových. Ví tudíž i o nákladných špercích, vzácných obrazech a jiném movitém majetku.

Německý daňový systém mnohem účinněji než český kooperuje s orgány dohledu nad převodem částek nad limit stanovený evropskou směrnicí proti praní špinavých peněz. Pokud má někdo mnohem větší majetek než příjmy, které přiznal ke zdanění, tak v Německu musí čelit řízení, v němž musí dokázat, že tento majetek nabyl legálně a řádně zdanil všechny příjmy. V opačném případě mu hrozí nejen trestní stíhání, ale hlavně doměření daně z příjmů – včetně citelného penále z prodlení.

Při pohledu na okolnosti, které provázejí Čunkovu aféru, nemohu nevzpomenout, jak jsem jako ministr vnitra navrhoval zřízení podobného centrálního registru bankovních účtů. A hlavně na odpor, který tomuto návrhu kladla tehdejší opozice i menší koaliční partneři. Kvůli nim ČR dodnes nemá účinné nástroje, které by výrazně ztěžovaly boj s korupcí a s praním špinavých peněz. Máme naopak v podstatě bezzubý zákon o střetu zájmů.

Vláda ODS+KDU-ČSL+zelení nyní navíc předložila do Sněmovny návrh novely trestního řádu, která má dále oslabit možnosti policie při používání operativní techniky a při pátrání v bankovních účtech. Tato novela míří přesně opačným směrem, než se v boji s organizovaným zločinem ubírají vyspělé země. Tristně vyznívá srovnání např. s Francií, kde policie s cílem rozkrýt organizované gangy může používat různé formy tzv. operativních odposlechů a má výrazně větší možnosti pátrání ve finančním systému. Za zmínku stojí rovněž tamní institut tzv. koordinační rady mezi složkami policie, celní a daňové správy.

Obávám se, že kauza Čunek je jen špičkou ledovce obrovské korupce a praní špinavých peněz, kterou je ČR prolezlá. Vláda bohužel dělá všechno pro to, aby větší část nikdy nevyplula na povrch a nebyla řádně vyšetřena.

Právo, 10.11.2007

Autor je poslanec PSP za ČSSD