29.3.2024 | Svátek má Taťána


PRÁVO: Traktoristům zdar!

20.8.2016

Český stát se snaží umlčet nespokojence. Nevědomky tak podněcuje satirickou tvorbu

Český stát se rozhodl zavřít hubu nespokojencům, alespoň těm chudým, neboť na chudý lid musí být přísnost. Koná tak po vzoru nepřekonatelného c. a k. mocnářství, k němuž docouval jakousi setrvačností, když připouštěl restituce čím dál starších majetků.

Takže za „urážku“ úřadů budou moci neznabohové vyfasovat mnohatisícové pokuty. Vracíme se tak k těm nejtemnějším stránkám minulosti, kdy nad lidmi visel meč takzvané „verbálky“, to jest slovní urážky vrchnosti. Pokuty jsou přitom chybně odůvodněny právem na zachování cti a lidské důstojnosti, protože úřady nemají lidských práv!

Jakýsi aktivista nazval bývalého ředitele Útvaru pro boj s organizovaným zločinem (ÚOOZ) „traktoristou“ a své dopisy policistům začínal slovy „Zdar, útvare!“. Za to mu vrchní komisař Lukáš Kořínek napařil pořádkovou pokutu osm tisíc, a to přesto, že připustil, že něco z toho může být pravda. Avšak ten tón! Ten dehonestující a zesměšňující tón!

Spor ještě přiživil sám Šlachta, když prohlásil, že „nikdy nejezdil s traktorem, ale s kombajnem“. Pechfógl Šlachta! Může za to poděkovat nejen svému kolegovi, ale i sám sobě, jestli se z něj stane obligátní terč a bruska vtipů! Nelze vyloučit, že napříště si lecjaký novinář z národa „smějících se bestií“ neodpustí napsat o Šlachtovi, aniž by se výslovně distancoval od toho, že by byl traktorista, že k celníkům nastoupil Šlachta kombajnér, což bude bez pokuty, nikoliv Šlachta traktorista, což by bylo s pokutou. Cenzura by měla prováděcím předpisem stanovit, kolik slov musí být minimálně mezi slovy Šlachta a traktor.

„Zdar, útvare!“ je však pozdrav, který už nezopakujeme. Policejní špičky se snažily úporně, abychom nespáchali recidivu, a proto ÚOOZ ruče zreorganizovali. Vznikl nedonošený hybrid. Zdar, Národní centrálo proti organizovanému zločinu!

Respektuhodný orgán není možno urazit

Jeden moment tu však nesmíme pominout. Šlachtu předmětné výroky uráží a pokutu schvaluje výslovně i proto, že „se tak nejenom o mně, ale o celém útvaru vyjadřoval člověk, kterého jsme vyšetřovali“. A korunu nasazuje státní zástupce Václav Richter výrokem na vtipálkovu adresu, že „k policejnímu orgánu se chová urážlivě. Žijeme v právním státě a policie se má proboha taky respektovat!“

Takže vyšetřovaný má tu drzost a nemlčí? Pánům Šlachtovi a Richterovi zřejmě mnoho věcí buď uniklo, nebo ještě nedošlo. Například to, že respektuhodný policejní orgán není možno urazit, protože k tomu nedá důvod a lecjakou hrubost snese, aniž by se zbaběle z moci úřední mstil.

A že policie „se má respektovat“? Tento původně srabácký trpný rod známe z dob předchozího režimu, kdy „se bálo“ vyslovit, kdo co spískal („stávaly se chyby“, „chodník se ne udržuje“). V tomto případě to však znamená cosi nečekaně pozitivního. Policie by opravdu měla respektovat nejprve sama sebe, aby ji mohli respektovat i občané! Nemusíme tu snad ani opakovat starobylé „miluj bližního svého jako sebe samého“, stačí připomenout jednu ze základních povinností policisty, jak je formulována v §9 („Zdvořilost“) zákona č.273/2008 Sb., o Policii České republiky: „Policista a zaměstnanec policie jsou při plnění úkolů policie povinni dodržovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní.“

Bude nutno velmi odpovědně rozsoudit tento původně bagatelní spor, neboť jde o nebezpečný pokus omezit svobodu kritiky. Policista či státní zástupce by tak měli napříště dostat vodítko, co udělat, odváží-li se někdo na dobré jméno naší byrokracie neurvale byť jen stín pochybnosti uvrhnouti? Co s rouhavými výroky, které byly učiněny ještě před nabytím účinnosti zákona, které budou tudíž citovány s rozkoší a s poťouchlostí přímo hmatatelnou?

Budu například smět udělat dotisk své knihy vtipů? Je tam totiž například ten o panu Novákovi, který přišel na Policejní prezidium a na vrátnici se ohromeně ptal: „To je ohromnej barák! Kolik tu asi pracuje lidí?“ A vrátný mu na to odpověděl: „No, abych byl upřímný, tipuju, že sotva polovina.“

Anebo jak jiný pán volal na jeden ministerský úřad. Nikdy to však nikdo nevzal. Jednou ale zaspal, dopoledne to nestihl a volal až po obědě. A měl štěstí! „Vy ráno nepracujete?“ zeptal se na úvod. A dostal odpověď: „Ráno tu vůbec nejsme. Nepracujeme až odpoledne.“

Díky blbým všem, kteří se pokoušejí odít byrokracii do lidských práv, máme naději na oživení legrácek všeho druhu, především protibyrokratických a protistátních jízlivostí. Av tomto řeřavém popelu se vždycky udržoval duch vzpurnosti. A to je nadějné. Takže traktoristům zdar! Zdar! Zdar!

LN, 19.8.2016