Nástroje trestního práva mají být ultima ratio, tedy poslední prostředek, který se použije k nápravě narušených poměrů. Zní to vznešeně, dobře se to poslouchá, ale ve Švejkolandu to má stále více význam pouhé prázdné fráze. Od beztak pokulhávající vlády práva se pozvolna vyvíjíme v zemi nadvlády policistů, státních zástupců a soudců, na které si nikdo nedošlápne. Pro ně jsou naopak nástroje trestního práva prima ratio, první prostředek, po němž se sahá.

Čerstvě jsem si to uvědomil, když jsem v úterý 1. dubna 2014 četl na serveru Aktuálně.cz jásavý titulek Malé vítězství žalobců: Soud s Vitáskovou začne v červnu. Právě tento případ je totiž názornou ukázkou nadřazení trestního práva nad právo civilní, přesněji právo správní. Mimochodem: titulek je zavádějící. Oficiálně se kauza označuje jako "Trestní věc proti Vladimír Čimpera a spol.'' a před soudem stane deset obžalovaných.

Základem souzeného skutkového děje v procesu, který proběhne u Krajského soudu v Brně, je vystavení licencí pro provoz dvou fotovoltaických elektráren rodiny miliardáře Zdeňka Zemka v nočních hodinách dne 31.prosince 2010, v posledních minutách, v nichž bylo možné získáním licence si zajistit poskytování nemravně vysoké výkupní ceny. Státní zástupce, který si troufá rozumět podmínkám provozuschopnosti fotovoltaických elektráren lépe než odborníci z Energetického regulačního úřadu, je přesvědčen, že obě elektrárny získaly licence a tím cenové zvýhodnění protiprávně. Obvinil celou skupinu pracovníků Energetického regulačního úřadu, kteří se na jejich vydání podíleli. Ušetřil jen tehdejšího předsedu úřadu Josefa Fiřta a místopředsedu Blahoslava Němečka, kteří příslušnému referentovi ukončení zmíněného licenčního řízení v posledních hodinách roku 2010 zakázali a k nápravě jeho nekázně nic neučinili, ač správní řád by jim to umožnil. Vynechal i třetího z nejvýše odpovědných, Antonína Panáka, který v této věci podal v červnu 2011 trestní oznámení, v ERÚ chtěl vyvolat obnovu licenčního řízení a přinesl na Nejvyšší státní zastupitelství podnět k podání žaloby ve veřejném zájmu na odnětí obou problematických licencí.

Problém zdědila nová předsedkyně úřadu Alena Vitásková, která se ujala funkce v srpnu 2011, kdy již probíhalo policejní vyšetřování. Antonín Panák se stal jejím místopředsedou a jako správný ne-gentleman své nadřízené o policejním vyšetřování ani o dalších krocích proti vydání licencí nic neřekl. Na základě policejního upozornění pak bylo v ERÚ zahájeno správní řízení, které mohlo vyústit v odnětí neprávem vystavených licencí. Po nástupu Aleny Vitáskové jeho výkon ale přešel do rukou referentky Michaely Schneidrové, která přišla s ní. Ta pak v únoru r. 2012 řízení zastavila. Její nadřízená jí v tom nebránila. Předpokládala, že Zemkovi budou miliardovou investici bránit arbitráží, jejíž výsledek by byl nejistý.

Stalo se tak právě v době, kdy Alena Vitásková vyvolala zděšení mezi majiteli fotovoltaických elektráren, neboť nařídila přezkum zákonnosti vydání několika set licencí vydaných v r. 2010 za podezřelých okolností. Její odstranění z čela úřadu se pro ně stalo příkazem dne. Jako na zavolanou v březnu r. 2013 vyšetřovatel Pavel Pinka "přihodil" Alenu Vitáskovou ke stíhaným zaměstnancům ERÚ sdělením obvinění právě kvůli tomu, že nezabránila zastavení řízení, směřujícího k odebrání sporných licencí. Dozorový státní zástupce VSZ Olomouc Radek Mezlík její stížnost proti sdělení obvinění zamítl a na celou skupinu podal obžalobu u Krajského soudu v Brně. Začátek hlavního líčení je stanoven na 2. červen 2014. Ohroženým majitelům fotovoltaických elektráren svitla naděje, že "drzá holka" z čela ERÚ bude odklizena do Světlé n.S. nebo do Opavy (sídla ženských věznic). Zemkovi by v tom případě definitivně přišli o licence, ale ostatní by možná mohli nadále žít v klidu.

Kauza má i vztahové pozadí. Podle žalobce Michaelu Schneidrovou a Alenu Vitáskovou přivedly k údajně protiprávnímu jednání jejich vztahy z minulosti k Zdenku Zemkovi st. Naproti tomu mezi obviněnými kolují pověsti o tom, že není náhodou, že Antonín Panák šel s trestním oznámením k vyšetřovateli Pavlu Pinkovi. Údajně jsou kamarádi z vysokoškolského studia. Tres faciunt collegium: třetím do party je další spolužák, dozorový státní zástupce Radek Mezlík. Kdo přichází s trestním oznámením, je pro policisty přítel, proto se jeho spoluodpovědnost za vznik kauzy nezkoumá a vlídnost přístupu k němu se přenáší i na jeho spoluhráče z té doby, Josefa Fiřta a Blahoslava Němečka.

V dané chvíli nemá smysl zabývat se úvahami o vině či předjímáním výsledku soudního řízení. Za pozornost ale stojí stav civilněprávní stránky věci.

Alena Vitásková využila možností daných správním řádem a nařídila přezkoumání zákonnosti vydání sporných licencí. Souběžně nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal správní žaloby z veřejného zájmu na jejich odnětí.

Přezkumné řízení na ERÚ bylo zdlouhavé, protože Zemkovi se snažili je zastavit správní žalobou. Neuspěli, ale vyvolali několikaměsíční průtahy. Ty se pak promítly do průtahů správního řízení k žalobám, podaným Pavlem Zemanem, protože soud se rozhodl vyčkat na výsledek přezkumu ERÚ. Dosud ve věci nevydal prvostupňové rozhodnutí.

Mezitím na ERÚ došlo k personální obměně, takže na přezkumu pracovali úplně jiní lidé než dříve, všichni vybavení odpovídající kvalifikací a varovaní potížemi, které mají jejich předchůdci. Měli tedy tisíc důvodů, aby pracovali odpovědně. Tím spíše je jejich verdikt zajímavý: původní licence byly zrušeny, ale na základě doplněných podkladů byly vydány nové, s platností od 31.prosince 2010. Současný právní stav je tedy takový, že firmy rodiny miliardáře Zemka provozují fotovoltaické elektrárny v souladu se zákonem a právem prodávají vyrobenou elektřinu za zvýhodněnou cenu. Vadným řízením z 31. prosince 2010, kvůli němuž trestní řízení začalo, nevznikla škoda.

Nabízí se otázka, zda je na místě trestně stíhat někoho za to, že nezabránil zastavení dřívějšího přezkumného řízení, když formální pochybení při vydání původních licencí byla napravena, vadné licence byly nahrazeny bezvadnými s původním počátkem platnosti a finanční škoda nevznikla.

Ze skutečnosti, že řízení nadále pokračuje, je zřejmé, že aspoň žalobce má ve věci jasno: "znovuvysvěcení" licencí z 31. prosince 2010 patrně vnímá jako další krok v žalované trestné činnosti a nový hřích Aleny Vitáskové. Okolnost, že ze zákona jediným oprávněným orgánem, rozhodujícím o právoplatnosti licence, je nezávislý Energetický regulační úřad, je pro něj nicotná. Státní zástupci jsou přece první po bohu…

Jediný, kdo může zvrátit rozhodnutí ERÚ o obnovení licencí pro předmětné elektrárny, je správní soud. Ten již zahájil řízení na podnět nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Zatím nijak nespěchá.

Ať správní soud na prvním stupni rozhodne jakkoli, musíme počítat s tím, že nespokojená strana podá kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud rozhodne možná až za dva roky. Odročí v tom případě trestní soud rozhodnutí na neurčito a odsoudí tím obviněné k životu v dlouhé dočasné nejistotě ?

Dovedu si představit hrůzostrašný hororový scénář: trestní soud se ztotožní s názorem žalobce na zločinnost rozhodnutí o obnovení licencí a obžalované odsoudí. Alenu Vitáskovou jako nejvyšší odpovědnou osobu a asi i několik dalších pošle za mříže. Za několik let dospěje ke konci soudní řízení správní, které obnoví platnost sporných licencí. V obnoveném trestním řízení soudním budou všichni obvinění zproštěni obžaloby. Dostanou sice finanční odškodnění za neoprávněné odsouzení, ale životy budou mít nenávratně zkažené. Z těch, kdo se na jejich odsouzení podíleli, se nebude na odškodnění nikdo podílet. Vymáhání regresní náhrady je možné pouze vůči odsouzeným v kárném řízení. Nenajde se ale kárný žalobce, který by původce trápení nespravedlivě odsouzených poslal před kárný senát. Ostatně soudce nelze za nesprávné rozhodnutí kárně stíhat a mezitím by beztak vypršely procesní lhůty.

Vše ovšem může skončit i tak, že trestní soud vzhledem k neujasněnosti civilněprávní stránky kauzy řízení zastaví. Ale ani v tom případě není věc ohrožených majitelů fotovoltaických elektráren úplně ztracená. Na pomoc jim spěchá Milan Urban s chytrým nápadem na změnu energetického zákona. "Drzou holku" v čele Energetického regulačního úřadu, kterou může odvolat pouze prezident republiky, a to jen ze zákonných důvodů, má nahradit pětičlenná rada jmenovaná vládou, jejíž členové by se střídali v předsednictví a vzájemně by se mohli odvolávat z funkcí. I kdyby se do ní Alena Vitásková ze začátku dostala, ostatní by ji záhy vystrnadili. Bez ohledu na to, kdo je teď předsedou ERÚ a kdo by jím byl po případném odvolání Aleny Vitáskové, změnou zákona se z hrdého nezávislého regulátora stane povolný apendix vlády. O místa v radě se podělí politické strany a nezávislost jejich držitelů utone ve vděčnosti k chlebodárcům. Život ve Švejkolandu je veselý až k pláči.