28.3.2024 | Svátek má Soňa


PRÁVO: Trest smrti patří k demokracii

19.6.2008

Bestiální vražda devítiletého Jakuba slovenským pedofilem s námi pěkně otřásla. Stále jsme si nezvykli. Přitom je to pořád dokola. Vrazi, násilníci a sexuální devianti si mezi námi žijí a požívají občanských práv. Za mřížemi i mimo ně. To je demokracie! Slýchám to často a vůbec se mi to nelíbí. Demokracie by měla být prostorem pro bezpečný život všech, kteří ctí její zákony, tvořené svobodně zvolenými zákonodárci. Má-li být však bezpečným prostorem pro všechny bez výjimky, je to ještě skutečná demokracie? Takový systém totiž diskriminuje právě ty, kteří se zákony řídí.

Zatímco vrah, násilník či pedofil krutě mučí svou oběť a pošlapává její práva zcela dobrovolně na základě své vlastní svobodné volby, ubitý senior, znásilněná žena nebo zprzněné dítě tuto volbu nemá. Přesto jsou si v občanských právech nadále rovni. I poté, co je brutální vrah pravomocně odsouzen a putuje na pár let do vězení, musí mít vytopenou celu, televizi a slušné zacházení. Nedávný průzkum dokonce prokázal, že strava ve věznicích je lepší, než v řadě nemocnic. Jakým právem? Pacienti si nemoc nezvolili dobrovolně, zatímco brutální násilník se mohl svobodně rozhodnout, zda svůj zločin spáchá či nikoliv. Nebylo by tedy demokratičtější dát slušně najíst raději nemocným než vrahům? Nevyloučili snad tito brutální zločinci sami sebe ze sféry občanských práv tím, že je potlačovali u svých obětí?

Vím, je to k diskusi, zvlášť při známých (ne)kvalitách naší justice. Problém je v tom, že nad tím v evropském prostoru hloubá málokdo. Namísto toho se rodí řada opatření, která ještě více otravují život slušným lidem. Vezmete-li si do Německa nebo do Británie na dovolenou delší nůž, jste v průšvihu. Nikoho nezajímá, že jste si chtěli jen ukrojit chleba, a že upižlat krajíc kapesní rybičkou jde jen obtížně. A že když budete chtít někoho zabít, tak můžete použít řadu jiných nástrojů včetně všude dostupné dlažební kostky nebo lešenářské trubky. U trénovaných jedinců pak postačí pouhá dlaň. Zakážeme snad dlažební kostky, lešenářské trubky a budeme preventivně odsekávat končetiny lidem znalým bojových umění?

Točíme se v bludném kruhu. Přiznejme si, že nám kromě „zákazů krájení chleba“ nepomáhá ani tolik diskutovaný eurozatykač, když děti zneužívá a vraždí slovenský deviant, který si v České republice klidně žije, jako by nikdy žádný eurozatykač neplatil. A že jsme absolutním pojetím demokracie tak trochu indoktrinovaní. Stejně jako věřící svým Bohem či komunisté svou absolutní sociální rovností.

Je na čase zastavit se a zkusit znovu definovat pravidla soužití v demokratických státech. Včetně diskuse o trestu nejvyšším. Samozřejmě s tím, že si dotyčný pobude léta v cele smrti, což jemu skýtá dostatečně dlouhou dobu na přemýšlení a soudům zase na vyloučení možného justičního omylu. Ale i kdyby k němu nakonec přes všechna opatření došlo, je to přece jen přijatelnější než stovky a tisíce utýraných obětí, které umírají jenom proto, že jejich vrahy někdo po pár letech trestu zase vypustil do světa. V reálném životě totiž vždycky volíme mezi větším a menším zlem. To pouze v ideálním, tedy virtuálním životě podle sociálních inženýrů se dá volit mezi bílým dobrem a černým zlem.

poslankyně Evropského parlamentu